Rakousko náměsíčně kráčí vstříc vítězství krajní pravice

9. 2. 2024

Na každoročním novoročním shromáždění krajně pravicové Svobodné strany Rakouska (FPÖ), které se konalo 13. ledna v pivnici na jihu Štýrska, byl vůdce strany Herbert Kickl triumfálně oslavován jako "budoucí rakouský Volkskanzler" – lidový kancléř.

Nebylo to poprvé, co FPÖ použila termín pocházející od nacistů – poprvé byl použit pro Adolfa Hitlera v roce 1933.

Když Kickl vystoupil na pódium, brojil proti Systemkanzlerovi (kancléři systému) a Systemmedien (systémovým médiím), přičemž si vypůjčil to, co novinář Ronald Pohl kdysi nazval "nacistickým žargonem". Rakouského kancléře Karla Nehammera označil za "chodícího mrtvého" a uvedl, že má "seznam hledaných ministrů" odpovědných za politiku země během COVIDu-19. Pod vládou FPÖ by se Rakousko stalo "pevností". "Už nebudeme přijímat žádné žádosti o azyl," prohlásil drobný, brýlatý vůdce.

"Maďarsko je pro mě vzorem," řekl Kickl stranickým věrným, aby nevznikly pochyby o vizi FPÖ pro Rakousko. Jeho řeč byla přehnaná, zlomyslná a zlověstná. Byla těhotná energií strany, která se potýká s malým smysluplným odporem, když usiluje o vítězství v nadcházejících parlamentních volbách a s ním i o návrat k moci.

Rakousko náměsíčně kráčí vstříc vítězství krajní pravice.

V polovině listopadu 2022 FPÖ poprvé předstihla Sociálně demokratickou stranu Rakouska (SPÖ) a ujala se vedení v průzkumech veřejného mínění. A v říjnu loňského roku se krajní pravice v průzkumech pravidelně pohybovala na 30 procentech. Vzhledem k tomu, že FPÖ se během první vlny COVIDu-19 propadla na čtvrté místo s pouhými 11 procenty voličů, pošramocená skandály, rozkoly a volební porážkou, byl tento obrat rychlejší, než si strana – natož země – myslela, že je možné.

FPÖ těžila ze specifických politických okolností, které jí umožnily vytvořit silnou koalici voličů tím, že zaujala řadu tvrdohlavých menšinových postojů. Začalo to během pandemie, kdy se strana stavěla proti protiopatřením proti COVIDu-19 a zaujímala skeptický postoj k vakcínám. Když tedy neschopnost vlády zavést v zimě 2021–2022 povinné očkování vyvolala protesty, FPÖ toho dokázala využít.

Ale to není všechno. FPÖ od té doby ke svému kádru COVIDových skeptiků přidala ty, kteří jsou proti evropské podpoře Ukrajiny proti ruské invazi, a s odůvodněním rakouské neutrality zaujala de facto proruský postoj. Ve svém novoročním projevu Kickl slíbil, že využije rakouského veta k zablokování evropského financování Ukrajiny, jejího vstupu do Evropské unie a také "škodlivých" sankcí proti Rusku.

Konečný impuls strany pak přišel díky opětovnému objevení se nelegální migrace jako politického tématu, stejně jako evropské energetické a inflační krizi vyvolané rusko-ukrajinskou válkou. V roce 2022 bylo v Rakousku podáno 112 272 žádostí o azyl, což je více než na vrcholu migrační krize v roce 2015. Meziroční inflace dosáhla vrcholu 11,2 % v lednu 2023 a zůstává nad průměrem eurozóny. A ceny zemního plynu se v první polovině roku 2023 zvýšily o 103 procent ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku.

Pro ty, kteří jsou proti FPÖ, je hlavní obavou to, že ekonomické a politické podmínky vykazují jen malé známky zlepšení. Ekonomika zůstává pomalá. HDP v roce 2023 klesl o 0,5 procenta a letos by měl růst pouze o 1 procento. Snaha vlády zmírnit inflaci jednorázovými platbami v hotovosti a zastropováním cen energií pro domácnosti přitom u voličů neuspěla.

Nehammerova konzervativní Rakouská lidová strana (ÖVP) se tak nyní ocitá ve dvojí obtížné situaci. Je zatížena dědictvím působení bývalého kancléře Sebastiana Kurze v čele strany: Sérií obvinění z korupce, která jsou v současné době vyšetřována. Zároveň ale bez Kurze strana ztratila právě to, co jí přineslo dvě po sobě jdoucí volební vítězství. Její pokusy napodobit FPÖ, zejména v otázce imigrace, už u volebních uren nefungují.

Na druhém konci politického spektra, i když se zdá, že se štěstěna SPÖ pod novým lídrem Andreasem Bablerem stabilizovala, výsledky strany v průzkumech veřejného mínění nejsou o nic lepší než před procesem zírání na pupek a pořádáním voleb vedení – takových, které skončily rozpaky, když byl kvůli špatnému přepočítání hlasů vyhlášen špatný vítěz.

Navíc Bablerova vysněná koalice – levicově liberální uskupení zahrnující rakouské Zelené a liberální stranu NEOS – je fantazií. Levicový blok se navíc možná ještě více rozdělí díky vtipné Pivní párty. Na tiskové konferenci 18. ledna oznámil její lídr Dominik Wlazny, známější pod uměleckým jménem Marco Pogo, záměr své strany kandidovat, pokud strana získá dostatek nových členů a finanční podporu. SPÖ a Zelení už mají jednoho vyzyvatele v podobě komunistické strany – dalšího rozhodně nepotřebují.

Stručně řečeno, vláda je nepopulární a opozici dochází čas na to, aby se postavila na vlastní nohy. Ekonomika je slabá a bezprostřední vyhlídky země jsou bezútěšné. Rakousko tak krůček po krůčku směřuje k vítězství krajní pravice v nadcházejících parlamentních volbách. A pokud ÖVP bude souhlasit s tím, že půjde do koalice s FPÖ – jako tomu bylo v letech 2000 a 2017 – pak se strana opět vrátí k moci.

V předchozích dvou rakouských volbách to byla jediná událost, která radikálně změnila dynamiku každého závodu. V roce 2017 to byl Kurzův puč, který mu umožnil převzít ÖVP a vyhodit do povětří její koalici se SPÖ. V roce 2019 to byla aféra na Ibize, protože tehdejší vůdce FPÖ a vicekancléř Heinz-Christian Strache byl zachycen na nahrávce, jak nabízí státní zakázky ženě, o níž se domníval, že je příbuznou ruského oligarchy.

Má-li se Rakousko vyhnout tragickému volebnímu výsledku, zoufale potřebuje další případ deus ex machina.

Zdroj v angličtině: ZDE