Samotná zpráva CPT žádné tvrzení o 20% zdravých lidí v psychiatrických léčebnách neobsahuje. Lze se tam dočíst, že blíže nespecifikovaní zaměstnanci Psychiatrické léčebny v Dobřanech připouštějí, že asi 20% pacientů léčebny by v léčebně nemuselo být. Nikde tedy není zmínka, že by tam nemuseli být, protože jsou zdraví. Nemuseli by tam být proto, že jejich stav se dlouhodobě nezlepšuje, ale jsou do té míry schopni přizpůsobení, že by mohli být jinde, pokud by bylo postaráno o jejich potřeby. Ono "jinde" znamená buď rodinu, nebo nějakou instituci. Doma však být nemohou, neboť žádné "doma" nemají, často nemají ani formální místo bydliště. Jiní bydliště mají, ale žít tam nemohou, například proto, že by se svými zdravými či jinak nemocnými příbuznými v tomto bydlišti nevyšli. Stali by se opět bezdomovci a velkým nebo malým obloukem by se do léčebny vrátili. V instituci však také být nemohou, protože v instituci pro ně není místo. Tato situace se od 1.1. 2007 opět zhoršila, neboť Zákon 108/2006 Sb. vede provozovatele institucí k tomu, aby si vybírali uchazeče nejmajetnější, avšak nemajetné a problematické nechávali v léčebnách. Rozhodně se nejedná o "zdravé lidi" a nejsou nuceni setrvávat vlivem zlovůle psychiatrických léčeben jak pan Zákumenský naznačuje, ale vlivem nezájmu a neschopnosti jiných orgánů a institucí nemají kam odejít. Léčebny konají dobro tím, že se starají o lidi s těžkými duševními poruchami, kteří jsou sice nevyléčitelní, ale nemají kam jít. Pan Záhumenský naznačuje, že lépe by se o ně starali v "komunitní péči". Otázka tedy zní, proč to nedělají? Důvodů je celá řada, objektivních i subjektivních, jisté je, že psychiatrické léčebny na tom nenesou žádnou vinu.

Výbor proti mučení

Výbor proti mučení a nelidskému zacházení má podle mezinárodní úmluvy kontrolovat ve všech zemích EU instituce, v nichž by občané mohli být takovému jednání vystaveni, protože jsou povinni se podrobit nějakému režimu institucí proti své vůli. Proto jsou vedle policie, vězeňských a sociálních zařízení kontrolována i psychiatrická lůžková zařízení, zejména léčebny, neboť kliniky a oddělení nemocnic se takových lidí rychle zbavují tím, že je posílají do léčeben. Kontrolní orgány jsou složeny z odborníků různých oborů a pocházejí z různých zemí s různou legislativou a národní tradicí. Nelze se tedy divit, že dochází k nepochopení a nedorozuměním. Členem může být, a v tomto případě i byl, psychiatr. To se ovšem na výsledku příliš neprojevilo. Komise nekonstatuje žádné závažné nálezy. To, co doporučuje, se beztak děje, nebo to nezávisí na psychiatrických léčebnách, ale například na pojišťovnách, protože pokud by více platily, bylo by možno najmout více personálu (pokud existuje na trhu práce) a zlepšit ubytovací standard zařízení. Jak vím od ředitele PL Dobřany Dr. Žižky, komisi nejvíc zajímal pedofil, dvojnásobný vrah, u něhož komise zkoumala, zda jeho kastrací nedošlo k porušení jeho lidských práv, neboť souhlas podepsal ve vězení a vznikla pochybnost, zda toto rozhodnutí bylo skutečně svobodné a bez nátlaku.

Nevím, jestli mám opravdu uvěřit, že Mgr. Záhumenský skutečně nechápe, že osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům mají tuto způsobilost omezenu právě proto, že kdyby jednali sami za sebe mohli by poškodit sebe nebo někoho jiného. Je samozřejmé, že významná část z nich je na uzavřených odděleních. Totiž tím, že psychiatrická léčebna splnila svoji povinnost a takového pacienta přijala k hospitalizaci, vzala na sebe odpovědnost za jeho bezpečnost a za bezpečnost dalších osob, jimž by ze strany takového pacienta hrozila újma. Panu Záhumenskému by nejvíce vyhovovalo, kdyby psychiatrické léčebny mohly být sankcionovány za to, že plní svoji povinnost, kdyby plněním svých povinností automaticky "poškozovaly lidská práva" a tak by se stále advokáti mohli přiživovat na odškodňování. Proto takový zájem na legislativě, která by psychiatrické léčebny trvale stavěla do bezvýchodné situace. Dost na tom, že některé soudy již dnes takto vykládají zákony.

