Rozhovor Britských listů 639. Jak se vyrovnat se střílením na filozofické fakultě

22. 12. 2023

čas čtení 16 minut
  

O tom hovoří redaktoři Britských listů Jan Čulík, Bohumil Kartous a Albín Sybera.

Kompletní transkript tohoto rozhovoru:

Jan Čulík: Dobrý den, vážení televizní diváci, tak jsme chtěli teď ke sklonku roku se trochu zamyslet s kolegy z Britských listů nad tím, co se v mezinárodním kontextu děje, nebo dělo na politické a ekonomické scéně v České republice. A co se tedy jako bude dít možná v tom budoucím roce 2024. Ovšem samozřejmě jsme zaskočeni. Tím, co se stalo na pražské filozofické fakultě ve čtvrtek jednadvacátého prosince. Takže musíme asi začít tím. Pánové, co byste k tomu chtěli říct, pane Kartousi?

Bohumil Kartous: Myslím, že jsme vlastně všichni lidé, kteří v zásadě mohli dnes být v situaci, že někdo jejich blízký zemřel nebo byl zraněn. Jsme rádi za to, že třeba aspoň v našem okruhu k tomu nedošlo. Já jsem včera volal synovi, který se v okolí pohybuje dennodenně a volal jsem kamarádovi, který v tu dobu byl v budově filozofické fakulty se svou dcerou,  a volal jsem dalším lidem, o kterých jsem se domníval, že mohou být v ohrožení života, a pak jsem se regulérně rozbrečel nad tou situací, protože je to pro mě skutečně velká tragédie, kterou si myslím, je nutné uctít s pietou. 

A vnímám určitým znechucením fakt, že se ta událost okamžitě stává předmětem vlastně různých spekulací, zneužívání v různém směru. Ať už jsou to lidé, kteří se snaží vytěžit na tom nějak politický zájem, nebo lidé, kteří mají jenom potřebu se nějakým způsobem vyjádřit a dělají to necitlivě, v tom lepším případě, a vulgárně v tom horším případě. Takže bych chtěl apelovat na to, abychom jaksi jako společnost uchopili prostě základní slušnost a úctu k lidem, kteří zemřeli nebo kteří ztratili své blízké. Protože to mi připadá nejdůležitější v tomhle okamžiku.

Jan Čulík: Je zajímavé, já osobně jsem měl takový pocit, že jenom já jsem tím byl trochu postižen, protože já tedy žiju na tom Starém Městě dvě stě metrů od filozofické fakulty od svých čtyř let. Chodil jsem do školy v Křižovnické ulici, kde bývala základní škola. Studoval jsem v té budově na té filozofické fakultě a do dneška tam každý rok pět týdnů učím, mám tam celou řadu kolegů. Hovořil jsem včera s jedním svým blízkým kolegou, profesorem české literatury, řekl mi, naštěstí tomu unikl, protože učil někde jinde a byl mimo Prahu a dojížděl do Prahy.

Nevíme ovšem, kdo jsou oběti, aspoň v době natáčení tohoto rozhovoru to nevíme. No a já bych k tomu jenom řekl, jak Robert Tait, reportér deníku Guardian, který pobýval delší dobu v České republice, teď je ve Washingtonu, ale nicméně vydal analýzu k tomu v Guardianu, kde v podstatě poukázal na to, že no, není divu, Česká republika má strašně liberální zbrojní zákon. A počet těch povolení, těch zbrojních pasů roste. Teď už je asi na 314 000 zbrojních pasů asi 900 000 zbraní, legálních zbraní existuje v České republice, to znamená, že vlastně každý držitel toho zbrojního pasu má takové tři zbraně a nikdo neví, kolik je nelegálních zbraní.

