Když Strakovka táhne do boje
21. 3. 2024 / Daniel Veselý
V poslední době se masochisticky týrám sledováním nepříčetných debat v České televizi, kde teprve nedávno v panické hrůze zjistili, že ukrajinská armáda trpí nedostatkem munice a situace na bojišti nevypadá pro Kyjiv nadějně, třebaže tuto neblahou dynamiku už loni na jaře předpověděly americké tajné služby. Vládní politikové a jim naklonění mainstreamoví novináři se nyní předhánějí v tom, kdo to verbálně Kremlu více vytmaví, a nadto se prsí tuzemskými ambicemi zajistit pro Ukrajinu statisíce kusů munice, a to v bláhové naději oddálit nevyhnutelný restart diplomatických jednání. Nicméně každý, kdo o této k nezdaru odsouzené iniciativě pochybuje, je zjevným bezpečnostním rizikem pro Českou republiku.
Zdá se, že Strakova akademie je ještě papežštější než papež, když začíná být čím dál jasnější, že ani politické klima v USA není deklarované proxy válce proti Rusku příliš nakloněné. V českém prostředí se neustále recyklují krajně nezodpovědné a nebezpečné hoaxy o ruském dobyvačném apetitu, podle nichž se Moskva nezastaví na hranicích NATO, ačkoli o tom neexistuje jediný důkaz: vlhké sny histrionských propagandistů prezentované v ruských médiích samozřejmě žádné důkazy o ruském vpádu hlouběji do Evropy nepředstavují. Dokonce ani ultrajestřába Dmitrije Medveděva, který pózuje před mapou rozparcelované Ukrajiny, aby v vzápětí snil o podmanění celé Ukrajiny, nebere spousta odborníků na Rusko vážně. A kdyby byl Vladimir Putin nakrásně druhou inkarnací Adolfa Hitlera, dávno by už nad Berlínem vlály ruské zástavy a ruská armáda by nebyla zakopaná na východě rozlehlé Ukrajiny jako krtek.
Je zcela pochopitelné, že nejen čeští vládní představitelé bijí na poplach a panikaří, když se jako domek z karet zhroutily veškeré polopravdy a vyložené lži o vítězném ukrajinském tažení a kolabujícím Rusku, jimiž nás poslední dva roky s železnou pravidelností zásobovaly sdělovací prostředky - neboť neúprosná aritmetika zohledňující populační potenciál obou znepřátelených zemí, jakož i množství zbraní a munice jednoznačně hrají do karet kremelskému agresorovi.
Ruská federace, která už před časem přešla z civilní na válečnou ekonomiku (či vojenské keynesiánství, jak v říjnu roku 2022 napsal ukrajinský sociolog Volodymyr Iščenko), v současnosti produkuje 250 tisíc kusů dělostřelecké munice měsíčně, tedy třikrát větší množství než Spojené státy a Evropa dohromady. Bylo by naivní se domnívat, že česká “muniční iniciativa”, jež podle deníku Wall Street Journal pro Ukrajinu zajistila 800 tisíc kusů dělostřelecké munice, zásadním způsobem vychýlí kurs bojů na Ukrajině.
Jestliže ukrajinská armáda v současnosti zápolí s nedostatkem dělostřelecké munice, jež je klíčovou komponentou opotřebovávací války, mnohem větším problémem je nedostatek vojáků, jakož i rostoucí neochota samotných Ukrajinců položit život v krvavém mlýnku na maso. Důkazem budiž poprask okolo návrhu mobilizačního zákona na Ukrajině, který by měl Kyjivu zajistit půl milionu nových odvedenců. Dokonce i na sociálních sítích protiputinovských žurnalistů kolují znepokojující videonahrávky, jež zachycují agresivní verbíře shánějící “čerstvou potravu pro ruská děla” až na západě Ukrajiny, příkladně v Mukačevu. Mezitím západní mainstreamová média pochmurně líčí, jak se mnoho ukrajinských mužů za každou cenu snaží vyhnout verbířům a jak se dva roky trvající boje drasticky podepisují na demografické struktuře ukrajinské společnosti.
Ruský prezident Vladimir Putin se už delší dobu netají svou ochotou vyjednávat se Západem a ukrajinskou vládou o ukončení války, i když tyto rozhovory podmiňuje “novou územní realitou”. Námitka, že kremelský vládce poruší veškeré uzavřené dohody, neobstojí, jelikož ani kolektivní Západ nemá v tomto ohledu čisté svědomí. Šance na ukončení války bez teritoriálních ústupků byla trestuhodně zmařena na úsvitu ruské agrese, když Západ sabotoval slibná diplomatická jednání mezi Ukrajinci a Rusy. Střízlivý rozbor situace a uznání předchozích chyb je jedinou nadějí, jak restartovat trnitý, leč žádoucí diplomatický proces; vždyť i podle konzervativní RAND Corporation ekonomické a sociální škody způsobené delší válkou převažují nad možnými výhodami vojenského znovudobytí ztraceného území; což ale - jak se zdá - není na pořadu dne. Otázka spíše zní, o kolik území Ukrajina ještě přijde a kolik krve bude prolito, než se smíříme s realitou.
.
Diskuse