Tvrzení, že o přijetí do psychiatrické léčebny rozhoduje "opatrovník" je lživé, proto je také lživé tvrzení v tiskové zprávě, že se tomu CPT podivovala.

Pokud by veřejnost viděla pacienty, kteří jsou umísťováni do síťových lůžek, nepochybně by tuto praxi chápala. Mgr. Záhumenský by ji nikdy nepochopil, neboť k chápání není motivován. Tito pacienti mají skoro vždy intelekt tak nízký, že prakticky vůbec nejsou schopni vyhovět požadavkům a tedy ani nemohou přizpůsobit své chování elementární normě. Šatstvo ze sebe strhávají, trhají ho na kusy a polykají stejně jako jiné nejedlé předměty. Při tom může dojít k jejich vážné újmě až udušení. Z jiného než síťového lůžka by mohli vypadnout a poranit se. K jiným pacientům a personálu se chovají často agresivně, kálí a močí nekontrolovaně. Síťové lůžko by bylo možno nahradit 7 pracovníky (po dvou ve 3 směnách + náhradník pro případ nemoci a dovolené). Takový počet ošetřovatelského personálu se však musí starat o zhruba třicet pacientů. Platby za ošetřovací den jsou tak nízké, že najmout více personálu nedovolují.

Ve vyjádření "Ligy" a "MDAC" nechybí ani blábol o neosobním prostředí "masových ústavů". Záměrně ignoruje skutečnost, že stále stejný personál se stará o stále stejný omezený počet pacientů na jednom oddělení bez ohledu na celkový počet pacientů v ústavu. Argumentace "nadměrnou" velikostí ústavu je asi tak stejně inteligentní, jako představa, že všichni Pražané bydlí v jednom bytě.

Mgr. Záhumenský používá tvrzení o "špatném zacházení ze strany personálu", aniž by je jakkoli doložil. A to je přinejmenším sprosťáctví ve vztahu zaměstnancům léčeben, kteří se obětavě starají o pacienty, na rozdíl od pana Záhumenského, za nímž lze vidět hlavně účelové lži. Záhumenský stejně tak píše o "nadměrné medikaci", aniž by něco takového prokázal a také o "používání klecových lůžek", ačkoli odpověď na zprávu CPT schválená vládou výslovně konstatuje, že klecová lůžka se v psychiatrických léčebnách nepoužívají.

Vláda přijala již v březnu na svém zasedání stanovisko k nálezu komise Výboru proti mučení a nelidskému zacházení. V článku je na něj ostatně odkaz. Vládou schválená odpověď se vyrovnává se všemi pochybnosti a doporučeními komise a je zřejmé, že k žádnému "mučení ani nelidskému zacházení" v českých psychiatrických léčebnách nedochází. Takový závěr ovšem panu Mgr.Záhumenskému nevyhovuje, proto ho zfalšoval ve své tiskové zprávě.

Lidská práva s.r.o.

Nemyslím, že by pan Mgr. Záhumenský byl natolik zmatený, aby se mýlil, přikláním se k hypotéze že prostě lže, protože je to pro něj výhodné. On se totiž jako řada jiných lidskými právy živí. Tak jako zbrojní průmysl potřebuje válečné konflikty, potřebují organizace, které se lidskými právy živí, buď porušování těchto práv, nebo alespoň zdání, že k němu dochází. Stejně jako zbrojní průmysl se někdy musí spokojit s pouhými lokálními konflikty a hrozbami, musí jedinci žijící z "porušování lidských práv v psychiatrii" něco nalézat, nebo alespoň tvrdit, že něco nalezli, aby uchovali obecnou představu o vlastní důležitosti a ruka sponzorů zůstala štědrá. Pan Mgr. Záhumenský je právník a tak se zřejmě těší, že si z lidských práv údajně porušovaných na psychiatrii udělá živnost jako advokát, tak jako se to už dávno daří jeho zejména americkým kolegům. Některá nedávná soudní rozhodnutí v ČR (mimo psychiatrii) jistě pana Mgr. Záhumenského v této naději povzbuzují.

