Rozhovor Britských listů 649. Kdo má právo pojmenovávat ulice?

12. 3. 2024

Jan Čulík: Vážení televizní diváci v dnešním Rozhovoru Britských listů máme naše kolegy Albína Syberu a Matěje Metelce. Intelektuály, kteří, já tedy myslím, se budou trošku zamýšlet. V Praze vznikla v Karlíně nějaká nová čtvrť Rohan City se to jmenuje nebo Sekera City, nebo já nevím a vzniklo tam čtrnáct nových ulic. Omlouvám se, že vás otravuji v tomto Rozhovoru Britských listů něčím, co by se mohlo zdát prkotina, ale ona to zrovna prkotina není. Pan investor vytvořil čtrnáct nových ulic a ty pojmenoval po filozofech. Pane Metelci, vy jste k tomu publikoval několikrát takový svůj názor. Povídejte, proč je to zajímavé?

Matěj Metelec: A tak zajímavé je to bezesporu proto, že se nestává příliš často, aby byla nějaká čtvrť, nebo ono je to spíš sousedství. Čtvrť je přece jenom něco většího, ale by bylo to nějaké sousedství pojmenováno takhle najednou po tolika tolika filozofech, to… Přestože to pobouření nebo ten zájem to vyvolalo hlavně proto, že z těch ve skutečnosti tuším devatenácti ulic a parků se ani jedna nejmenuje po nějaké významné filozofce, tak mě spíš zaujalo to, proč vůbec ti filozofové. A to souvisí samozřejmě s tím, kdo je ten dotyčný developer, který tuhle čtvrť, sousedství, cokoliv staví, což je pan Luděk Sekyra, který zájemce o filozofii funguje v tom českém, ale nejen v českém, ale také v britském prostoru už dlouho.

A to, co mně na tom přijde pozoruhodné je, že ta intence, ten nápad pojmenovat ty ulice a ty parky v tom sousedství po filozofech, více či méně významných, to je vždycky otázka debaty, vychází ze záliby developera Sekery ve filozofii, která se mimo jiné realizovala tím, že věnoval jedné oxfordské staroslavné stolici filozofie sto milionů korun. A že ten výběr, kdy ty debaty o tom, jak se mají ulice jmenovat, v posledních letech, zvlášť v Praze, dokázaly být poměrně dost Intenzivní, byť to navazovalo samozřejmě na jiné kontexty. Týkalo se to třeba přejmenování Koněvovy ulice na Hartigovu a tak dále. U nás ve Vršovicích se to se to intenzivně řeší, protože tam jsou ty ulice pojmenované po Sovětském svazu a že tady to nevychází tedy z nějaké veřejné debaty, ale jeden člověk, který to staví, prostě...

Jan Čulík: No právě to mně dovolte, abych se tady nad tím pozastavil. Proboha, to snad ulice pojmenovává město, ne? Ne nějaký developer, který si zamane, to to přece je podivné, ne?

Matěj Metelec: Ten proces je takový, že ulice samozřejmě pojmenovává město, že existuje komise místopisná, která to schvaluje a pak ten exekutivní orgán je samozřejmě magistrát hlavního města Prahy. Nicméně pokud tomu rozumím a nejsem tedy odborník, ale jak jsem si zvládl tuhletu problematiku nastudovat, tak když někdo tak nějak jakoby staví a staví nějak v podstatě celé sousedství, že nestaví jeden dům, ale že vzniká celé sousedství, jak říkám, čtvrť, myslím, to je poněkud nadsazené, tak zároveň má asi nějaké právo přijít do té místopisné komise se svými nápady. A já bych odhadoval, že ta komise potom ty nápady nějak může vzít jako nějaký podnět a nějakým způsobem s tím pracovat. Ale podle toho, jak jsem viděl ty zápisy, tak ona v podstatě to všechno přebrala s tím, že proběhly nějaké formální výhrady, že ulice Sokolova se příliš podobá už nějaké existující ulici -

Jan Čulík Sokolovská.

