17. 7. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 7. 2007

ANALÝZA

Evropa a konvenční ozbrojené síly I.: Od Helsinek po Vídeň

Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě

Zdeněk Brousil

Nebýt současného rostoucího napětí ve vztazích mezi Moskvou a spojenci v NATO, souvisejícího s uvažovaným rozmístěním amerických komponentů protiraketové obrany na území České republiky a Polska, Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě by snad upadla ve veřejnosti v zapomnění. Smlouva, spolu s dalšími opatřeními k posílení vzájemné důvěry a bezpečnosti v Evropě, má nezaměnitelný význam v historii poválečného vývoje na kontinentu, který byl v minulosti tolik poznamenán dvěma světovými válkami. Přispěla k masivnímu snížení počtu ozbrojených sil a vojenské techniky rozmístěných na území Evropy od Atlantiku až po Ural a v bouřlivém ovzduší politických změn souvisejících s rozpadem Varšavské smlouvy a státních a politických celků na jejím teritoriu pomohla významně stabilizovat novou geopolitickou situaci. Určitě stojí za to si připomenout některé její významné mezníky.

15. 7. 2007 Pavel Barák: Proč Rusko ustoupilo od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě ZDE

14. 7. 2007 Rusko zrušilo svou účast na významné mezinárodní vojenské dohodě ZDE
Lavrov proti duchu studené války ZDE
26. 4. 2007 Rusko varuje USA před zasahováním do jeho záležitostí ZDE

Plný text dekretu prezidenta Putina, suspendující ruskou účast v CFE, vydaný 14. 7. 2007 - v ruštině ZDEZDE

Smlouva v krizi

Na základě žádosti Ruska z 28. 5. 2007 byla na týden od 11. do 15. června 2007 do Vídně svolána Mimořádná konference ke Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách. Ve zdůvodnění své žádosti Rusko mj. obvinilo státy NATO z nesplnění politického závazku k rychlé ratifi kaci dohody o adaptaci smlouvy, některé konkrétní státy (včetně ČR) z vyhýbání se formalizaci změn ve složení skupin smluvních stran (po vstupu do NATO) a z neplnění závazku z Istanbulu, který se týkal úpravy teritoriálních úrovní. Ruská žádost o svolání mimořádné konference zřetelně navázala na řadu jeho nedávných kroků, mj. na moratorium ve vztahu ke smlouvě, vyhlášené prezidentem Putinem.

Rusko předložilo před mimořádnou konferencí svůj návrh textu její Závěrečné deklarace. Spojenci návrh jednoznačně odmítli jako neakceptovatelný a po několika kolech vnitroaliančního projednávání se shodli na vlastním návrhu textu prohlášení, který potvrzuje alianční vidění situace kolem smlouvy. Za zásadní předpoklad kontroly zbrojení na evropském kontinentu členové NATO považují plnohodnotné plnění závazků vyplývajících ze smlouvy. Česká delegace ve svém projevu na mimořádné konferenci mj. reagovala na ruská obvinění a zdůraznila, že rozpuštění Varšavské smlouvy bez právního nástupce ukončilo blokové uspořádání Evropy. Poté, co Rusko odmítlo nejen alianční návrh textu prohlášení, ale i jakoukoli možnost jednat o nějakém kompromisním návrhu Závěrečné deklarace, připravili spojenci text prohlášení, které reaguje na průběh a výsledky mimořádné konference. Jeho cílem je mj. i veřejně zdůraznit to, že za neúspěch konference nenesou vinu spojenci. Poslední den plenárního zasedání mimořádné konference Rusko konstatovalo, že alianční návrh naprosto nezohledňuje ruské obavy z dalšího rozšiřování NATO, základen USA v Bulharsku a Rumunsku a záměru na umístění prvků protiraketové obrany v ČR a Polsku. Proto Rusko považuje konferenci za neúspěšnou a ukončenou. Smlouva o konvenčních silách vzešla z dialogu, který mnohdy nebyl snadný. Postoje všech zúčastněných stran nyní naznačují, že kontrola zbrojení na evropském kontinentu se může stát neuralgickým bodem ve vývoji mezinárodních vztahů, a to nejen v Evropě.

