Za posledních 20 let se český establishment předhání v tom, která vláda více zadluží zemi. Zcela otevřeně se dává najevo, aby ročníky narozené řekněme po roce 1970 nepočítaly s tím, že budou mít někdy starobní důchod. S poukazem na to, že průměrná délka života se zvyšuje, prodlužuje se doba odchodu do důchodu, a to přesto, že není moc práce. Jak to bude asi fungovat, bude-li důchodový věk např. 70 let? Je to již na první pohled nelogické. Mají lidé takto paběrkovat do sta let? Ještě před nemnoha lety by člověka, který by tvrdil, že stát jednou selže v tak základních věcech jako je výplata důchodů nebo vytváření podmínek pro pracovní proces, považovali za blázna.

Vše negativní, k čemu dnes v sociálně-ekonomickém prostředí dochází, je chybou nastavení systému. Systém se už nespoléhá na svou vlastní produktivitu a v podstatě na ni postupně i rezignuje, neboť její podstatnou část již ztratil „outsourcováním“ na Východ. Evropské firmy spoléhají jen na finální kompletaci produkce, což zde pracovní příležitosti nevytváří a ve svém důsledku přináší profit jen hrstce vyvolených, zatímco ostatní se zadlužují. Příležitostí k tomu je dnes hodně. Ostatně příklad veřejného dluhu dává všem signál, že je to normální. Tak proč se nezadlužovat, že? Co na tom, že to nebylo normální a vůbec časté v předchozích dekádách. O tom se přece dnes raději nemluví anebo možná ještě hůře, se to dnes ani už neví. Pak se můžeme mimochodem dočíst, že počet exekucí v českých zemích přesáhl magický milion, a že přes víkend umrzne někde na ulicích 20 lidí. Transfer práce jinam neboli „outsourcing“, pod kterými rozuměj „dej práci nejlevnější nabídce a doma živ nezaměstnaného“, je jednou z příčin toho, jak to dnes v mnoha domácnostech vypadá.

Zřejmě s tím započal ten, který se jako první rozhodl ušetřit pár centů a zavřít továrnu v Německu či v Británii a přenést ji někam daleko na Východ. V důsledku toho dnes masového přístupu musí dříve prosperující evropské státy živit armády zchudlých, což jsou samozřejmě gigantické náklady. A kde na tyto náklady vzít? Je nutné si opět půjčit a kde jinde, než z asijských zemí, kterým jsme předtím tu práci a peníze za ni dali. Proč to tak nedělal Baťa? Nebo proč tak nečinili dříve podnikatelé v Německu, v Británii (rád uvádím tyto dvě země jako příklad) a v dalších zemích, když to je tak výhodné? Jistě to svůj důvod mělo. I když zisk byl určujícím faktorem, nebyl tím jediným, nač se bral ohled. Vše se dělo tak, aby systém byl funkční a stabilní dlouhodobě.

Soudě podle ekonomických ukazatelů a zpráv jsou na tom USA snad ještě hůře než Evropa. Uvádí se, že Západ má dluhy a Asie peníze. Japonsko, řadící se svým systémem fungování státu k Západu, řeší ty stejné problémy jako Evropa a Severní Amerika.

Začal jsem důchody a s nimi i skončím. Starší ročníky si asi pamatují na Evropu, kterou brázdili němečtí a další západoevropští důchodci, kteří věděli, že se i zítra budou mít dobře. A dobře se opravdu měli. Byli totiž produktem systému, který si udržoval uvnitř sebe práci, a z ní pak mohli ve stáří žít. Byla to doba, kdy se ještě v obchodech daly spatřit výrobky s označením „Made in Czechoslovakia, UK, Netherlands atd.“ Jsem ročník 1982, takže o takovém stáří si mohu nechat jen zdát. Budoucnost sociálních jistot, na nichž byl postaven celý evropský způsob života, který zbytek světa téměř uctíval, je nejistá. Politický establishment otevřeně na jakoukoli slušnou budoucnost rezignoval. Podaří se mu ji zlikvidovat úplně?