V Německu se v poslední době hodně diskutuje o sociálním příživnictví, na jedné straně těch lidí, kteří dostávají prý neodůvodněně sociální podporu od státu, na druhé straně od těch bohatších, kteří nechtějí platit daně a mají své peníze například na kontech ve švýcarských bankách.

Když jsem četl Wöhrleho článek, udeřilo mě zase jednou do očí, že lidé, kteří se nakazili HIV a AIDS, jen píšou o tom, jak je život s tou nemocí těžký. Zapomínají však při tom, že část nemocných hrálo v případě takzvaného „barebacking“ (sériových homosexuálních souluží) ruskou ruletu o život, a to na úkor společnosti nebo alespoň zdravotního pojištění.

Je jasné, že se asi nikomu nedá dokázat, že má AIDS, protože hrál sexuální ruletu. Proto se také od nikoho nedá žádat, aby si platil své drahocenné léky sám. Mělo by se ale aspoň poukázat na drzost těch sociálních příživníků, například v případě tohoto berlínského studenta sociální pedagogiky, který se prý přiznal, že míval často nechráněný pohlavní styk v nějakých saunách. Nebo si myslíte, že v tomto případě o sociální příživnictví nejde?