Matěj Metelec: - takže se přejmenovala na ulici Jana Sokola. To ale nikdo vlastně nedotazoval ten celý přístup to a neptal se úplně, proč tedy zrovna tito filozofové a ne jiní, proč tam nejsou ty filozofky To, co mě, když jsem ten návrh uviděl, tak patrně trošku zatíženého tím, že jsem filozofii kdysi studoval, tak vyskočilo, že proč zrovna tato jména, co za tím stojí, to očividně někoho v té komisi nenapadlo.

Jan Čulík: Zajímavé. Tedy, že asi je to ten vliv těch oligarchů v České republice, o kterém často mluví pan Sybera, tak zřejmě oligarcha něco řekl, tak všichni to přijali…? Než se vrátíme k tomu, pane Metelci, k té vaší konkrétní kritice, tak nejsou tam určití filozofové a nejsou tam také ženy. Pane Sybero, co vy víte o tom panu podnikatelovi Sekerovi?

Albín Sybera: Já jestli můžu úvodem, tak jako taky bývalý student filozofie, tak já bych se asi tady k panu Metelcovi přidal. Ten výběr mi taky přišel velmi pozoruhodný, ale samozřejmě my vlastně, jestli v tom nějakým způsobem Luděk Sekyra a jeho názory na svět hrály nějakou roli, nebo ne, to je asi bychom v tuhletu chvíli jenom spekulovali. A myslím, že pan Metelec ve svém komentáři pro Britské listy už popsal ty nejzásadnější kontury asi minulosti Luďka Sekyry, která sahá až do Svazu socialistické mládeže, Komunistické strany Československa, pokračuje přes devadesátá léta až po sponzorování křesťansko-demokratické strany a patří mezi ně také kontakty na na lobbisty ODS. A já bych k tomu asi jenom doplnil, že na mě trošku v tomhletom kontextu ten výběr působí, jako kdyby někdo, možná právě pan Sekyra chtěl v tom sousedství jaksi otisknout ducha doby, ve které rozvíjel své podnikatelské aktivity a ve které jaksi mně přijde, že mnoho z těch podnikatelů se upínalo k nějakému takovému myšlenkovému rozmezí, které se, jaksi bych řekl z mého pohledu zdráhá být konfrontováno s nějakou kritičtější filozofií tak, jak současná filozofie se hodně zaměřuje na jazyk a na jeho funkčnost. A tak mně právě přijde na tom zajímavé, že možná s tou čestnou výjimkou Jacquese Derridy, tak tam nikoho z těchto velikánů toho pro Francii příznačného myšlenkového proudu vůbec nenajdeme. Naopak, já bych to asi trošku možná shrnul jako takovou trošku obranu statutu quo proti těmto filozofům, kteří mnohokrát právě dekonstruovali ten velký západní myšlenkový kolos, který za staletí vlastně vznikl. Můžeme se bavit o tom, jestli vznikl přirozeně a nebo právě jestli jak bych řekl, Foucault, to v tomhletom bylo zásadní.

Jan Čulík: Pane Metelci, proč tam není Karel Kosík?

Matěj Metelec: Nevím, mohu se jenom dohadovat. Předpokládám, že to patrně - byť já bych možná hodnotil ten výběr jinak než předřečník. Ten důvod bude patrně v tom, že Karel Kosík byl jednak samozřejmě komunista. On patřil k té generaci, která vstupovala do komunistické strany po válce. On konkrétně ještě navíc jako bývalý člen revoluční skupiny Předvoj, jejíž ryzí květ byl popraven 2. května 1945 v Terezíně. Takže on s touhle zkušeností, že jeho blízcí přátelé zemřeli, takže pro něj byl ten komunismus, protože to byla komunistická odbojová skupina, logickou volbou. Samozřejmě potom  v šedesátém osmém patřil. nejen ve filozofii, ale i v politice k výrazným reformátorům. On sám byl zvolen do ÚV. A poté samozřejmě byl po okupaci odevšad vyhozen, odsunut, víceméně nějakým způsobem perzekvován, byť on nepatřil k těm nejaktivnějším chartistům. Někdy po roce 1989 se vrátil na fakultu, ale on na rozdíl od mnoha jiných zůstával kritikem i té polistopadové reality, až hořkým, občas. A rozhodně v něm a v jeho esejích z 90. let těžko hledat něco, co by oslavovalo hodnoty transformace, podnikání. On přišel s takovým dosti jedovatým pojmem lumpenburžoazie, který spojoval právě s tou devadesátkovou ekonomickou transformací. Takže by se patrně do takového developerského městečka příliš nehodil a sotva mohl oslovovat, jestli tedy je pravda moje spekulace o tom, že že se tam objevují filozofové, kteří nějakým způsobem konvenují panu Sekyrovi, těžko ho mohl oslovovat.

