17. 5. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 5. 2004

Vituální bohoslužba na třetí májovou neděli

Odpuštěné, nebo pouze zadržené hříchy?

Dvacátého osmého dubna minulého roku se konal v budově KTF UK vzpomínkový večer na Zdeňka Bonaventuru Bouše, který 16. dubna 2002 zemřel. Bonaventura, přáteli nazývaný zásadně "Bony", byl zcela výjimečnou duchovní postavou, prorokem, který ovlivnil zcela zásadní měrou podstatnou část katolických i protestantských osobností dneška. Je však také znám a respektován i mezi kulturní elitou necírkevní.

Onen večer, kterého jsem se směl spolu s ostatními jeho žáky a přáteli zúčastnit, plně potvrdil, že Boušeho duchovní odkaz nijak neslábne, naopak, že pro mnohé jeho důrazy ještě stále církve nedorostly - namátkou jen třeba zmiňuji poslední encykliku z letošního Zeleného čtvrtku, kde papež opět zatvrzele nabádá katolické křesťany, aby neslavili spolu s ostatními křesťany Večeři páně. Přitom právě Bouše byl prvním, kdo u nás tento blud rozdělení už v šedesátých letech theologicky rozbil a také on sám důsledně slavil Eucharistii jako ekumenický hod.

Chci v tomto kázání uctít Boušeho památku tím, že se pokusím vyložit dvacátý třetí verš dvacáté kapitoly Janovy podle toho, jak jej vykládal právě on. Jeho exegeze tohoto verše vyšla písemně v roce 1975 v Kostnických jiskrách (č.4), a je také součástí jeho knihy Epilegomena.

Biblický verš, který si pokusíme osvojit, jsou slova vzkříšeného Ježíše, který přichází mezi ukrývající se ustrašené učedníky do zamčené místnosti, dává jim svého Ducha a svůj Pokoj a mluví o odpuštění hříchů. V Ekumenickém překladu zní ten verš takto: "Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou". Povězme hned, že to je překlad strašně špatný. A nemění na tom nic skutečnost, že v poznámce pod čarou je nabídnut o něco lepší překlad, shodný se všemi ostatními českými překlady včetně Kralického, který v druhé části věty říká: "kterýmžkoli zadrželi byste, zadržániť jsou".

Proč ten překlad mluvící o neodpuštěných hříších je tak neodpustitelný? Pokusme se každý sám za sebe si říci, jak tomu překladu rozumíme. Předpokládám že mu ani nelze rozumět jinak, než že Ježíš svěřuje církvi pravomoc odpouštět, nebo neodpouštět hříchy. Mýlím se? Jenže to právě je strašlivá deformace Ježíšova výroku. Ježíš neříká totiž v druhé polovině své věty nic o neodpuštění hříchů, ale o přemožení hříchu, o jeho ovládnutí. V textu je sloveso kratein, které známe např. ve slovech jako: demokracie, autokracie atd, slovo, které znamená mít něco v držení, vládnout něčím.

Ekumenický překlad ze semitského paralelismu, totiž ze zesílení důrazu opakováním téhož jinými slovy dělá antitezi. Nesprávně překládá: "co odpustíte bude odpuštěno ale co neodpustíte nebude odpuštěno" místo správného znění: "co odpustíte bude odpuštěno a co přemůžete bude přemoženo". Je to hrozné a zlé překroucení Ježíšových slov, překroucení, které dává zapravdu a posvěcuje jeden obrovský hřích církve, totiž uplatňování tak zvané "moci klíčů". Oč jde?

V Matoušově evangeliu (Mat 16,19) dává Ježíš Petrovi pravomoc rozlišovat a aplikovat příkazy Mojžíšova zákona. Ono: "A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi", které tam Petrovi říká, se netýká hříchů, ale odborného a autoritativního výkladu, kdy a v které situaci platí ten, či onen příkaz Zákona. To směli vykládat a určovat pouze zákoníci, Ježíš však přenáší tuto pravomoc a svobodu na Petra, potažmo na učedníky a vlastně každého křesťana. Dodnes mnohé pohoršuje to, co pohoršovalo už tehdy, totiž že odpovědnost za správnost plnění Zákona svěřil Ježíš osobnímu svědomí svých učedníků, prostých a neučených "lidí země", a tak objektivní, autoritativní závaznost mravních norem vlastně zrušil.

