Washington Post: Záběry z dronu vyvolávají otázky ohledně důvodu pro izraelský smrtící útok na novináře v Gaze

20. 3. 2024

 
Rozhovory se 14 svědky útoku a kolegy zabitých reportérů nabízejí dosud nejpodrobnější popis smrtícího incidentu. The Post nezjistil žádné náznaky, že by oba muži toho dne pracovali jinak než jako novináři. Oba prošli na počátku války izraelskými kontrolními stanovišti na cestě na jih; Dahdouhovi bylo nedávno povoleno opustit Gazu, což je vzácné privilegium, které by známému militantovi pravděpodobně nebylo uděleno.

Na četné dotazy a podrobné otázky deníku The Post odpověděly IDF: "Nemáme, co bychom k tomu dodali."

The Post nedokázal identifikovat další případy, kdy se během války stali novináři terčem útoků IDF kvůli létání s drony, které  jsou hojně využívány k zachycení rozsahu devastace v Gaze.

Al-Džazíra ve svém prohlášení odsoudila "vraždu Mustafy a Hamzy" a zavázala se, že "podnikne veškerá právní opatření ke stíhání pachatelů těchto zločinů".

Podle Výboru na ochranu novinářů bylo v Gaze během pěti měsíců zabito devadesát novinářů a dalších pracovníků médií, což je nejsmrtelnější období pro tuto profesi od roku 1992, kdy Výbor začal shromažďovat údaje.

"Irene Khanová, zvláštní zpravodajka OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu, v únoru řekla listu The Post: "Mělo by být povinností IDF vyšetřit, co se stalo 7. ledna. Nestačí říci, že jsme je podezřívali, tak jsme je zabili," řekla. "To se v bojové situaci říká velmi snadno."

Izrael od 7. října zablokoval zahraničním médiím vstup do pásma Gazy, s výjimkou příležitostných vojenských stanovišť, kam je přístup přísně kontrolován. Aby svět porozuměl konfliktu, spoléhá se na stovky palestinských novinářů.

Nejznámějším byl Wael Dahdouh, Hamzův otec a šéf kanceláře Al-Džazíry v Gaze, jehož vytrvalost tváří v tvář osobní tragédii byla inspirací pro celý arabský svět.

Wael vystoupil 28. října z vysílání, když se dozvěděl, že jeho žena, syn Mahmúd a dcera Šam - Hamzovi sourozenci - a vnuk byli zabiti ve svém domě při izraelském náletu. Jeho nejbližší kolega, kameraman Al-Džazíry Samer Abu Daqqa, zemřel na následky zranění po útoku izraelského bezpilotního letounu 15. prosince, při kterém byl zraněn i Wael.

Hamza nastoupil do kanceláře Al-Džazíry v Gaze během konfliktu a pracoval jako asistent kameramana a producent v terénu, uvedl jeho otec.


Podle několika přátel a spolupracovníků, s nimiž deník The Post hovořil, Dahdúh i Thuraya opustili město Gaza, které bylo původním ohniskem izraelské vojenské operace, koncem října po civilní evakuační trase určené IDF.

Muži žili více než dva měsíce ve stanech spolu s dalšími novináři ve městě Rafáh, oblasti poblíž egyptských hranic, kde našlo útočiště přibližně 1,4 milionu vysídlených Palestinců. Novináři si podle svých slov pokládali matrace na dřevěné rošty, aby izolovali svá lůžka od chladu, a na místa leteckých útoků a dalších útoků cestovali ve skupinách - v domnění, že v počtu je bezpečí.

V předvečer své smrti, 6. ledna, se Dahdouh a Thuraya podělili o jídlo s kolegy. "Byla to prostá večeře, ale plná vřelosti," řekl Adli Abu Taha, 33letý kameraman televize Al-Kufiya.

Thuraya telefonicky hovořil se svou ženou a třemi dcerami, vzpomíná Tabatibi, a slíbil jim, že je brzy uvidí.

Úkol

Z příspěvku na sociálních sítích vyplývá, že při zásahu byli zabiti nejméně čtyři lidé a že někteří mrtví a zranění již byli převezeni do nemocnice.

Protože se však předpokládalo, že pod troskami jsou další těla, vydalo se na místo činu nejméně 11 novinářů z Rafáhu - mezi nimi Dahdouh, Thuraya a reportéři na volné noze Muhammad al-Qahwaji a Hazem Rajab. V 10:39 měl Thuraya podle metadat videí, která toho dne natočil, ve vzduchu dron.

Záběry získal The Post od istanbulské produkční společnosti Media Town, která Thurayovu práci pro Al-Džazíru a další klienty zajišťovala subdodavatelsky. Na záběrech jsou zachyceni reportéři v modrých novinářských vestách, kteří si prohlížejí masu zničené kabeláže a betonu. Děti sledují, jak muži vytahují těla. Pracovníci civilní obrany přikrývají mrtvé dekami a odnášejí je pryč.

