29. 1. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 1. 2010

Inkvizitor Grygar aneb na obranu občanského aktivismu

Nějakou dobu jsem váhal, jestli pokračovat v debatě o vztahu vědy a politiky, která se na Britských listech rozjela. Myslím, že jsem v podstatě řekl, co jsem říct k tématu chtěl, a ačkoli by další upřesňování samozřejmě možné bylo, pravděpodobně by nestálo za námahu čtenářů. Když jsem se nakonec rozhodl na poslední článek Martina Škabrahy odpovědět (slibuji, že už tentokráte již skutečně naposledy), nebylo to kvůli samotné političnosti vědy, ale kvůli některým analogiím, které autor staví. Analogiím, které dle mého soudu ignorují etické normy sdílené, doufám, všemi zainteresovanými stranami, Škabrahu nevyjímaje. Nebudu proto obšírně rozebírat, zda matematizace spojená s neznalostí zámořských území byla nutnou podmínkou dohody z Tordesillasu, či dokonce příčinou samotné kolonizace (což Škabraha přinejmenším naznačuje – jako kdyby si velmoci mnohokrát v historii nedělily území, o kterém měly perfektní znalosti). Nevím ani, jestli má cenu přít se o výroku "[N]elze hovořit o žádné „objektivní realitě“, pokud nemáme alespoň dva evidující subjekty, které se shodnou, že viděly to samé." Podle Škabrahy banální pravda, podle mého spíš velmi podivné zacházení s pojmem realita – jako kdyby se věci stávaly reálnými v okamžiku, kdy jsou spatřeny dvěma svědky.

Ne, v tomhle nemá cenu pokračovat, podstatné již řečeno bylo, a opakování není vždy matkou moudrosti. Proti čemu se ale nakonec musím ohradit je rovnítko, které Škabraha staví mezi moderní vědce a středověkou inkvizici. Zde je sekce, o které píši:

Totalitární rysy jsou temnou stránkou téhož – slovo test ostatně znamená zkoušku, a neexistuje zkouška, v níž by nezněla ozvěna výslechu; není asi náhoda, že krásně skepticky znějící slovo „question“ kdysi bývalo výrazem pro „právo útrpné“. K rodokmenu vědy náleží také inkvizice, jejíž vědeckost spočívala v tom, že se nespokojovala s trestáním údajných ďáblových spratků, její hlavní ambicí bylo učinit z nich subjekty evidence, z vlastní vůle doznat své bludy a uznat/rozpoznat pravdu; „právo útrpné“ v tomto kontextu není prostředkem zlomení svobodné vůle, ale naopak jejího uvolnění ze spárů nečistých sil. (Jedním z klíčových předpokladů legitimity takového přístupu je přesvědčení, že pokud nějaký soubor otázek spadá do působnosti křesťanské víry, není možné u něj tolerovat žádný jiný typ odpovědí než právě křesťanský. V tomto duchu dnes „skeptický“ klub Sisyfos vychází z přesvědčení, že jakmile do určité oblasti vstoupí se svými metodami věda, je třeba jakýkoliv jiný přístup, který by jí v té oblasti chtěl konkurovat, označit za pavědu – ne tedy prostě za ne-vědu, něco-jiného-než-vědu, ale za antivědu, ideologického arcinepřítele rozumu. Od svých katolických předchůdců ostatně Sisyfos přebírá i samotný inkviziční princip v právním významu toho slova: na rozdíl od tzv. akuzačního postupu nečeká inkvizitor na něčí spor a žalobu, aby zasedl k soudu, nýbrž sám neustále aktivně vyhledává přečiny a to na základě vyhraněného ideologického vodítka, jakým je třeba zadání „věda kontra iracionalita“. V této praxi si počíná zcela objektivně, protože je ochoten nestranně posoudit i tvrzení protistrany – ale výhradně podle svých vlastních metod.)

A ještě:

Je přitom fascinující, jak se tento latentní spor ( zřejmě spor mezi vědeckými důkazy a individuální zkušeností - pozn. H.B. ) už od počátků usazuje kolem linie narýsované původně křesťanskými teology v jejich tažení proti pohanství, ztělesněném např. čarodějnictvím, jehož potírání je dnes některými historiky a filozofy dáváno do souvislosti právě s nástupem moderní vědy. Z tohoto hlediska ve mně četba citovaného posudku (argumentujícího výhradně autoritami oproti dlouhodobé praxi a autentické zkušenosti Bryndové) vyvolává nesmírně divné pocity – stačí si u toho souběžně listovat v legendárním Malleus Maleficarum Kramera a Spengera. Zjistíme, že ačkoliv se od 15. století posunulo vnímání toho, co je empirie, či toho, jaké otázky přísluší zodpovídat vědě, citovaný posudek by klidně mohl být součástí té knihy – ano, Kladivo na čarodějnice je nesporně vědecké dílo, dokonce brilantní vědecké dílo, spojující postupy přírodních a sociálních věd své doby. Připadám si jako v podivuhodné časové smyčce, když v rámci soudního sporu na začátku 21. století odborník rozebírá, zda obviněná kořenářka mohla dosahovat změněných stavů vědomí a jak moc je to nebezpečné…

