Dvě další události z minulých týdnů vzbudily méně pozornosti, ale ještě více osvětlují, jaké je Putinovo Rusko ve skutečnosti: volby do ruské Dumy (parlamentní/zákonodárná složka vlády) a vypuknutí morové epidemie v Irkutsku ve střední Sibiři – městě, které jsem navštívil v roce 2009.

Vážení čtenáři, vím, že si neděláte žádné iluze o stavu demokracie v Rusku – víte stejně dobře jako já, že volby v Rusku jsou pečlivě naplánovaným procesem, v němž jsou vítězové určeni předem. Jakákoli opozice vůči stávajícímu stavu je buď marginalizována a donucena k poslušnosti, nebo je ve spolčení s Putinem a oligarchií. Nicméně i v rámci Putinovy řízené nedemokracie nám výsledky parlamentních voleb mohou pomoci pochopit stav režimu a to, jak ruská vláda vnímá sama sebe ve vztahu ke svému ovládnutému elektorátu. Letošní ruské parlamentní volby zahrnovaly šedou zónu Podněstří v okupované Moldavii a okupovaná území východní Ukrajiny.

Vnitropolitiku Ruska utvářejí tři strany: První z nich, Jednotné Rusko, je všeobjímající centristická strana Putina a Medveděva. Podobně jako v případě vztahu mezi komunistickou stranou a sovětskou společností je členství v Jednotném Rusku nezbytnou podmínkou pro jakoukoli smysluplnou účast na ruské politice a ve vládě. Strana nemá žádnou konkrétní ideologii kromě pokračujícího upevňování moci pro Putina a jeho přívržence. Druhou je Komunistická strana Ruské federace (KPRF). KPRF historicky obsazuje poslanecké mandáty zastupující Sibiř, Severní Kavkaz a jihozápadní Rusko. Tyto regiony jsou známé jako „Červený pás“ a zahrnují oblasti, kde se průmysl po rozpadu SSSR potýkal s privatizací. Podobně jako v případě „Rust Beltu“ v USA se voliči v ruském Červeném pásu považují za odříznuté od globalizovaných, kosmopolitních měst a za ty, kteří v desetiletích ekonomické transformace prohráli. Politický program KPRF je podobný programu strany Jednotné Rusko, i když s výraznou dávkou sovětské nostalgie a symbolickým odporem proti privatizaci ruského průmyslu. Poslední stranou je „Liberálně-demokratická strana Ruska“ (LDPR), krajně pravicová nacionalistická strana, která není ani liberální, ani demokratická. Hlavní výtkou LDPR vůči Jednotnému Rusku je, že Putin údajně brzdí ruské vojenské operace na Ukrajině.

LDPR se domnívá, že Rusko by se místo toho mělo zavázat ke strategii totální války, zničit Ukrajinu a potrestat jakýkoli odpor, na který narazí – což je ruská verze „osvobození“.

Why It Matters je publikace podporovaná čtenáři. Chcete-li dostávat nové příspěvky a podpořit mou práci, zvažte, zda se nestanete bezplatným nebo placeným předplatitelem.

Všechny tři strany podporují další konsolidaci moci pod Putinovým předsednictvím. Zatímco LDPR a KPRF představují pro voliče určitou alternativu (KPRF pro voliče toužící po sovětské nostalgii a LDPR pro zastánce tvrdé linie a ultranacionalisty), obě strany v konečném důsledku prosazují Putinovy zájmy a agendu.
To, co činí letošní parlamentní volby tak pozoruhodnými, je skutečnost, že strana Jednotné Rusko si v Dumě zajistila ještě větší nadpoloviční většinu. Největší změnou ve zastoupení stran byla ztráta 20 křesel ze strany KPRF ve prospěch členů Jednotného Ruska. Jednotné Rusko nyní drží 349 ze 450 křesel v Dumě, KPRF má 37 a LDPR 23 (zbývající křesla obsazují další malé strany). Další posílení strany „Jednotné Rusko“ v Dumě ukazuje, že kontrolovaná opozice z ruské politiky ustupuje – možná dokonce i iluze politické volby z Putinova Ruska zmizela.

Jak se volební sezóna v Rusku chýlila ke konci, sibiřské město Irkutsk zasáhl výbuch moru. Pracovník laboratoře v jednom výzkumném ústavu byl hospitalizován poté, co rozbil zkumavku obsahující živý kmen moru. Pracovník laboratoře zemřel poté, co byl hospitalizován s „těžkou pneumonií“ a připojen na ventilátor, což vedlo k umístění 200 dalších pracovníků ústavu do karantény a pod dohled. Byl vyhlášen stav nouze a v celé Irkutské oblasti byly zrušeny veřejné akce. Pro vládní média i opoziční zdroje v zahraničí poskytly podobný popis a časovou osu událostí souvisejících s touto epidemií. Hrozba pandemie je zdrojem obav pro představitele veřejného zdravotnictví, ale odborníci na národní bezpečnost připomínají, že ačkoli Rusko podepsalo smlouvy o zákazu biologické války, plné dodržování protokolů požadovaných těmito smlouvami je již dlouho předmětem obav.

Zatím není jasné, jak se situace kolem irkutského ohniska moru vyvine. Ačkoli bych laboratorní nehodu, která má za následek úmrtí a pozorování u zaměstnanců, nepopsal jako „normální“ nebo „rutinní“, zdá se, že Rusko v takovém scénáři uplatňuje své pohotovostní plány. Skutečnou zkouškou pro místní samosprávu v Irkutsku – a pro mocenskou strukturu Putinova Ruska jako celku – je to, zda zůstane tento incident zcela lokální, nebo zda se rozroste do rozsáhlejšího ohniska a pandemie. Putinovo Rusko se potýká s politickými výzvami a manipuluje médii, aby podporovala jeho autoritářskou konsolidaci – mor však nelze zastrašit ani s ním rozumně jednat, ani ho uvěznit či vyhnat do exilu. Čas ukáže, jak se situace v Irkutsku vyvine.