Pro mě je šokující - a omlouvám se, že v této krizové situaci se k tomu stavím tak kriticky - pro mě je šokující, že do české Listiny práv a svobod v roce 2021 bylo začleněno ustanovení, že český občan má právo bránit sebe a své spoluobčany střelnou zbraní. Tím se dostáváme na úroveň Spojených států, kde čím více se lidé chtějí bránit střelnou zbraní, tím více je takovýchto masakrů, takže já si myslím, nevím, že by to mělo vést k velmi zásadnímu přehodnocení situace ohledně vlastnictví střelných zbraní.

V Británii došlo před několika lety v Dunblane, to je tady nedaleko ve Skotsku, k vyvraždění školy, ale od té doby pravidla byla ještě zpřísněna, ohledně vlastnictví zbraní a dneska kdo někoho chce zabít, tak spíš akorát nožem, ale čtrnáct lidí nožem hned nezabijete, i když samozřejmě ta patologie v Británie taky existuje. Pane Sybero, co si o tom myslíte?

Albín Sybera: Já bych v první řadě asi taky chtěl nejdříve připomenout oběti, jejichž jména právě v těchto hodinách postupně se dostávají na veřejnost. Vidíme, že v nich jsou čelní akademici České republiky, lidi, kteří tady měli být s námi a měli prohlubovat vědění a pomáhat té zemi se rozvíjet a tohleto je zkrátka naprostý šok. Já jsem v první řadě, taky jsem dlouhá léta žil v Praze a první můj instinkt tak byl kontrolovat rodinné příslušníky, kteří se taky v tu chvíli pohybovali poblíž filozofické fakulty a v podstatě jeden z prvních kontaktů, co jsem dostal, tak byl od kolegů z redakce Intellinews a já jsem taky v prvních okamžicích ani pořádně nebyl schopen k tomu něco napsat, až potom s nějakou několikahodinovou prodlevou.

Ale každopádně bych se určitě připojil k tomu, co jste říkal vy tomu, co napsal, napsal Robert Tait. Vlastně jsme tady v situaci strašně tragicky čerstvé, ale zároveň vidíme, že se tady stal takový předěl z mého pohledu. Na jednu stranu žil jsem v několika městech na světě a musím říct, že Praha z nich byla daleko nejbezpečnější. A myslím si, že to tímto dnem skončilo, tenhleten pocit. A právě bych se připojil i v této souvislosti k tomu, že ta kultura zbraní v Česku je mnohem rozšířenější, než jsme si byli dlouhá léta ochotni připustit.

Ještě bych připomenul, netýká se to jenom střelných zbraní. Byly tady útoky sečnou bodnou zbraní na mé rodné Vysočině taky ve Žďáře nad Sázavou, prostě tragicky do dneška, to nahání husí kůži a možná ještě,  když už máme to období předvánoční, tak bych tady připomenul v širší souvislosti v evropském kontextu jsme tady vlastně dlouhé měsíce mohli sledovat protesty proti násilí v Srbsku, které je dlouhodobě kultivované srbskými médii. Nechci klást měřítko mezi mezi médii v Srbsku a v Česku. Nicméně myslím si, že by to měl být zdvižený prst i pro nás.

Jan Čulík: Pane Kartousi.

Bohumil Kartous: Je pravda, že a bude to pravděpodobně předmětem vyšetřování, jak je možné, že vrah, který měl zjevně silně psychopatické sklony, byl to prostě psychopat, měl zbrojní průkaz a měl v držení arzenál zbraní, mezi kterými byla útočná puška, což je velký rozdíl i vlastně, pokud se budeme bavit čistě jen ohledně technického provedení toho útoku.

Tak velký rozdíl je v tom, s jakou zbraní ten útočník zachází, protože rozdíl v obětech může být skutečně diametrální a je zjevné, že pokud takový člověk měl zbrojní průkaz, pak ten zbrojní průkaz může získat kdokoliv a kdokoliv si tady v České republice může pořídit podobný arzenál zbraní. 