Církev časem, tak jak rostla její moc a potřebovala si ji upevnit i ideologicky, počala tento text spojovat s tím janovským, který dnes máme před sebou, a který se týká něčeho zcela jiného, totiž: odpuštění hříchů a jejich přemáhání. To také bylo a je pro mnohé pohoršlivé, neboť v představách Ježíšových současníků odpouštět hříchy a přemáhat je mohl pouze a jen sám Bůh. Ježíš však posílá své učedníky, aby odpouštěli hříchy stejně tak, jak to činil on sám. Církev pokřivila oba texty tím, že je spojila a učinila z nich absurdní argument pro uzurpování si pravomoci neodpouštět hříchy.

Máme zde dva Ježíšovy výroky. Jeden, matoušovský, říká: zda to, či ono lidské konání je v souladu s Desaterem, to neposoudí žádná vnější autorita, žádný zákoník, žádná církev, to je jen a jen záležitost osobní odpovědnosti každého věřícího, který tak má klíč k božímu království, které už před ním žádná lidská autorita nemůže a nesmí zamykat. Druhý výrok, janovský, mluví o něčem úplně jiném ale stejně ježíšovsky osvobodivě když říká: hříchy, které odpustíte, budou odpuštěny, a které odpuštěním přemůžete, nebudou mít už žádnou moc.

Spojením a překroucením těchto dvou Ježíšových výroků vznikla tedy ona příšerná církevnická představa, že církev, respektive její představitelé, kněží, zdědili po Petrovi jakousi "moc klíčů" a mohou si osobovat právo odepírat a odkládat dle svého uvážení zvěstování o odpuštění hříchů člověku, který za odpuštění prosí. A ekumenický překlad nepochopitelně posvěcuje tuto hrozivou představu, která v důsledcích znamenala exkomunikaci, pronásledování a smrt tisíců "hříšníků z moci úřední", a to ve všech církvích!

Vymezovali jsme se proti falešnému překladu a výkladu Ježíšova povědění v Janově evangeliu. Řekněme si na konec našich úvah ještě jednou pozitivně a výrazně, jaké evangelium nám Ježíšův výrok říká. Tak, jak jej Ježíš bezpochyby sám zamýšlel:

Ti, kdo následují Ježíše, dostávají od něho moc jeho Ducha, v níž se ukazuje moc Boží, přemáhající hřích a smrt. Oslavený Ježíš předává svým učedníkům, nejen tedy "apoštolům a jejich nástupcům", své poslání. Posílá je - tedy i nás - tak, jako jeho samého poslal "slitovný a milostivý, shovívavý a nejvýš milosrdný" (Ž 103) nebeský Otec, aby přemáhali zlo a vítězili nad ním stejnou zbraní, kterou bojoval sám Ježíš. Tou zbraní je přemožení a odpuštění hříchu. Tato zbraň je tak účinná, že kdekoliv bude důsledně použita, vláda Zla bude zlomena, hřích už nebude škodit a ničit.

Jděte do světa, říká vzkříšený a oslavený Ježíš, odpouštějte hříchy a přemáhejte je. To je vaše nejvlastnější poslání. Neboť kdo jiný než vy to má dělat? Hřích vládne světu a vy jste posláni, abyste následujíce Ježíše tento hřích přemáhali, a osvobozovali ty, kdo jsou v jeho moci. Komu hříchy odpustíte, ten bude z hříchů osvobozen. A který hřích přemůžete, ten bude přemožen a nebude už dál člověku škodit. Sejdete-li z této cesty Toho, který sám jednou provždy tuto cestu na svém kříži otevřel, začal a umožnil, a nebudete-li hříchy odpouštět a přemáhat je ve své lhostejnosti či zákonickém sudičství a pýše, pak jste neposlušní Ježíše a hříchy budou dál otravovat svět a lidské duše svými smrtelně otravnými výpary.

