K událostem doma i na zeměkouli dvě stručné poznámky

16. 5. 2011 / Egon T. Lánský

čas čtení 6 minut

Zkusme konečně pochopit, co si tak nějak příliš nepřipouštíme, ač to, doma i ve světě bezprostředně ovlivňuje naše životy.

První: po zveřejnění diskusních přípěvků z pitky části vedení pseudostrany Věci veřejné už nelze pochybovat, že jsou občané české republiky ovládáni nejdiletantštější partou mocichtivých skupin ohánějících se údajnými potřebami reformovat společnost podle svých vrtochů, které ale ani sami neumějí definovat.

(Autor je bývalý místopředseda vlády České republiky.)

Přitom je nepodstatné, kdo co dělá, či říká, proti komu, kdo lže (asi všichni) a proti komu. Vlastně nám ti podvodníci dělají jistou společenskou službu: Plácání Víta Bárty není kvalitnější, než to, jež vychází z úst Kristíny Kočí, spíš hloupější ale vlastně více o úrovni politického myšlení této party odkrývá. Manželka pana exministra a exsoukromého? detektiva, současně místopředsedkyně Poslanecké sněmovny,tedy vysoká ústavní činitelka, se současně čas od času dost nevybíravě vyjadřuje o vlastnostech svého manžela, jehož ale nekriticky podporuje.

Jak si může soudný člověk představit, že by tito lidé - většinou s akademickým vzděláním - řešili reformy společnosti, likvidovali korupci a zlepšovali životy většiny občanů, když i dvakrát týdně mění názory (třeba na výši DPH), místo schvalování rozumného zákona o státní službě se pouštějí do likvidace významných skupin státních struktur, či reformují penzijní systém, aniž by měli představu o tom, co je možné a logické? O rozumné reformě zdravotnictví, ale radši to nazývejme péče o zdraví občanů, ani nemluvě.

Mohl bych pokračovat, ale každý si jistě z vlastních zkušeností dovede dosadit sám...

K věci neodmyslitelně patří, že popsaný stav umožňuje nepolitik, slabý a nerozhodný vůdce jakési trojkoalice, jež přišla k moci díky šikovným manévrům prezidenta bez vlastních ústavních pravomocí a bez ústavní odpovědnosti. K příčinám patří, že ústavu kdysi v podstatě vytvořila jeho strana s cílem zcela jiným - totiž převést federální poslance do senátu, což se jaksi ne zcela vydařilo. Vznik senátu pak tato strana - ODS - po několik let bojkotovala.

Druhá nejsilnější strana v této koalici je vedená šlechticem se širokým svědomím. To se ukázalo mimo jiné při jeho manévrování v kauze Jiřího Čunka, jejíž údajné vyšetřování podle svého tvrzení financoval.

Sliboval přitom, že jestli se ukáže, že ne vše v tomto případě je v pořádku, s Čunkem ve straně nebude. Ne vše se ukázalo být v pořádku, ale s Čunkem nakonec v parlamentu zasedl.

Nyní, po zveřejnění nahrávek s bláboly z pitky části stranického vedení Věcí veřejných, neboli, jak to neformální vůdce a rozdavatel obálek s penězi Bárta nazval, "svých kamarádů", konstatoval předseda koaliční strany svým šlechtickým slovem, že "... jde o ostudu, ale vybírat si nemůžeme..."

V této vnitropolitické situaci bude opozice muset postupovat opatrně. Dovedu si představit širokou, neagresivní veřejnou diskusi s občany i prostřednictvím odborů, občanských sdružení ale i neorganizované veřejnosti. S plnou kontrolou senátu a 13 krajů lze pořádat široké veřejné diskuse, zvát na ně odborníky i veřejnost a v letním čase hromadit síly. Předkládat návrhy sněmovně, jež o nich bude muset jednat (třeba zamítavě), to vše ovšem znamená zisk času, ač třeba v jednotlivých případech poměrně malý. Posílí to též sebevědomí občanů, jejichž většina je zjevně - dle většiny průzkumů - ze stávající situace čím dál víc otrávena.

Připomenu, že využívat své kontroly nad senátem a kraji a to i ekonomicky, je něco, co ODS vždy uměla. Teď je čas, použít to v opačném směru.

Jinak než čeští, si počínají někteří politici alespoň v dalekém Japonsku: Tamní předseda vlády Naoto Kan tsunami ani katastrofu jaderné elektrárny nezavinil, naopak, pokusil se pozitivně intervenovat, a nakonec se dobrovolně vzdal svého platu politika až do vyřešení problému.

Nemalé, ač zcela jiné problémy nám hrozí ze zahraničí blízkého, jež ale zahraničím tak úplně není:

V době vrcholících problémů s terorizmem radikálních islamistů měli dva naši spojenci, Bulharsko, tehdy kandidát členství v Evropské unii, požívající naši podporu a Rakousko, člen EU vědomost o tom, že se v jejich zemi dlouhodobě zdržuje terorista Ajman Zavahrí, ba dokonce na něj, podle slov exšéfa bulharské zpravodajské služby Manolova, dohlíželi. Nezatkli ho, ani když přiletěl napodruhé z Rakouska. Rakouskou žádost o zatčení odmítli s poukazem, aby si ho zatkli Rakušané sami. To bylo v devadesátých letech.

No a v těchto dnech Dánové, spolutvůrci schengenského systému otevřených hranic uvnitř EU, zdá se našli cestu, jak tyto hranice alespoň na čas, nenápadně zavřít. Pohraniční policii prostě dočasně nahradí celníci, no a to je cosi jiného.

Zdá se, že tyto dva bezpečnostní okruhy spolu nesouvisí, ale množiny se zcela jistě jaksi překrývají.

Když se v těchto dnech na schůzce ministrů vnitra EU o problému diskutovalo, vystoupil tam našim jménem jistý náměstek čerstvého českého ministra vnitra Kubici, Viktor Čech, s návrhem na dočasné? vyloučení Dánska, či jakéhokoli jiného členského státu, ze schengenského systému, ač taková možnost neexistuje, alespoň zatím, ne.

Věcí, jež se nás v rámci EU bezprostředně týkají, aniž bychom je mohli ovlivnit, utěšeně přibývá, našich jistot a bezpečnosti ne vždy.

0
Vytisknout
16346

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2011