Nový izraelský útok na nemocnici al Šífa dokazuje, že bojovníci Hamásu jsou navzdory velkým ztrátám stále v severní Gaze akceschopní

19. 3. 2024

 
Boje kolem nemocnice Šífa a její konečné dobytí byly vrcholným okamžikem první fáze izraelské ofenzívy v Gaze, která byla zahájena loni poté, co Hamás při překvapivém náletu 7. října zabil 1 200 a zajal 250 lidí, převážně civilistů. O tom, zda byly budovy a sklepy nemocnice využívány Hamásem jako tajné velitelské středisko, jak tvrdil Izrael, se vedly ostré spory, ale o tom, jak silná byla izraelská moc nad tímto místem, když se tam 15. listopadu přesunuli jeho vojáci, se  žádné spory nevedly.

O tři měsíce později je pondělní útok nepřímým přiznáním, že tato izraelská moc se zřejmě rozložila.

Je zřejmé, že Hamás operuje v částech severní Gazy, které měly být izraelskými silami dávno vyklizeny. V únoru se bojovalo v Zejtúnu, čtvrti města Gazy, a v táboře al-Šatí, který leží dále na pobřeží. Ke střetům došlo i v Bejt Hanúnu, který byl jedním z prvních míst obsazených izraelskými silami na samém počátku války.

Dějí se tři věci. První je, že ačkoli Hamás utrpěl těžké ztráty, stále má dostatek mužů ve zbrani a dostatečně funkční velitelský systém, aby mohl za příznivých okolností podnikat sporadické útoky na izraelské jednotky. K tomu mu pomáhá rozsáhlý systém tunelů. Ty způsobují malé škody a málo obětí, ale zvyšují tlak na Izrael při případných jednáních o příměří a výměně rukojmích za vězně. Pomohou také Hamásu, aby případný výsledek konfliktu označil za vítězství.

Druhým důvodem je, že Izrael demobilizoval většinu svých záložníků a přesunul klíčové pravidelné jednotky na svou severní hranici nebo na okupovaný Západní břeh Jordánu. Současná fáze jeho ofenzívy v Gaze zahrnuje cílené údery a nálety namísto masových střetů. Z ekonomických a politických důvodů měli izraelští strategičtí plánovači jen málo možností, ale to znamená, že na severu Gazy je trvale přítomno jen málo vojáků. Většina z nich je omezena na takzvané "bašty" na okrajích populačních center nebo na strategických bodech, jako jsou silniční křižovatky.

Třetím důvodem je, že válka - stejně jako příroda - nesnáší vakuum. Benjamin Netanjahu, izraelský premiér, odmítl seriózně diskutovat o jakýchkoli realistických plánech na řízení Gazy po válce a zřejmě se spokojí s tím, že nechá území upadnout do chaosu v týdnech nebo měsících, kdy Izrael dosáhne svého deklarovaného válečného cíle "rozdrtit" Hamás.

Zející mezeru v řízení však zaplňují jiní. Jsou tu zločinecké gangy, velké rodiny s vlastními kvazi-vojenskými jednotkami, neformální sousedské výbory založené zoufalými civilisty a nevyhnutelně i Hamás. Tato militantní islamistická organizace řídí Gazu od roku 2007 a její struktury, otevřené i skryté, jsou hluboce zakořeněné. Stejně tak i její myšlenky.

To neuniklo ani přátelům Izraele. Každoroční hodnocení hrozeb amerických zpravodajských služeb, zveřejněné minulý týden, předpovídá, že Izrael "bude pravděpodobně ještě několik let čelit přetrvávajícímu ozbrojenému odporu Hamásu a armáda se bude snažit neutralizovat podzemní infrastrukturu Hamásu, která umožňuje povstalcům skrývat se, nabírat sílu a překvapovat izraelské síly".

V Gaze nyní panuje situace smrtící stagnace. Ani Izraelci, ani Hamás pravděpodobně v dohledné době nedosáhnou svých konečných cílů, ať už jsou definovány jakkoli. Příměří může trvat mnoho týdnů nebo nemusí být vůbec možné. Mezitím bylo při izraelské ofenzívě zabito více než 31 000 lidí, podle místních zdravotnických orgánů převážně žen a dětí, a hrozí hladomor.

Netanjahu prohlásil, že jakmile izraelské síly zničí nepřátelské jednotky v Rafáhu, nejjižnějším městě na území, kde se ukrývá více než milion vysídlených osob, válka v podstatě skončí. Benny Gantz, člen izraelského válečného kabinetu, nedávno řekl americkým představitelům: "Ukončit válku bez vyklizení Rafáhu je jako poslat hasiče, aby uhasil 80 % požáru."