Podobně jako v jiných kategoriích občanských sdružení bývá každý s aktivistů ve více organizacích, přičemž v jedné bývá "ředitelem", v jiných "členem", "paradcem", "členem dozorčího orgánu" a podobně. Tak má každý zajištěno vícezdrojové financování své osoby. Takže dohromady asi deset aktivistů kolem lidských práv v psychiatrii participuje asi na deseti organizacích prorostlých až do státní správy.

Mgr. Záhumenský je aktivistou zejména v organizaci Liga lidských práv (založená 2003).

O ní se lze dočíst na její vlastní stránce ZDE

Zde se dočtete, jak si sedm mladíků rozdělilo za rok 2006 4 mil. Kč jen na osobních nákladech. To jistě není špatné, zvláště když je to pro většinu z nich pouhý vedlejšák.

Podrobnosti ZDE

Bylo by dobré, kdyby ti, kteří jim rozdávají peníze z veřejných zdrojů, kontrolovali jejich činnost a předkládali veřejnosti zprávy. Nic takového se neděje. Další organizací, v níž se Mgr. Záhumenský angažuje je The Mental Disability Advocacy Center.

Obě tyto organizace (tedy Mgr. Záhumenský) se podepsaly pod tiskovou zprávu otištěnou v Britských listech.

Další organizací v níž se Mgr. Záhumenský angažuje, je Public Interest Lawyers Association (PILA), která "sdružuje právníky, kteří usilují o systémové změny ve prospěch větší efektivity právních prostředků při ochraně lidských práv, veřejných zájmů a důležitých obecných hodnot".

Na internetu lze také najít stopy rozruchu, který vytvořil Mgr. Záhumenský v dubnu 2006. Například Novinky CZ , nebo Medical Tribune , nebo Aktuálně CZ:

Mgr. Záhumenský tedy vhodného pacienta hledá již 14 měsíců. Jistou nadějí mohl být případ pacientky, která se udusila vlastním výkalem. Magistr Záhumenský se v tom hodně angažoval. Nicméně po obrovském mediálním humbuku velká bublina tiše splaskla a po 15 měsících se pouze v jedněch novinách objevila pětiřádková zpráva, že policie i podruhé trestní oznámení odložila.

Metodu práce Mgr. Záhumenského lze demonstrovat na případu šestapadesátileté pacientky A.S., která v důsledku duševní poruchy doma dlouhodobě shromažďovala odpadky a to až do výše 1,5 m. Protože měla odpojenou elektřinu, svítila si na tomto hořlavém podloží svíčkami. Sousedé si stěžovali na nesnesitelný zápach a šířící se hmyz. Proto nechal vlastník domu za policejní asistence byt otevřít. Paní A.S. byla přivezena do psychiatrické léčebny, kde byla konstatována duševní porucha. Obvodní soud souhlasil s nedobrovolným přijetím, protože shledal, že přijetí "je v souladu se zákonnými důvody". Posledního dne odvolací lhůty se pan Mgr. Záhumenský proti rozhodnutí obvodního soudu odvolal. Odvolací soud nepozval k líčení zástupce psychiatrické léčebny s odůvodněním, že adresu této lečebny není možné zjistit. Soud si nezajistil zdravotní dokumentaci z psychiatrické léčebny a pozval jen kamarádku pacientky z křesťanského kroužku, která potvrdila její pevné duševní zdraví. Mezitím byla pacientka dávno propuštěna, když z léčebny chodila na vycházky z nichž si na oddělení přinášela plné tašky odpadků. Na naléhání dcery byla pacientka propuštěna zpět do bytu z něhož bylo vystěhováno na skládku vše včetně záchodové mísy. Po vynesení rozsudku odvolacího soudu vyhlásil Mgr. Záhumenský v TV, že bude po psychiatrické léčebně soudně vymáhat statisícové odškodnění za újmu na lidských právech, zatímco sousedé paní A.S. v TV konstatovali, že byt je opět plný odpadků. Případ není ukončen, uvidíme, jak se bude vyvíjet.

autor, povoláním lékař, je ředitelem Psychiatrické léčebny v Bohnicích

13. 7. 2007 CPT: Zdraví lidé jsou nuceni zůstávat v psychiatrických léčebnách ZDE

Americká nevládní nezisková organziace The Antipsychiatry Coalition ZDE

Související informace

Financování "neziskových" struktur TÉMA BL

18. 12. 2006 Milan Valach: Nevládní organizace -- směs korupce a manipulace? ZDE