Záběry obsahují 38 klipů a trvají něco přes 11 minut. Thuraya je občas vidět, jak se dívá na ovladač svého dronu a nechává ostatní, aby se dívali na obrazovku. Dvakrát krátce oddálí záběr a ukáže krajinu severozápadně a jihozápadně od poškozené budovy, asi kilometr v každém směru. Na záběrech nejsou vidět žádné izraelské jednotky, letadla ani jiná vojenská technika.

Na žádost deníku The Post prověřili dva analytici dostupné satelitní snímky oblasti pořízené společnostmi Planet Labs a Airbus 7. ledna, které pokrývají okruh zhruba 2 km od místa vypuštění dronu. Ani jeden z expertů nezaznamenal žádné důkazy o rozmístění vojenských jednotek nebo o aktivitě militantů.

William Goodhind, výzkumník otevřených zdrojů z výzkumného projektu Contested Ground, který sleduje vojenské pohyby na satelitních snímcích, uvedl, že nenašel žádné známky "obrněných vozidel, vojenských nákladních automobilů, pevností, opevnění a/nebo raketových a minometných palebných bodů". Identifikoval policejní kontrolní stanoviště asi půl kilometru severozápadně od startu dronu, ale uvedl, že není jasné, zda je stále v provozu.

Společnost Preligens, která se zabývá geoprostorovou umělou inteligencí, prohnala satelitní snímky ze 7. ledna, které poskytl deník The Post, svým detektorem vozidel s umělou inteligencí a v okruhu 9,7 km2 nenašla žádná obrněná vozidla.

Dronem společnosti Thuraya byl komerčně dostupný Mavic 2, vyráběný čínskou společností DJI, zhruba o velikosti typické krabice od bot, ale štíhlejší. Společnost Thuraya přestala nahrávat v 10:55 hodin, vyplývá z metadat.

Podle Amra, který uvedl, že on a jeho kolega Ahmed al-Burš byli zasaženi střepinami, došlo k druhému úderu v 11:01 hodin. Burš se zhroutil bolestí, když nastupoval do sanitky Palestinské společnosti Červeného půlměsíce, jak je vidět na videu natočeném Amrem, který se k němu v sanitce připojil a většinu jejich jízdy natočil.

Thuraya, Dahdouh, Qahwaji, Rajab a jejich řidič, 26letý Qusay Salem, kteří nebyli při druhém úderu zraněni, z místa také utekli. O několik minut později je na videozáznamu IDF vidět, jak se na jejich vozidlo zaměřil vojenský dron, který jel těsně za sanitkou. Zvuk výbuchu je zachycen na Amrově záznamu ze zadního okna sanitky přibližně v 11:10.

Další videa očitých svědků ukazují děsivé následky: Thuraya a Salem byli zásahem roztrháni na kusy. Qahwaji ležel na zemi a silně krvácel, zatímco se pro něj zdravotníci snažili připravit nosítka. Nezávislý pracovník měl popálený obličej a rozbitou čelist. Radžáb měl těžké popáleniny a přišel o jedno oko.

V márnici držel zarmoucený Wael synovu ruku a tiše k němu mumlal. Objal kolem ramen Hamzovu ženu Wafau, která položila tvář na manželovu hruď.  Thurayova žena Soraya zabořila hlavu do polštáře a plakala.

Na tiskové konferenci v katarském hlavním městě Dauhá označil americký ministr zahraničí Antony Blinken vraždu za "nepředstavitelnou ztrátu". Jako rodič si nedokázal "představit tu hrůzu", kterou Wael zažil, "ne jednou, ale nyní dvakrát".

Posunutý příběh

V noci po útoku začala bitva o příběh. IDF ve svém prohlášení uvedly, že jejich letadla "identifikovala a zasáhla teroristu, který ovládal letadlo představující hrozbu pro jednotky IDF".

Následující den mluvčí IDF Daniel Hagari zřejmě couvl: "Každý novinář, který zemře, je nešťastný," řekl televizi NBC s tím, že díky dronu vypadali jako "teroristé".

V novém prohlášení z 10. ledna IDF uvedly, že dron představoval "bezprostřední hrozbu" pro vojáky v okolí, ačkoli k úderu došlo přibližně 15 minut poté, co Thuraya přestal nahrávat. The Post sdílel záběry společnosti Thuraya s izraelskou armádou a požádal ji, zda by mohla identifikovat okamžiky, kdy dron představoval hrozbu pro její vojáky. "Nemáme, co bychom k tomu dodali," uvedly IDF.

V prohlášení z 10. ledna se rovněž uvádí, že izraelské vojenské zpravodajství potvrdilo, že Dahdouh a Thuraya jsou členy PIJ, respektive Hamasu.