Co z toho vyplývá? Přečtu-li si předcházející odstavce, nabydu dojmu, že klub Sisyfos je moderní ekvivalent inkvizice. Proč? Když jsou sisyfovci přesvědčeni, že v něčem mají pravdu, tak o tom veřejně mluví, zdůrazňujíce při tom, že mají pravdu. Neříkají "možná se mýlíme", ale označují konkrétní lidi za šarlatány a podvodníky. To je jako když inkvizice označovala čarodějnice. K tomu používají, chraň bůh, vlastní metody pro posouzení toho, kdo je vlastně šarlatán. I inkvizice měla vlastní metody. Jako přitěžující podmínka se jeví fakt, že sami aktivně vyhledávají šarlatány, místo aby čekali na výzvu znesvářených stran. Jsou proto sami žalobcem i soudcem, stejně jako inkvizice. K tomu připočtěme, že inkvizice používala vědeckou literaturu – Kladivo na čarodějnice je přece vědecké, když na svou podporu cituje autority – a podobnost je dokonalá.

Jsem jediný, kterému se zde něco nezdá? Copak není rozdíl mezi dámami a pány ze Sisyfa a Torquemadou očividný? Je skutečně možné stavět paralelu mezi udílením cen Bludný balvan a autodafé? Není snad zřejmé, že je to mučení, věznění a zabíjení, co činí inkvizici symbolem zla, a že povrchní analogie v metodice, existuje-li nějaká vůbec, právě proto nemůže stačit k oprávněnému konstatování podobnosti inkvizice s vědou?

Rozumní lidé obvykle souhlasí, že namalovat neoblíbenému politikovi hitlerovský knírek je hloupé. Ne snad proto, že by to byla pro onoho politika urážka; politik musí počítat s urážkami. Rovnítko Rath = Hitler, nebo Kalousek = Hitler, nebo Benda = Hitler možná trochu lehce poškodí Ratha, Kalouska nebo Bendu, učiní z nich, pro část populace, symbol zla. Ale zároveň je takové rovnítko rehabilitací Hitlera a relativizací utrpení milionů obětí Holokaustu. Čím častěji stavíme analogie mezi současnými politiky a Hitlerem, tím více prosazujeme pohled typu "nacismus, to bylo jako když vyhraje ODS volby", a tím víc ztrácíme potřebný kontakt s historickou zkušeností.

Čím více stavíme analogie mezi vědou a inkvizicí, tím více prosazujeme pohled "inkvizice, to bylo jako když támhle vystoupí Grygar", a tím víc ztrácíme potřebný kontakt s draze zaplacenými historickými zkušenostmi.

Ale je tu ještě jeden aspekt. Vědci jsou často kritizováni, že sedí zavřeni v laboratořích, že je nezajímá život ostatních lidí, že ignorují potřeby společnosti. Nemýlím-li se ve své interpretaci, byl to i Škabraha, kdo vystupoval s touto kritikou. Když ale přijde na věc a máme tu vědce, kteří se snaží vstupovat do kontaktu s veřejností, jsou označeni za inkvizitory. A je to právě jejich aktivní angažovanost, která je staví do nepříznivého světla: oni sami "neustále aktivně vyhledávají přečiny podle ideologického zadání".

Tady nejde jen o filosofické spory o povahu reality. Jde o konkrétní životy konkrétních lidí. Naletíte-li šarlatánovi, budete tratit. Ve většině případů jen peníze, ale často i zdraví a život. Je snad Martin Škabraha přesvědčen, že šarlatáni neexistují? Že každý způsob léčby, třeba rakoviny, je stejně úspěšný jako každý jiný? Předpokládám, že ne. Nyní si představme, že jsem přesvědčen, že jistý léčitel je šarlatán, a někteří mí spoluobčané mu naletěli a jejich život je díky tomu v ohrožení. Co je mravnější: Jít za těmi lidmi a sdělit jim svůj názor, důkladně, nekompromisně, s předložením všech dostupných argumentů, nebo blazeovaně setrvávat v nečinnosti a přemítat o nadřazenosti individuální zkušenosti objektivním metodám, případně uvažovat o tom, že sice mám pravdu z hlediska svých metod, ale z hlediska léčitelových metod ne?

Je snad jasné, čemu dávám přednost. Možná se ve svém úsudku o léčiteli mýlím, ale nelze žít život v neustálém strachu z omylu. Sebejistota fanatiků není dobrá věc, ale neurčitost některých intelektuálů je pouze druhým extrémem na stejné škále. Jsou chvíle, kdy je na místě názorová opatrnost, jsou ale také chvíle, kdy je potřeba vystoupit a říct jednoznačně, byť kultivovaně, civilizovaně a nenásilně: Takhle ne!