Plný text dekretu prezidenta Putina, suspendující ruskou účast v CFE, vydaný 14. 7. 2007 - v ruštině ZDE

Důvodová zpráva k dekretu v ruštině ZDE
Důvodová zpráva k dekretu v angličtině ZDE

Významným nástrojem k posílení bezpečnosti v Evropě, s celosvětovým významem, se stalo vytvoření konzultačního fóra pod názvem Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), dříve označovaného jako Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE). Proces KBSE byl zahájen v roce 1972 a vyústil o tři roky později v podepsání závěrečného Helsinského aktu. Tento dokument zahrnoval široké spektrum norem mezinárodního chování a závazků upravujících vztahy mezi zúčastněnými státy a také opatření k posilování důvěry zejména v politicko-vojenské oblasti.

Dalším významným mezníkem ve vývoji KBSE se stalo v roce 1986 přijetí tzv. Stockholmského dokumentu, dále dopracovaného a zdokonaleného ve Vídeňských dokumentech z roku 1990, 1992 a 1994. Paralelně s tímto procesem bylo v roce 1989 zahájeno ve Vídni jednání o omezení konvenčních zbraní v Evropě, které se soustřeďovalo na formulování budoucí Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (S-KOS), omezující konvenční síly nacházející se v Evropě od Atlantického oceánu až po Ural. Přijatý Vídeňský dokument z roku 1992 z Jednání o opatřeních pro budování důvěry a bezpečnosti, která se uskutečnila v souladu s příslušnými opatřeními závěrečného dokumentu Vídeňské schůzky KBSE, v sobě zahrnuje Vídeňský dokument z roku 1990 doplněný o další opatření vztahující se k transparentnosti vojenských sil a jejich činnosti. Rozšiřuje oblast aplikace opatření k posílení bezpečnosti a spolupráce tak, aby zahrnovala území nástupnických států SSSR, ležících mimo tradiční oblast Evropy (tj. celé území Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu). Byl přijat 4. dubna 1992 a v platnost vstoupil 1. května 1992. O dva roky později byl ještě dále zdokonalen o nové zásady upravující nešíření zbraní a prvky obsahující významné závazky k demokratické kontrole a použití ozbrojených sil.

Co je Smlouva o KOS ?

Jednání o snížení stavu konvenčních ozbrojených sil v Evropě mezi členskými státy NATO a Varšavské smlouvy vyústilo dne 19. listopadu 1990 v S-KOS. Podepsalo ji 22 členských států NATO a Varšavské smlouvy a na následném Pařížském summitu pak všech 34 zemí, jež se tehdy podílely na procesu KBSE. V důsledku dramatických politických změn, které s sebou přinesly sjednocení Německa, stažení sovětských vojsk z východní Evropy, nástup demokratických vlád ve střední a východní Evropě, rozpad Varšavské smlouvy, všeobecné jednostranné snížení stavu sovětských ozbrojených sil, stejně jako armád ostatních evropských zemí, a následný rozpad samotného Sovětského svazu, musela být některá ustanovení S-KOS v průběhu dalších jednání z výše uvedených důvodů pozměněna, protože na ni měly zcela zásadní vliv. Jedním z opatření bylo i přijetí tzv. Taškentské smlouvy z 15. května 1992, která rozdělila povinnosti a práva bývalého SSSR mezi jeho následnické státy ležící v oblasti působnosti S-KOS, a učinila je smluvními stranami Smlouvy. Limity hlavních druhů výzbroje stanovené ve Smlouvě přinesly nejenom významné snížení jejich počtů, ale zároveň zajistily, že žádná ze stran ani jednotlivá země není schopna udržovat své konvenční ozbrojené síly na takové úrovni, která by ohrozila bezpečnost druhých zemí nebo vytvořila dominantní postavení v Evropě. Počet zemí zúčastněných na odzbrojovacím procesu se také v důsledku rozpadu SSSR a rozdělení Československa zvýšil na 30.

Zahrnoval nyní Arménii, Ázerbajdžán, Belgii, Bělorusko, Bulharsko, Českou republiku, Dánsko, Francii, Gruzii, Island, Itálii, Kanadu, Kazachstán, Lucembursko, Maďarsko, Moldavsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Ruskou federaci, Řecko, Slovensko, Španělsko, Turecko, Ukrajinu, Velkou Británii a USA. Plnění ustanovení Smlouvy podléhá režimu pravidelné roční výměny informací, součástí je ujednání o inspekčních prohlídkách a ověřování deklarovaných informací jednotlivých států. V průběhu tříleté lhůty realizace smlouvy bylo v létech 1992 až 1995 na obou stranách vyřazeno kolem 58 000 kusů bojové techniky a účastnickými státy bylo provedeno téměř 2 500 inspekcí. Deklarace smlouvy jdou však ještě dále a limitují také zvyšování početního stavu vojenského personálu letectva a námořního letectva.

