Falešná karta lidských práv a zdravotní péče

30. 8. 2006 / Ivan David

Právaři, zvláště záludné pomluvy a informační asymetrie

Ano, v některých případech chybí v dokumentaci některé náležitosti. Pacientka podepsala souhlas, ale není podle mínění někoho dostatečně doloženo, že byla řádně poučena. Problém je v tom "dostatečně" a onom "řádně". Kdy mohou být splněny vágní požadavky? Nejhorší na celé věci je informační asymetrie. Zatímco "právaři" sdělují médiím nepravdy dotýkající se lidských práv gynekologů, gynekologové jsou vázáni povinnou mlčenlivostí. Zatímco záludnost běžné pomluvy spočívá v těžké obraně proti ní, zde je obrana dokonce nemožná.

Média potřebují skandály, neboť žijí nejen z prodaných výtisků, ale hlavně z inzerce jejíž cena se odvíjí z čtenosti či sledovanosti. "Už druhý týden žádná světová katastrofa, tak nač člověk ty noviny bere...", stěžuje si Čapkův "čtenář". Právaři přicházejí s novou nabídkou, daleko atraktivnější než třeba "zelení". Netýká se totiž různé "havěti" a všelijakých"plevelů" a jen občas přímého ohrožení jedy nebo zářením, ale cizího lidského ponížení, které na čtenáře, posluchače i diváka spolehlivě zaujme.

Zloději orgánů?

Krásným příkladem byla tzv. "ostravská transplantační kauza", kdy se právařům podařilo ve veřejnosti vzbudit pocit ohrožení, že lidé jsou u nás vražděni jen proto, že lékaři používají ukradené orgány k transplantacím. Nebyl sice nalezen ani jeden takový případ a výmysly o letadlech tajně odvážejících orgány do zahraničí byly odhaleny jako bludy, ale politický účel kauzy byl splněn. Poslanci odhlasovali prokazatelně lživou zprávu o vyšetřování, právaři- bojovníci proti transplantacím prosadili zákon ztěžující možnost záchrany čekatelů na orgány a média nakonec urvala "zaručenou zprávu" o tom, že se "ztratilo 20 orgánů". Ve skutečnosti nikdo neukradl 20 orgánů, ale dokumentaci k nim. To by ale čtenáře tolik nenadchlo.

O pozornost veřejnosti, sponzorské dary a granty dnes soutěží několik "neziskových" organizací právařů. Častým typem aktivistů v těchto organizacích jsou osobnosti, které slavný psychiatr prof. Vondráček řadil do kategorie "bažící po sebeuplatnění". Je správné, že existují také profesionální organizace napojené na stát (na státní rozpočet a opírající se o autoritu státu). Problém je, že jsou částečně infiltrovány jedinci, které označuji jako právaři, částečně i při dobré vůli chybí zkušenosti z posuzovaných oborů a tím také kontakt s realitou. Místo kvalifikovaného posouzení sporných případů vycházejí na světlo knížecí rady. Jak si nevzpomenout na aforismus J. Lece: "Vždycky se najde nějaký Eskymák, který uděluje rady obyvatelům Konga, jak se chovat v období veder."

Pro vlastní uspokojení právaři neváhají šířit pomluvy v zahraničí, aby odtamtud byli slyšeni doma a užili si svých pět minut celoplanetární pozornosti.

Psychiatři také povinně mlčí

Některé organizace se zaměřují na psychiatrii. Má to své opodstatnění, neboť duševně nemocní jsou zranitelní a jejich lidská práva by mohla být krácena, aniž by se dokázali bránit. Jenže případy, kdy by k tomu docházelo je třeba věrohodně doložit a dokázat. I sama psychiatrie může být obětí- tentokrát právařů. Snadnou obětí se stává z několika důvodů. Především veřejnost nechápe specifika duševních chorob, nemá o nich pravdivé informace, jednak psychiatrické instituce jsou veřejnosti více uzavřené, méně srozumitelné a většinou těžce podinvestované, takže nemohou poskytovat takové služby, jaké by při dobrém ekonomickém zázemí byly schopny. Nakonec mnozí bývalí pacienti přisuzují své potíže psychiatrii, zatímco se naopak na psychiatrii ocitli, protože měli potíže.

Typickou organizací, která se snaží parazitovat na psychiatrii je "Občanská komise za lidská práva". Její aktivisté rozdávají jakési navštívenky přímo v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Přestože stále inzerují svůj zájem, vhodné případy nenalézají.