Jan Čulík: To je zajímavé, když o tom takhle mluvíte, tak mě napadá, tak asi v Čechách nikdy nebude mít ulici Milan Kundera? Taky nemá, že jo? A taky - je někde Dubčekova ulice?

Matěj Metelec: Nevím o tom. Co se týče Milana Kundery, tak ono to zatím nešlo, protože byl naživu.

Jan Čulík: No tak je rok po smrti.

Matěj Metelec: Jo uvidíme, třeba se v Brně něco odehraje, kdo ví. Myslím, že ten vztah k Milanu Kunderovi je komplikovanější. Přinejmenším to, že se do Brna převezla ta jeho knihovna a tam si jeho odkazu nějakým způsobem považují. Ty názory jsou ambivalentnější. Karel Kosík byl spíš daleko víc zapomenut.

Jan Čulík: No tak Milan Kundera tam nejezdil, protože se v podstatě skrýval, nebo tam jezdil inkognito. A když konečně dal v Brně souhlas s tím, aby odehráli v divadle Majitelé klíčů, tak se mu Respekt pomstil tím, že jeho označil chybně za komunistického udavače. Takže radši s tou Českou republiku neměl mít nic společného, ale pomalu budeme muset končit. Já moc mluvím, ale nicméně bych se chtěl ještě zastavit u Rogera Scrutona. To je tedy britský filozof, zemřel na rakovinu v pětasedmdesáti před několika lety. Ano, on má obrovskou zásluhu, že v době, kdy v podstatě svět na české disidenty kašlal, tak on do Československa za komunismu jezdil. Přátelil se tam s disidenty, pomáhal jim, dělal tam neformální přednášky, ale nevím, jestli k stáru, on se trošku zbláznil. Já nevím, jestli tenhleten člověk není v podstatě urážkou Prahy, že má ulici, protože možná lidi tolik nevědí, že on v posledních letech svého života publikoval ve významných britských novinách články na obhajobu a doporučování kouření. A utajoval, že za to dostává dosti velké finanční částky od tabákových společností. Potom v roce 2002 to objevil deník Guardian. Jinak samozřejmě on se k stáru života stal absolutně ultrapravicovým myslitelem. Zaprvé nadšeně podporoval brexit, protože Evropská unie omezuje  britskou suverenitu, strašně miloval hon na lišku, kde ti blázni vraždí ta zvířata, to je v podstatě v Británii dneska zakázané. Multikulturalismus je pitomost, feminismus je hloupost a tak dále, takže -

Albín Sybera: Zkrátka jinými slovy zapadal do ideologické výstavby.

Jan Čulík: Tak vlastně tam má být, že ano? Ještě bychom potřebovali nějaké jiné filozofy, kteří ve svých článcích podporovali kouření, ne?