Amen

                 
Obsah vydání       17. 5. 2004
17. 5. 2004 Sebevražedný atentát usmrtil šéfa irácké vládní rady
18. 5. 2004 Rumsfeld obviňován z týrání vězňů
16. 5. 2004 Americké stráže natáčely bití vězňů v táboře Guantánamo
17. 5. 2004 Pluk, který se octl uprostřed kontroverze s falešnými fotografiemi, bude stíhán za usmrcení iráckého vězně
17. 5. 2004 Jakub Patočka: „Novinář smí být zároveň i politikem“ Jan  Čulík
17. 5. 2004 Brazilec v Americe v arabském oděvu
15. 5. 2004 Šéfredaktor bulvárního listu The Mirror propuštěn za falešné fotografie
17. 5. 2004 Překvapivě jednostranné zpravodajství (nejen) televize Nova Jan  Čulík
17. 5. 2004 Podrývání globální bezpečnosti
17. 5. 2004 Silný kafe: Film, který otevírá českou kinematografii mezinárodní dimenzi Jan  Čulík
17. 5. 2004 Choking Hazard – zábavná punková parodie na krvavé horory Jan  Čulík
18. 5. 2004 Odpuštěné, nebo pouze zadržené hříchy? Zdeněk  Bárta
17. 5. 2004 Co řekne křesťan na pornografii? Boris  Cvek
17. 5. 2004 Stíny myšlení pana Luboše Dobrovského Josef  Vít
15. 5. 2004 Britští politikové a mučení v Iráku Jan  Čulík
17. 5. 2004 Kuba: Až sto tisíc lidí ve vězení Simone  Radačičová
17. 5. 2004 Vyloučení Milana Horáčka bylo zrušeno Petr  Uhl
17. 5. 2004 Záměrné zkreslování historických fakt o Palestině a Izraeli Jana  Malá
17. 5. 2004 Češi podporují Bushe Milan  Valach
17. 5. 2004 Adresováno Petru Kužvartovi: O Budějovickém náměstí v Praze
17. 5. 2004 Bránit vraždám prostitutek, nebo raději rychle identifikovat jejich mrtvoly? Miloš  Kaláb
17. 5. 2004 Konference o politické kultuře
17. 5. 2004 Zaměstnanci finančních orgánů chtějí zachovat 13. a 14. platy
14. 5. 2004 Vladimír Špidla: "Nemyslím si, že náš politický vývoj směřuje k referendové demokracii" Štěpán  Kotrba
14. 5. 2004 Dokonale zbytečná knížka Jakub  Leiter
14. 5. 2004 Klobása je důkazem předchozího zahraničního vlivu, pane prezidente... Fabiano  Golgo
14. 5. 2004 Zlo v člověku je kryto velmi tenkým civilizačním nátěrem...
12. 5. 2004 Jak jsem pracoval v Haló novinách Tomáš  Koloc
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
5. 5. 2004 Hospodaření OSBL za duben 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
9. 5. 2004 Nesrozumitelnost a paradoxy Bible: Zabili Židé Pána Ježíše? Zdeněk  Bárta
2. 5. 2004 Zpátky domů do Evropy Zdeněk  Bárta
24. 4. 2004 Stádo Zdeněk  Bárta
11. 4. 2004 Boží hod velikonoční - máme být svědky vzkříšení Zdeněk  Bárta
9. 4. 2004 Šálóm - křest Kláry Ester Zdeněk  Bárta
4. 4. 2004 Na počátku: logos není jen slovo Zdeněk  Bárta
26. 3. 2004 Zbořte chrám! Zdeněk  Bárta
20. 3. 2004 Síla víry Zdeněk  Bárta
14. 3. 2004 Kdo je můj bližní Zdeněk  Bárta
8. 3. 2004 Obhájce Zdeněk  Bárta
27. 2. 2004 Lásky kdybych neměl, nic nejsem Zdeněk  Bárta
6. 2. 2004 Úžasná lehkost disidentství Zdeněk  Bárta
29. 1. 2004 Blahoslavení chudí duchem Zdeněk  Bárta
29. 1. 2004 Křesťané či pánbíčkáři? Zdeněk  Bárta
17. 1. 2004 Držet hubu a krok Zdeněk  Bárta