Když traktory vrčí, až hejbou žlučí
26. 2. 2024 / Beno Trávníček Brodský
Vyrazili jsme do Prahy.
Za každým ze služebních aut kára, kombíky bez.
Naložené počítače, tiskárny, kopírky, digitální foťáky, plotry, několik pytlů flashek a externích disků, laminovačky, řezačky, desítky metrů šanonů a dalších písemností...
Co se ansámblu dotýká – jeli ajťáci, uklízečky, správci budov, vrátné a vrátní, recepční, vedoucí různých odborů i jejich personál... a v čele, v čele ten nejodvážnější tajemník.
Chápete správně.
Jako úředníci jsme vyrazili do Prahy zablokovat všechny chodníky, které se nacházejí před centrálními vládními úřady a ministerstvy.
Zaprotestovat proti snížení reálných mezd úředníků za několik posledních let o desítky procent - tedy o tristní část příjmů.
Jenže proti nám zpoza rohů vybíhají jiní protestující.
V jejich čele odvážní bojovníci s transparenty: „Pryč s úředníky“, „Úředník-příživník“... a do toho volání: „Co si to vůbec dovolují vylézt z těch svých úřednických děr?!“ … nebo „Uřednícká svoloč otravuje Pražany!“ ...
Jako skoro celoživotní úředník jsem se probudil úplně zpocený.
To byl hnusnej sen!
Jdu se oprchovat, vyprat pyžamo a dát si kafe.
Až naštípu dříví, založím do kamen, otevřu skleník, nakrmím kočky a želvu, opláchnu nádobí od snídaně... skáču do busu a jedu do kanclu...
… až se večer vrátím, opravím ten plot, poseču, zaběhám si s konví po záhonech a pak.... si možná taky koupím TRAKTOR za deset melounů nebo ojetý za pět a vyrazím do Prahy! Pro hrách. Už ho potřebuju dát do půdy.
Diskuse