Zdůvodnění zásahu ze strany IDF odpovídá "vzorci reakcí, který jsme identifikovali ještě před touto válkou," řekl Sherif Mansour, koordinátor programu pro Blízký východ a severní Afriku Výboru na ochranu novinářů - "vyhýbání se odpovědnosti, házení obvinění z terorismu na novináře" a tvrzení, že "byli v pozici, která ohrožuje izraelské pozice".

Místní novináři uvedli, že Izrael nevydal žádný oficiální zákaz ani omezení týkající se bezpilotních letounů, které označili za mocný nástroj informující o rozsahu válečného ničení. Ještě před 7. lednem však jeden zkušený reportér dospěl k závěru, že záběry nestojí za to riziko.

Suliman Hidždží, kameraman pracující v oblasti Rafáhu, se na začátku války rozhodl, že svůj dron nechá na zemi.

"Používání dronů přitahuje pozornost a může z jednotlivců udělat zranitelné cíle," řekl.

Novinář na volné noze v Gaze, který pracoval pro mezinárodní média, hovořící pod podmínkou anonymity z důvodu obav o bezpečnost, uvedl, že obdržel "obecné varování" od jednoho  izraelského důstojníka: "Důstojník mi řekl, abych se nevystavoval nebezpečí a nepracoval s bezpilotními letouny."

Od té doby, co byli Thuraya a Dahdouh zabiti, "se nikdo neodváží létat s drony", řekla Anat Saragustiová, ředitelka pro svobodu tisku ve Svazu novinářů v Izraeli.

IDF se ke své politice týkající se dronů pro novináře v Gaze nevyjádřila.

Prohlášení z 10. ledna rovněž odkazovalo na dokument z června 2022 s logem a názvem brigády al-Kuds, vojenského křídla PIJ. Dahdouhovo jméno se objevilo u položky na 224 dolarů. IDF se ve svém prohlášení zmínila o druhém dokumentu, v němž byl údajně Thuraya jmenován zástupcem velitele oddílu v praporu al-Qadisiyyah brigády Hamasu ve městě Gaza, ale dokument nezveřejnila a na četné žádosti o jeho přezkoumání nereagovala.

IDF rovněž odmítla odpovědět na další otázky týkající se těchto dokumentů, včetně toho, kdy byly nalezeny a zda jejich nález souvisí s plánováním úderu 7. ledna.

Michael Milshtein, bývalý vedoucí oddělení pro palestinské záležitosti vojenské rozvědky IDF, uvedl, že neví, zda je dokument s Dahdouhovým jménem autentický, ale že odpovídá "základnímu formátu dokumentu PIJ".

"Opravdu věřím, že pokud ho mluvčí IDF zveřejnil, je autentický," dodal.

Jiní odborníci měli pochybnosti.

"Mohl by být autentický, ale nic z toho, co IDF zatím poskytla, nedává jistotu," řekl Erik Skare, historik a postdoktorand na univerzitě v Oslu, který napsal knihu o historii PIJ. Podle něj je použití jazyka, zejména formulace zeměpisných oblastí, neobvyklé, stejně jako kombinace anglického a arabského textu v dokumentu údajně určeném pro interní použití.

Al-Džazíra obvinění svých reportérů odmítla a označila je za "pokus o ospravedlnění zabíjení a útoků na novináře".

Přátelé a rodina zabitých reportérů poukázali na to, že byli v týdnech před svou smrtí podrobeni bezpečnostním kontrolám ze strany IDF. Oba cestovali přes kontrolní stanoviště z města Gazy, aby se dostali na jih. Dahdouh podle nich dostal povolení opustit Gazu úplně.

Šest týdnů po smrti své matky a dvou sourozenců - a krátce před svou vlastní smrtí - dostal Dahdouh povolení opustit blokovanou enklávu, jak uvedl jeho otec a úředník informovaný o jeho případu, který hovořil pod podmínkou zachování anonymity, aby mohl hovořit o citlivé záležitosti.

Získání povolení  pravděpodobně vyžadovalo souhlas COGAT, což je složka izraelského ministerstva obrany, která schvaluje, kdo může vstoupit do Gazy a opustit ji.  The Post poskytl COGATu Dahdouhovo jméno a palestinské identifikační číslo, aby si ověřil, že mu byl povolen odjezd, ale nedostal žádnou odpověď.

Zvláštní zpravodaj OSN Khan uvedl, že je naléhavě nutné vyšetřit zabití.

"Pokud byli schopni poskytnout tolik informací, určitě jich mají více," řekla. "Mají povinnost to prověřit a zjistit, zda nedošlo k chybám."

Wael Dahdouh opustil Gazu 17. ledna, aby se nechal ošetřit se svými zraněními, ale slíbil, že bude pokračovat ve své novinářské práci. Další reportéři od té doby z enklávy uprchli nebo se vzdali novinařiny v obavách, že by mohli být další na řadě.


Zdroj v angličtině ZDE