Hlavní principy Smlouvy o KOS

Smlouva představuje komplexní nástroj, jehož pomocí byla na evropském území v prostoru od Atlantiku po Ural snížením úrovní pěti hlavních druhů výzbroje vytvořena rovnováha ozbrojených sil dvou skupin států organizovaných v NATO a Varšavské smlouvě. Ty zpočátku představovaly 22 států rozdělených do dvou skupin: skupina 16 členských států NATO a skupina 6 států Varšavské smlouvy (včetně SSSR).Pro každou z nich byl stanoven strop výzbroje představující:

  • 20 000 středních tanků,
  • 20 000 hlavní dělostřelectva,
  • 30 000 bojových obrněných vozidel,
  • 6 800 bojových letounů,
  • 2 000 bojových vrtulníků.

Počty hlavních druhů výzbroje v prostoru aplikace Smlouvy o KOS
Počty výzbroje
Varšavská smlouva v roce 1988
NATO v roce 1988
Limity stanovené Smlouvou o KOS
Současné počty
Tanky
59 470
30 690
40 000
>25 000
Obrněná vozidla
70 330
46 900
60 000
>45 000
Dělostřelectvo
71 560
57 060
40 000
>29 000
Bojové letouny
7 876
7 130
13 600
>8 000
Bojové vrtulníky
2 785
5 270
4 000
>2 000

Zdroj: Poměr sil Varšavské smlouvy a NATO v Evropě (Naše vojsko 1989)

Tyto stropy počtů techniky byly rozděleny do tzv. národních limitů každého jednotlivého státu příslušné skupiny, který se nacházel v prostoru plnění Smlouvy. Výzbroj nad určené limity se stala nadpočetnou a musela být do 40 měsíců od vstupu smlouvy v platnost zlikvidována. Stanovený notifi kační a oznamovací režim umožňoval inspekce na místě, výměnné inspekce a inspekce na místech likvidace bojové techniky. K umožnění dalších konzultací byla ve Vídni zřízena společná konzultační skupina JCG (Joint Consultative Group). Ke klíčovým komponentům Smlouvy patřily především:

  • fáze snižování výzbroje podle stanovených národních limitů v průběhu let 1992 až 1995,
  • limity specifi kované výzbroje v zóně Smlouvy (od Atlantiku po Ural) a v geografi ckých subzónách, které vstoupily v platnost v listopadu 1995,
  • výměna detailních údajů a notifi kací o struktuře ozbrojených sil a výzbroji,
  • inspekce na místě.

Tyto čtyři klíčové elementy byl ještě doplněny celým komplexem dohodnutých pravidel, procesů, právních ustanovení a závazků, včetně práva na odmítnutí, krátkým oznamováním inspekcí na místě a detailními procedurami zahrnujícími likvidaci snižované výzbroje, které byly dopracovány do listopadu 1995.

K dalším omezením patřilo stanovení limitů, které by znemožnily překvapivý útok ozbrojených sil. Ty určují, jak početnou bojovou výzbrojí mohou disponovat bojové jednotky. Zbylé zbraňové systémy musí být umístěny v určených stálých místech skladování. Tyto limity znamenaly, že každá skupina může mít v aktivních jednotkách nejvýše:

  • 16 500 středních tanků,
  • 17 000 hlavní dělostřelectva,
  • 27 300 bojových obrněných vozidel.

Další omezení dané Smlouvou určuje maximální počet jednotlivých druhů výzbroje ozbrojených sil jednoho státu skupiny, které představuje:

  • 13 300 středních tanků,
  • 13 700 hlavní dělostřelectva,
  • 20 000 bojových obrněných vozidel,
  • 5 150 bojových letounů,
  • 1 500 bojových vrtulníků.

