O pluralitě a o jiných věcech, o nichž se čeští studenti už dozvídat nebudou

10. 1. 2014 / Jan Čulík

Zřejmě naposledy letos přijeli do centra českých studií na Glasgowské univerzitě v rámci erasmovské výměny studenti ze čtyř českých vysokých škol. Univerzita se totiž rozhodla z finančních důvodů většinu svých erasmovských výměn zrušit - budou zrušeny ty, které nebyly v posledních třech letech přísně reciproční, protože na britských univerzitách nyní jsou prioritní jedině peníze a zisky, tomu se dává přednost před vším ostatním, a každý příchozí erasmovský student v systému, jemuž nerozumím, stojí britskou univerzitu přes 100 000 Kč. To se prý vyplatí pouze tehdy, jsou-li výměny přísně reciproční, ale toho se nedosáhne, protože nepřimějete větší počet britských studentů, aby cestovali na erasmovskou univerzitní stáž do nějaké "východoevropské" země, jejímž jazykem nemluví a kterou - pokud vůbec tuší, že existuje, (mylně) považují za podřadnou.

Výjimkou jsou samozřejmě studenti, kteří u nás středovýchodní Evropu studují, a mnozí z nichž na erasmovských stážích už byli, jenže těch v současnosti máme velmi málo, neboť se management jak známo pokusil naše kurzy o středovýchodní Evropě zklividovat a - doufejme, že jen dočasně - zabránil studentům se na obor českých a středoevropských jazykových a kulturologických studií v Glasgow vůbec hlásit. Situace stále není dořešena a není ani ještě úplně ztracena, zejména i proto, že i když české úřady určitou vstřícnou pomoc na obranu glasgowských kurzů o středovýchodní Evropě projevily, zatím nepociťujeme žádný pozitivní efekt. Takže, ve zkratce řečeno, nemáme dostatečné množství britských studentů, které bychom recipročně mohli posílat do ČR, a tak nám je nyní zakázáno přijímat i studenty z ČR.

Za posledních přibližně patnáct let se erasmovské stáže v Glasgow účastnilo několik desítek českých studentů. Pro všechny z nich to byla zásadní, jejich životní zkušenost radikálně v pozitivním smyslu obohacující etapa jejich existence - stejně jako i erasmovské pobyty našich glasgowských studentů na univerzitách v České republice.

Erasmovské výměny studentů byly podle mého jedním z nejdůležitějších přínosů Evropské unie - podstatou této myšlenky bylo, aby se mladí lidé seznámili s životem jinde a zjistili, že "the other", "jinakost" neznamená nutně "ďábelskost". Fungovalo to vynikajícím způsobem až do doby, kdy britské univerzity zničil managerialismus a rozhodnutí, že prvotní ve všem jsou jen peníze. Erasmovská výměna studentů, která se měla uskutečňovat zadarmo, je pro britské univerzity dnes nezajímavá - ty usilují paradoxně o získávání studentů ze zemí mimo Evropskou unii, kteří musejí platit horentní školné, a jsou tedy pro univerzitu zdrojem bezostyšných zisků. Erasmovské výměny se tedy ruší.

S dojetím ale sleduju, jak obrovský význam tyto výměny, pokud směly existovat, měly pro mladé lidi. Jednou z posledních účastnic erasmovské studentské výměny v Glasgow je letos studentka Jihočeské univerzity Eliška Houzimová. Ta od svého příjezdu do Skotska loni v září píše o svých zkušenostech z Glasgow pozoruhodný blog. Nic by nemohlo být přesvědčivějším důkazem o tom, jak důležité byly tyto studentské výměny. Eliščin blog se tak stává dojemným epitafem něčeho, co v důsledku idiocie manažerů nyní končí.

Zvlášť mě zaujal příspěvek Elišky Houzimové o její návštěvě v Kelvingrove Museum v Glasgow, jehož expozice jsou myšlenkově pluralitní. Srovnejte je s jednotným až totalitním narativem o "české historii" v českých muzeích - který je, mimochodem (viz třeba památník na vrchu Žižkově v Praze) pro většinu zahraničních návštěvníků materiálem k popukání. V ČR jsme se nedokázali oprostit od jediného možného, toho jediného správného pohledu na svět. Neumíme vstoupit do bot jiných lidí, ať jsou to Romové, Němci, Rusové nebo Palestinci. Bylo by to šokující, že, kdyby, podobně jako v muzeu v Glasgow české historické expozice neprezentovaly historii pouze z hlediska Čechů, ale i třeba Němců nebo Romů... No tak v glasgowských muzeích je to - zatím - naštěstí - jediný možný přístup. Přečtěte si, jak citlivě to zaznamenala studentka Eliška Houzimová.

0
Vytisknout
5243

Diskuse

Obsah vydání | 13. 1. 2014