Nicméně ty zbraně samy o sobě jsou nebezpečné v rukou určitých konkrétních lidí a je zjevné, že to, o čem mluvil kolega Sybera, může souviset i s celkovou kulturou násilí, která vytváří určité vzory a připomeňme, že existuje nesčetně nesčetné množství příběhů a příkladů mladých lidí, kteří se inspirovali a ke svým zločinům v digitálním prostředí. A to samozřejmě není ten prvotní impuls. 

Ten prvotní impuls, respektive to narůstání jakési nenávisti a hněvu těchto lidí, má příčinu jinou, ale ta inspirace tím, jakým způsobem jednat, tak ta s tím nepochybně souvisí a zrovna v den, kdy došlo k téhle hluboce tragické události v Praze, tak v Británii probíhala debata o vraždě transsexuální teenagerky jinými dvěma teenagery a součástí toho vyšetřování, z toho vyšetřování vyplynulo, že jedna z těch vražedkyň byla posedlá sledováním brutálních videí na dark webu a videí, na kterých jsou zachyceny vraždy, sebevraždy nebo mučení. 

A to všechno následně může přispívat k jakési formě normalizace. A toho, že vidím takovéto akty násilí a v okamžiku, kdy v sobě cítím jakousi míru nenávisti či lhostejnosti vůči okolnímu světu, tak je pravděpodobně jednodušší takovými příklady se inspirovat a provést něco podobného. 

Je důležité apelovat i na tuhle stránku věci a pevně doufám, že všichni, kteří mají děti nebo s dětmi pracují, s dospívajícími pracují, zejména ve školách, tak vezmou tuhle tragickou událost vážně a alespoň následně se jí budou snažit využít k tomu, aby rozebírali tuhletu tragiku celé věci, a to pozadí vhodným způsobem s dětmi a s dospívajícími a vedli je k tomu, aby zabránili případnému dalšímu následování, protože víme, že takzvaný school shooting, střílení ve školách, patří mezi zločiny, které vytvářejí poměrně velkou míru inspirace, to znamená přicházejí následovníci, kteří se odkazují k jiným událostem podobného typu. 

Je nutné s dospívajícími a s dětmi v tomhle ohledu mluvit a zejména se zaměřit na ty, u nichž často učitelé nebo školní psychologové nebo další vnímají, že u nich narůstá jakási míra averze vůči světu, která pochopitelně může být způsobena tím, co sami prožívají.

Ale je důležité s těmito lidmi začít intenzivně hovořit o tom, co prožívají, aby nedocházelo k tomu, že kvůli této lhostejnosti dospěje ten jedinec k tomuto rozhodnutí, protože pak se všichni najednou nacházíme ve stavu zoufalství a klademe si otázky, jak se to vlastně mohlo stát.

Jan Čulík: No ta patologie těch dvou patnáctiletých, kteří zabili tu teenagerku tím, no oni jí ubodali asi sedmadvacet ran, pozvali ji do parku a tam jí prostě uprostřed dne ubodali. Tak na tom je prostě zajímavá ta neosobnost toho, podobně asi jako v tomto případě, protože ten kluk, který se účastnil na tom pobodávání, ji vůbec neznal, bylo to poprvé, kdy se s ní v životě setkal. Ale pak jako samozřejmě společnost by měla mít asi limity, které nedovolí, jako v tomto případě, tomu útočníkovi, aby vlastnil útočnou pušku. Kolik jste říkal, pane Kartousi, že ta stála?

Bohumil Kartous: Odhady, které jsem četl, tak jsou 250 000 nebo 300 000 korun, to znamená velmi nákladná věc.

Jan Čulík: No tak z toho by vyplývalo, že ten člověk byl posedlý těmi zbraněmi, ten student, a jako kde na to ten student sebral? Pane Sybero, co vy k tomu ještě, nebo pane Kartousi?