Matěl Metelec: Bez ohledu na jeho různá selhání, ke kterým podle mě nepatří to, že v rámci konzervativní pozice odsuzoval věci, které konzervativci většinou odsuzují. Co se týče toho se nechat financovat tabákovými společnostmi k propagování kouření, to samozřejmě je, zvlášť u filozofa daleko flagrantnější selhání, nicméně bez ohledu na to si myslím, že pokavaď nebudeme chtít zastávat nějakou morálně čistou pozici, kdy budeme tedy vzývat  ty postavy, které skutečně budou naplňovat nějaké naše představy, jeho význam pro československou disentní filozofii ale byl neoddiskutovatelný a jeho aktivity významné a podstatné, byly a jestli mohu mohu říci, tak ta ulice pojmenovaná po něm je ze všech těch devatenácti ulic a parků jedna z těch, které mi dávají smysl. Ostatně podobně Derrida, který se také podílel na činnosti nadace Jana Husa v Československu, byl dokonce v roce 1981 zatčen, falešně obviněn z pašování drog a důvod, proč tam je, je taky tento a jak říkám, kdyby ty ulice byly pojmenované po filozofech, kteří mají nějaký silný vztah k Československu, k Česku, tak by to dávalo smysl. Takhle ten klíč je nesrozumitelný. A jsou tam čtyři čeští filozofové, pak někteří, kteří se podíleli právě na činnosti nadace Jana Husa, pak nějací klasikové, ale dohromady je to takový zvláštní pelmel, který, jak si představuju, spojuje pouze právě osobnost zmíněného developera.

Albín Sybera: Bych se možná ještě Matěje Metelce ptal, jestli tam právě není zajímavý ten aspekt toho, jak se tam prolíná to, co má představovat vztah k Česku, představu české národní identity a možná tadyhle, jestli by se to tak dalo říct, konzervativnějšího možná rázu toho filozofického výběru. Jestli právě tohleto samo o sobě, když to vidíme ve veřejném prostoru, tak to možná nepřispívá nějakým způsobem k té ideologické výstavbě, kterou jsme se tady nějakým způsobem obírali.

Matěj Metelec: No já nevím, já si já si nejsem úplně jistý, jestli je něčím úplně nějak echt konzervativní. Myslím si, že vyložených vyložených konzervativců je tam v podstatě je tam v podstatě minimum. Ty postavy jsou spíš liberálové.

Albín Sybera: Ve své době. Ve své době.

Matěj Metelec: No John Rawls v podstatě v naší době. To, že tam nejsou zastoupeni víc Francouzi říkám, mě to nějak nepřekvapuje. Vzhledem k tomu, jak si vykládám ten klíč, debaty o tom, podle jakých filozofů bychom měli pojmenovat ulice v Praze by podle mě asi neměly úplně replikovat nějakou debatu o tom, kdo byl významnější ve filozofii v poslední třetině dvacátého století a na začátku století jednadvacátého. Ale spíš by opravdu, a to si myslím, že by to měla dělat ta komise, měla by nějakým způsobem zhodnocovat to, podle čeho se mají ty ulice v tom městě pojmenovávat a jaký to má dávat smysl pro to město. Asi bych nepotřeboval v Praze Foucaultovu ulici, byť pro mě třeba osobně byl Foucault nějakým způsobem důležitý. Myslím si, že nakonec i ten Wittgenstein patří k tomu proudu, o kterém jsem mluvil, filozofové jazyka, kteří nějakým způsobem dotazujou naše způsoby, vyjadřování, mluvení, přemejšlení. A Wittgenstein byl nakonec Rakušan a tady je aspoň nějaká souvislost s českými zeměmi, byť většinu kariéry strávil v Cambridge. Spíš bych rád, aby to o, dávalo nějaký smysl a člověk nemusel koukat na těch devatenáct jmen, které pak korunuje ještě jméno podnikatele Ferdinanda Zátky, což je, v rámci toho - máme tady filozofickou čtvrť a najednou je tam ten podnikatel, ten, který  měl tu fabriku, ale celý ten koncept to už úplně nabourává a je z toho takový zábavný kvíz luštění. Který ale si myslím moc nekoresponduje s tím, jak už jsem říkal, jak by se měla vybírat jména ulic, kdo by to měl určovat, jaká debata by okolo toho měla probíhat.

Jan Čulík: Děkuji, ještě jsme moc nepromluvili o tom, že tam nejsou vůbec žádné ženy a které ženy by tam měly být, ale to už se sem nevejde. Pánové, děkuji vám, vážení televizní diváci, děkujeme za pozornost, teda pěkný s těma ulicema. Mějte se.

Albín Sybera: Nashledanou.