Babišovy excesy jenom připomínají běžnou realitu v Česku

15. 3. 2024 / Albín Sybera

Přitom PPF se nikdy veřejně nemusela distancovat od spojení s nechvalně známou společností C&B Reputation Management (upozornění: ředitel společnosti C&B Reputation Management, Ondřej Fér, v březnu 2021 zpochybnil na Twitteru mentální zdraví autora tohoto textu) a reportáže o praktikách vedení EPH a CNC ve snaze ovlivňovat veřejné mínění u celonárodních kauz za poslední měsíce jenom přibývají.

Žádný z nich ale na úrovni vlády Petra Fialy nevyvolal tak ostrou reakci, jako když Andrej Babiš omylem potvrdil to, co je v Česku veřejným tajemstvím. Tedy, že agregace materiálů o politických a obchodních konkurentech je ustálenou praxí.

Samotnou neprobádanou kapitolou je využívání mediálních domů v soukromých rukou k očerňování bývalých klientů PPF čelících insolvencím a bankrotům jako je bývalý olympijský šampion Robert Změlík a plejáda polozapomenutých podnikatelů, kteří nikdy neměly veřejně známou tvář, aby poukazovaly na případy, kdy PPF množila své portfolio pomocí insolvencí a insolvenční legislativy v Česku.

Jakkoliv je to smutné, tak přesto je třeba poděkovat alespoň za to málo na co poukázala kauza Andreje Babiše, protože jinak by bylo snadné podléhat dojmu, že Česko je jakýmsi zářným ostrovem příkladné demokracie v moři středoevropského populismu a prolínání obchodních a politických zájmů.

S nostalgickou vzpomínkou na Milion Chvilek k čerstvé vlně populismu?

Těžko si lze představit, že by kauza emailu, ve kterém Andrej Babiš úkoluje svým PR tým sběrem dat a informací o rodině Jana Lipavského za účelem roztočení informační kampaně proti Lipavskému mohla nějak zásadně poškodit volební preference ANO, které nyní podle některých průzkumů atakují ohromujících 40%.

Pro úplnost, i bez preferencí SPD je to srovnatelné s výsledkem na který si v loňských volbách na Slovensku sáhla celá Ficova vládní koalice složená z levicově populistického Smeru, středolevého Hlasu a krajně pravicové a ultranacionalistické SNS.

Že vláda Petra Fialy svolává mimořádnou schůzi k Babišovým praktikám, lze vnímat jako nostalgický pokus o to vzpomenout si, proč SPOLU skončilo o chlup před ANO v roce 2021 a proč se tehdy po necelé dekádě babišovské hegemonie podařilo poskládat vládu bez Babiše.

Bylo to mj. proto, že se někdo jiný než SPOLU pokusil o artikulaci nespokojenosti se stavem politiky v Česku, nespokojenosti která o dekádu dříve vytvořila příhodné podmínky pro vzestup Babišova politicko-marketingového projektu.

Možná se ta artikulace, nejviditelněji spojovaná s Milionem chvilek pro demokracii, moc nepovedla. Pravděpodobně byla z části utlumena pravicovými politickými představiteli SPOLU, kteří se během volební kampaně 2021 neštítili přidávat k digitální kampani ANO a příležitostně kopat do Pirátské strany, svých deklarovaných spojenců na současné politické mapě Česka a tehdejších hlavních vyzyvatelů ANO.

Přesto to bylo dost k tomu aktivovat podstatnou část české společnosti, ve které převládá ochota jít volit proti tomu, kdo představuje politický program, který (ať už reálně anebo potenciálně) odtrhává Česko od EU a činí z Česka případného spojence autokratické národovecké aliance v regionu mezi jejíž představitele patří maďarský vůdce Viktor Orbán či srbský Aleksandar Vučić a čím dál více také Robert Fico.

Sázka na to, že se podobnou aktivaci podaří rozmrazit i po třech fialovských letech je přinejmenším nejistá. Volby do parlamentu jsou jiná disciplína než volby prezidentské, nebo senátní.