Albín Sybera: Já bych možná jenom ještě tady, když už Bob Kartous zmínil ten digitální rozměr, tak já bych možná ani se nebál hovořit o nějaké digitalizaci násilí, agresivity. Jeden aspekt je naprosto , jak pan Čulík správně poukazuje, je ta národní legislativa, ale druhý, takový souběh, paralelní k tomu, je to, co se děje v tom digitálu a to se netýká jenom toho, co se děje na řekněme česky mluvících sociálních sítích nebo na česky mluvícím internetu. 

Ale dneska právě spousta lidí dokáže virtuálně žít v úplně jiné kultuře, v úplně jiném prostředí. A pak ty svoje reálné akty přenášet do toho prostředí, ve kterém se fyzicky nachází, a tohleto mně se zdá, je něco, na co stále bezpečnostní složky nejenom v Česku, ale obecně mezinárodně nejsou dostatečně připraveny, na to závratné tempo, jakým se rozvíjí komunikace. A právě ale k tomu patří bohužel i to násilí. A nevím, zdá se mi, že na to není v tuto chvíli adekvátní odpověď.

Jan Čulík: Vidím, že jsme v podstatě všichni otřeseni. Asi nebudeme hovořit o české politické situaci, protože tohleto zastínilo všechno. Nemáme asi žádné řešení a já bych jenom chtěl říci, sice tedy policie zjišťuje, jestli jednala skutečně rychle, protože tam byl ten problém, že oni šli do Celetné, pražská filozofická fakulta má různá místa, kde vyučuje. Já jsem také chodil na přednášky do Celetné, chodil jsem na přednášky na to Palachovo náměstí, tehdy se nejmenovalo Palachovo náměstí, samozřejmě, ale náměstí Krasnoarmějců. 

Že ta policie šla do té Celetné, zatímco útočník byl na Palachově náměstí, zdá se, že tedy reagovala podle mě velmi rychle, ale celá ta záležitost se odehrála, jestli se o tom dozvěděli ve 14.59 a on byl mrtvý v 15.20, tak je to pouhá půlhodina, ale co se všecko za tu půlhodinu stalo, že jo. 

Oni budou zjišťovat, jestli neudělali tedy chyby. Já si myslím, že - a to bych závěrem asi chtěl ocenit, ten střízlivý a profesionální postoj nejen policie, ale i pan premiér Fiala. A ta výzva opakovaná, aby se nešířily, jak už to tady na začátku říkal pan Kartous, aby se nešířily falešné informace a aby se lidi řídili podle toho, co jim řekne policie, to je mi musím říci, velmi povzbuzující, že ten stát český se v podstatě zachoval profesionálně. Pokud se tedy neobjeví nějaké nedostatky, ale myslím, že ne. Co by se k tomu ještě na závěr chtěli říct, pánové?

Bohumil Kartous: Věřme tomu, že i většina české společnosti se bude chovat se slušností a úctou. A že nebude docházet jednak ke zneužívání té situace a alespoň ne v masovém měřítku, protože už třeba skrze analýzy, které provádějí Čeští elfové, víme, že pochopitelně ta dezinformační scéna, ta nemá elementární slušnost, takže zneužívá to téma k šíření různých spekulací a vytváření nesmyslných útoků a obvinění. To je jedna věc. 

Druhá věc je, že s ohledem na řekněme snížení jakékoliv míry inspirativnostti toho činu by bylo dobré, aby se nešířily žádné další informace o samotném útočníkovi, protože jakési budování virtuálního odkazu je to nejhorší, co by se mohlo v tomhle případě stát.

Albín Sybera: Já bych asi možná jenom v rychlosti zrekapituloval v podstatě, co už bylo víceméně řečeno. A sice, že je nabíledni, že třeba sledovat digitální komunikaci a jaký má dopad na naše reálné životy? A za druhé že máme v České republice kulturu zbraní, kterou si nechceme připustit.

Jan Čulík: Pánové, děkuji vám. Na shledanou.





0
Vytisknout
5807

Diskuse

Obsah vydání | 29. 12. 2023