Smlouva rozdělovala území Střední Evropy do čtyř na sebe navazujících zón omezujících počet výzbroje v každé z nich. Zvláštní limity výzbroje pak byly stanoveny pro jižní a severní zóny, nazvané křídla. Snižovací proces ukládal zničit nebo konvertovat určený počet výzbroje k nevojenskému použití, a to do 25 % nadpočetné výzbroje do listopadu 1993, 60 % do listopadu 1994 a do listopadu 1995 pak splnit celkový stanovený počet. Na základě deklarovaného počtu výzbroje obou skupin států bylo vyhodnoceno, že na konci snižovacího období musí být zlikvidováno celkem:

  • 18 000 středních tanků,
  • 8 900 hlavní dělostřelectva,
  • 17 500 bojových obrněných vozidel,
  • 280 bojových letounů,
  • 2 100 bojových vrtulníků.

V souvislosti s jednáním o S-KOS v Evropě probíhalo ve Vídni ještě jedno jednání vycházející z článku XVIII. Smlouvy o KOS, který volá po přijetí dalších možných opatření k posílení bezpečnosti a stability v Evropě. Zatímco dosavadní přijatá opatření se týkala pouze počtu hlavních druhů výzbroje ozbrojených sil, toto bylo zaměřeno na omezení jejich početního stavu. Do jednání známých pod označením CFE-1A (KOS-1A) byli zapojeni titíž účastníci jako při jednáních o S-KOS.

Účastnické státy tak stanovily závazné národní limity personálního stavu svých konvenčních ozbrojených sil v prostoru od Atlantiku po Ural, kterých musely dosáhnout do 40 měsíců po nabytí účinnosti. V porovnání s S-KOS se nejednalo o právně závaznou dohodu, a proto nebyla ani předmětem ratifi kace v parlamentech signatářských států. Jednání byla zakončena 6. července 1992 a vstoupila v platnost 17. července 1992.

Mechanismy inspekcí a ověřování

Přijaté závěry Smlouvy vyžadují důslednou kontrolu a účinné ověřování. To umožňuje vyhodnocovat, zda stav ozbrojených sil, oznámený sledujícímu orgánu, odpovídá skutečnosti a jestli je dodržováno dohodnuté snižování nebo likvidace výzbroje. To zabraňuje porušování Smlouvy nebo dohody nebo jeho včasné zjištění a předchází tak vzniku politického problému. Ověřování se provádí otevřeně, na základě souhlasu příslušného státu a jeho ochoty poskytnout příslušné informace a při kontrole spolupracovat. Vzájemná ověřovací opatření posilují důvěru a vylučují zneužití vojenské síly a jsou zásadním prvkem v politickém procesu posilování důvěry a bezpečnosti. Při ověřování se porovnává zjištěný stav s údaji, které příslušná strana ofi ciálně nahlásila. První pravidla pro uskutečňování ověřování dohod byla defi nována ve Stockholmském dokumentu o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti z roku 1986 a jejich principy se staly základem pro ověřovací proces ustanovení Vídeňských dokumentů a S-KOS.

I když S-KOS vstoupila v platnost v listopadu 1992, některé její prvky, zaměřené právě na ověřování, byly v platnosti již od července téhož roku.

V principu spočívá ověřovací proces na třech pilířích: výměně informací, odpovědnosti za snížení stavu výzbroje a ověřovacím režimu. Všech třicet signatářských států má, kromě jiného, za povinnost každoročně poskytovat všem ostatním smluvním stranám seznamy svých zbraňových systémů omezených Smlouvou spolu s údaji o jejich dislokaci, počtech a typech. Každý smluvní stát má na základě reciprocity právo provádět inspekce, ale zároveň také povinnost inspekce přijímat.

Podle inspekčního protokolu je umožněno provádět inspekce zařízení, kde jsou přítomny velké zbraňové systémy, provádět nenadálé inspekce na celém území platnosti Smlouvy, včetně nevojenských zařízení a objektů, a také provádět inspekce míst likvidace zbraní. Inspekční tým je obvykle složen z devíti k těmto účelům vyškolených osob - inspektorů. Během inspekce je doprovázen tzv. doprovodným týmem složeným ze specialistů pro kontrolu odzbrojení inspektovaného státu. Inspekční tým prověřuje v místě inspekce, zda oznámený počet výzbroje odpovídá skutečnosti. Čas provedení inspekce je příslušnému státu oznámen formou nóty a místo provedení se inspektovaný stát dozví až po příjezdu inspekčního týmu. Pokusy o nedodržování Smlouvy jsou proto téměř vyloučené.