Následující text z internetové stránky www.cchr.cz svědčí o zasvěcenosti a nezaujatosti této organizace.

Po více než 120 let léčili psychiatři člověka jako zvíře. Napadali jej, pohlavně zneužívali, nevratně poškozovali, drogovali nebo zabíjeli, vše pod pláštíkem "duševního léčení". Dopad posedlosti psychiatrů drogami na naše budoucí generace zachycuje jedna statistika za druhou, mezi nimi například tato: více než šest milionů dětí ve Spojených státech dostává každý den psychiatrické preparáty. Mládež je drogována do duševního otroctví, zrazována tvrzeními, že jejich potíže s učením jsou nemoc nebo mozková porucha, nad kterou nemají žádnou moc. Na silných psychiatrických amfetaminech spáchaly sebevraždu děti již ve věku 4 let.

"Občanská komise" evidentně netuší, že "proti své vůli umístěni" jsou mnozí pacienti a to rozhodnutím soudu. Tučným úlovkem se stal případ pacientky Musilové. Přestože policie trestní oznámení dávno odložila, zpráva na internetové stránce této organizace dál hlásá naprosté lži:

Představitel Občanské komise za lidská práva, na kterou se zoufalá matka obrátila a jenž kauzu úmrtí vyšetřuje, Zbyněk Svadba k této věci uvedl: "Matka se nikdy u své dcery nesetkala s takovou absurdností jako je pojídání výkalů a ani o tom nikdy nebyla ošetřujícím personálem informována. Má proto podezření, že příčina smrti může být i jiná - například předávkování léky, vedlejší účinky léčby nebo dehydratace. V každém případě je ale přesvědčena, že ze strany personálu Psychiatrické léčebny Bohnice, došlo k zanedbání lékařské péče, což bylo následně po dlouhodobém držení v klecovém lůžku, příčinou smrti její dcery. V témž duchu podala i trestní oznámení." Dále uvádí "Slečna V. M. se nejprve díky přístupu v léčebně dostala do horšího stavu, než v jakém do léčebny přišla. Později ji to stálo život. Tohle nepovažujeme za lékařskou péči."

Matka pacientky ovšem nedala svolení ke zveřejnění dokumentace, z níž by bylo jasně patrno, jaká je pravda o tomto případu. Aktivista Zbyněk Svatba a Mgr. Mgr. Lucie Rybová ovšem šíří lži a zneužívají tak povinné mlčenlivosti zdravotníků. Oba dva doprovázeli matku pacientky při nahlížení do dokumentace. Nikoli matka, ale Mgr. Rybová projevovala úpornou snahu vykřesat nějaké obvinění. "O tomto vás informovali?", prala se matky a ukazovala nějaké místo v chorobopisu. "Ano, to mi řekli", odpověděla matka pacientky. "A o tomhle vás informovali", ukazovala Rybová jiné místo. "To se nepamatuju", odpověděla matka. "Takže neinfomovali!", triumfovala Rybová a učinila si poznámku do svých zápisků.

Mgr. Mgr. Rybová je ale nejen aktivistka "Sdružení uživatelů psychiatrické péče Kolumbus", ale také tajemnice Rady vlády pro lidská práva. A tady končí legrace.

Porušuje totiž například moje lidská práva šířením nepravd ve sdělovacích prostředcích. Čtenář snadno najde její článek z 28. 4. 2006 v Britských listech pod názvem "Ředitel léčebny hájí porušování lidských práv pacientů" , kde o mně tvrdí řadu evidentních nepravd, například: "...ředitel a psychiatr rodině vyhrožuje trestním oznámením za poškození dobré pověsti léčebny a očerňuje ji, že to ona se o pacientku nestarala." Nikdy jsem nic takového neřekl. Když jsem se jí ptal, na základě čeho to tvrdí, odpověděla mi: "Bylo to v novinách...". Následuje snůška ničím nedoložených tvrzení. Nemyslím, že by měl stát zaměstnávat místo objektivně uvažujících odborníků fanatiky, tvrdící věci, které neodpovídají skutečnosti. Velmi rád bych seznámil veřejnost se skutečným stavem věcí. Bohužel nesmím.

autor, povoláním lékař, je ředitelem Psychiatrické léčebny v Bohnicích

Vytisknout