Poměr počtů ozbrojených sil v Evropě v roce 1988 (v osobách)
Druhy vojsk a orgánů velení
Varšavská smlouva
Poměr
NATO
Velitelské orgány
30 200
1 : 1,6
49 470
Pozemní vojsko
1 823 500
1 : 1,2
2 115 360
Vojsko PVO
550 500
4 : 1
137 700
Letectvo
425 100
1 : 1,1
482 300
Námořnictvo
338 000
1 : 2,0
685 000
Podřízené útvary
225 400
2,3 : 1
96 900
Týlové útvary
146 300
1,7 : 1
87 500
Jednotky civilní obrany
34 100
5,7 : 1
6 000
Celkem
3 573 100
1 : 1
3 660 200

Zdroj: Poměr sil Varšavské smlouvy a NATO v Evropě (Naše vojsko 1989)

Foto: Odbor pro kontrolu odzbrojení MO ČR

Prameny: DTRA, www.fas.org, Arms Control and Disarmament Agency, Příručka NATO, zprávy tiskových agentur

Konference o konvenčních ozbrojených silách v Evropě 2007 ZDE

Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě - v angličtině ZDE

anglický výklad Treaty on Conventional Armed Forces in Europe ZDEZDE

Plné texty smluv a dohod o kontrole zbrojení - jazykové verze EN, FR, DE, IT, RU, ES ZDE

   

Vyšlo v ATM č 07/2007, které je právě v prodeji
                 
Obsah vydání       17. 7. 2007
17. 7. 2007 Rusko: Británie poškodila spolupráci na boji proti terorismu
17. 7. 2007 Libye zrušila tresty smrti nad Bulhary
17. 7. 2007 Reuters: Většina Poláků je proti americké základně
17. 7. 2007 Katolický kardinál se omluvil stovkám sexuálně zneužívaných obětí
17. 7. 2007 Gordon Brown: Bylo správné vyhostit ruské diplomaty
17. 7. 2007 Lekce z Japonska: Jaderné elektrárny jsou příliš zranitelné Jan  Beránek
17. 7. 2007 Michael  Marčák
17. 7. 2007 Král hlupec přikázal Ivan  Wernisch
17. 7. 2007 Pravice v Čechách a na Moravě František  Řezáč
17. 7. 2007 Jak přelstít Chaveze: RCTV zase vysílá Fabiano  Golgo
17. 7. 2007 Muslimské předsudky přednější zdravotnímu stavu postižené dívky Ondřej  Šlechta
17. 7. 2007 Xenofóbní propaganda, chamtivost lázní a problém Daniely Machové Miroslav  Šuta
17. 7. 2007 Pozor na vyvolávání nenávisti Petr  Wagner
17. 7. 2007 Psi a muslimové Jan  Potměšil
17. 7. 2007 Možné důsledky zadlužení českých domácností spojené s účinností insolvenčního zákona (1. 1. 2008) Miroslav  Uhlíř
17. 7. 2007 Pořad "Česká justice" na ČRo 6 v novém hávu Zdeněk  Jemelík
17. 7. 2007 Tendr na outsourcing státu Ladislav  Žák
17. 7. 2007 660 milionů dolarů jako odškodnění za pohlavní zneužívání, aneb američtí katolíci se penězi vyhnuli soudnímu řízení Uwe  Ladwig
17. 7. 2007 Sověti prý investovali do ekonomiky Lotyšska 60 miliard dolarů Alexander  Gajdamacký
17. 7. 2007 Putinovo Rusko čínských reforem Oskar  Krejčí
17. 7. 2007 Evropa a konvenční ozbrojené síly I.: Od Helsinek po Vídeň Zdeněk  Brousil
17. 7. 2007 Nejde mi o cenzuru, ale o vyváženost Miroslav  Šuta
17. 7. 2007 Ano, Britské listy jsou - bohužel - nevyvážené; jinak to nejde Jan  Čulík
17. 7. 2007 Tisková prohlášení šéfů států musejí být dekonstruována Fabiano  Golgo
17. 7. 2007 Chcete cenzuru kvůli sobě, nebo pro druhé? Tomáš  Stýblo
16. 7. 2007 Ludvík Vaculík: Jsou témata, o nichž bych se do Lidovek neodvážil napsat Ludvík  Vaculík
17. 7. 2007 Autocenzurní zlepšovák Milan  Neubert
16. 7. 2007 Superprestižní pořad Jana Krause legitimuje osobnosti Jiří  Zajíc
16. 7. 2007 Mediální kultura v Čechách a v Británii Jan  Čulík
17. 7. 2007 Ultrapravicová "wiki"
16. 7. 2007 Správná věta z nesprávných úst Štěpán  Kotrba
16. 7. 2007 Oslava etického policajtství Bohumil  Kartous
17. 7. 2007 Krausovo "Uvolněte se, prosím" František  Hájek
17. 7. 2007 Česko je už dnes zcela multikulturní
16. 7. 2007 Transparency International: Obelhala obecně prospěšná společnost finanční ředitelství? Štěpán  Kotrba
16. 7. 2007 Jakou vypovídací hodnotu má propaganda vašich soudruhů? Miroslav  Šuta
16. 7. 2007 Stále stejný problém "toho druhého" Jan  Čulík
17. 7. 2007 Důstojná odpověď Evropské unii Fidel Castro Ruz
17. 7. 2007 Svoboda je nedělitelná Jan  Čulík
17. 7. 2007 Diktátor Comandante el Jefe Štěpán  Kotrba

Ruská zahraniční politika RSS 2.0      Historie >
17. 7. 2007 Evropa a konvenční ozbrojené síly I.: Od Helsinek po Vídeň Zdeněk  Brousil
18. 6. 2007 Vychytralost Putinovy nabídky základny v Gabale Štěpán  Kotrba
14. 2. 2007 O nás opět v Mnichově Oskar  Krejčí
26. 1. 2007 Rusko-indické námluvy Oskar  Krejčí
16. 1. 2007 Problémy utváření, nebo změna paradigmatu? Sir Roderic Lyne, Strobe Talbott, Kodži Watanabe
13. 12. 2006 Rusko - pokračující diplomatická ofenzíva Miroslav  Polreich
2. 11. 2006 Egypt oživuje spolupráci s Ruskem Miroslav  Polreich
22. 10. 2006 Zelení nebudou nadšeni, Klaus chce uhelné i jaderné elektrárny Štěpán  Kotrba
22. 9. 2006 Rozpad "Osy zla" : svět chce mír, média a Vondra chtějí krev Miroslav  Polreich
7. 7. 2006 Energetický dialóg EÚ-Rusko je možný ... (za niekoľkých podmienok...) Richard  Menczer
12. 6. 2006 Rusko snižuje závislost na dolaru Karel  Dolejší
26. 10. 2005 Středoasijská šachovnice Oskar  Krejčí
30. 3. 2004 Čína – velmoc současnosti Miroslav  Polreich

Ruská varování před studenou válkou a asymetrické odpovědi RSS 2.0      Historie >
17. 7. 2007 Evropa a konvenční ozbrojené síly I.: Od Helsinek po Vídeň Zdeněk  Brousil
18. 6. 2007 Jak jsem potkal Rusko Ladislav  Žák
18. 6. 2007 Vychytralost Putinovy nabídky základny v Gabale Štěpán  Kotrba
16. 6. 2007 Raketový systém: USA odmietli ruskú ponuku   
15. 6. 2007 Americký protiraketový systém ve Východní Evropě: Neúplný systém, který kontinentu přinese menší bezpečnost   
14. 6. 2007 Putin o raketové obraně   
12. 6. 2007 Neuspěchat, neutrácet, slíbit Oskar  Krejčí
12. 6. 2007 Ruský generál očekává jednání o radaru s Američany v červenci   
12. 6. 2007 Bývalí členové Varšavského paktu a členové NATO jednají ohledně kontroly zbrojení   
11. 6. 2007 Teď jde do tuhého: Bush je nahý Lukáš  Rázl
9. 6. 2007 Rusko vydalo varování ohledně amerického plánu na raketovou obranu   
8. 6. 2007 Ruská základna v ázerbajdžánské Gabale Jiří  Csermelyi
8. 6. 2007 Rusko převezlo Spojené státy ohledně raketové obrany   
7. 6. 2007 Putin Bushovi: Použijte radaru v Ázerbajdžánu   
6. 6. 2007 Bush pozval ruské generály, aby si prohlédli projekt raketové obrany   

Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě RSS 2.0      Historie >
17. 7. 2007 Evropa a konvenční ozbrojené síly I.: Od Helsinek po Vídeň Zdeněk  Brousil