Pokud se ten, kdo se snaží přesvědčit ostatní o své pravdě na veřejnosti, z titulu této své činnosti stává inkvizitorem, pak jsem inkvizitorem já stejně jako Škabraha nebo Fabiano Golgo, kterému jsem v podobném duchu již odpovídal. Osobně ale dávám přednost nechat inkvizici její původní význam.

                 
Obsah vydání       29. 1. 2010
31. 1. 2010 Spojené státy obkličují Írán válečnými loděmi a raketami
31. 1. 2010 Britský ministr životního prostředí důrazně varuje před klimaskeptiky
30. 1. 2010 Tragično a politika – kunderovská inspirace Jindřich  Bešťák
30. 1. 2010 Chilcotovo vyšetřování Blaira moc nezkoumalo
29. 1. 2010 Seriál o zaměstnanosti a nezaměstnanosti Věra  Říhová
29. 1. 2010 Kde je pes zakopán…?!? Ladislav  Žák
29. 1. 2010 Globální aerosolový skleník?
29. 1. 2010 Mrzne a Guardian dělá z komára velblouda... Štěpán  Kotrba
29. 1. 2010 Neztrácejme paměť! František  Řezáč
29. 1. 2010 Ono se o mučení ve věznicích v komunistické televizi neinformovalo Jan  Čulík
29. 1. 2010 K násilí dochází v českých věznicích i dnes Tomáš  Gawron
29. 1. 2010 Celé období komunismu nebylo zločinné
29. 1. 2010 Rozdíl je, že teď se dá něco dělat! Jan  Čulík
29. 1. 2010 Do KSČ byla tlačenice, ale byly i výjimky Petr  Wagner
29. 1. 2010 Ke vstupu do strany mě nikdo, ale opravdu nikdo nenutil
29. 1. 2010 Buržoazní demokracie, kterou vzýváte, má odpudivou tvář
29. 1. 2010 Apopolikalytikapsa Petr  Štengl
29. 1. 2010 Věda, státní dotace a „souhlas občanů“ – část druhá Matěj  Šuster
29. 1. 2010 O znalosti angličtiny, neboli Čeho budete chtít v životě docílit? Uwe  Ladwig
29. 1. 2010 Muži v recesi (jakož i v depresi)
29. 1. 2010 Zemřel J. D. Salinger
29. 1. 2010 V pátek ráno vzlétl ruský bojový letoun páté generace
29. 1. 2010 Lékaři mohou více, než si myslí Jan  Paul
29. 1. 2010 Palestina: Jak se strefovat vedle Tereza  Hendlová
29. 1. 2010 Několik myšlenek o zimních chodnících Stanislav A. Hošek
29. 1. 2010 Genderově vyvážené poškozování jazyka? Vratislav  Filler
29. 1. 2010 Většinu Čechů by v případě Hitlerova vítězství čekala likvidace Lukáš  Kantor
29. 1. 2010 Hitler Čechy potřeboval pro válečnou ekonomiku Pavel  Urban
29. 1. 2010 Inkvizitor Grygar aneb na obranu občanského aktivismu Hynek  Bíla
29. 1. 2010 Současní západní politici jsou většími zločinci než byli českoslovenští komunisté
28. 1. 2010 Fiasko české demokracie po dvaceti letech Jan  Čulík
28. 1. 2010 Němečtí nacisté by Čechy poněmčili Tomáš  Krystlík
28. 1. 2010 Překvapivé, nebo očekávané? Jiří  Baťa
28. 1. 2010 MF DNES – váš nejlepší přítel! Miloslav  Štěrba
28. 1. 2010 Obama: Oklamaný prezident, který ztratil rok
28. 1. 2010 Poněkud existenciální úvaha Jindřich  Bešťák
28. 1. 2010 Postkomunističtí politikové se vlastní diskreditaci vyhnout nemohli Miroslav  Tejkl
28. 1. 2010 Pojistěte se proti pojišťovně! Anděla  Horová
28. 1. 2010 Mikromanifest za zbojníka Jánošíka Pavel  Kopecký
28. 1. 2010 Naposledy leden v prvním desetiletí 21. století Miloš  Dokulil
28. 1. 2010 Takhle ovšem ne... Tomáš  Krček
28. 1. 2010 Proč dávají média přednost přírodním katastrofám Andrew  Stroehlein
28. 1. 2010 Soros: Ekonomické vyhlídky předlužené Británie jsou pochmurné
9. 1. 2010 Hospodaření OSBL za prosinec 2009

Vědecký výzkum, Akademie věd a společnost RSS 2.0      Historie >
29. 1. 2010 Inkvizitor Grygar aneb na obranu občanského aktivismu Hynek  Bíla
26. 1. 2010 Čínští vědci stojí v čele světového výzkumu   
25. 1. 2010 (Srp a) kladivo na čarodějnice Martin  Škabraha
22. 1. 2010 Poznámka k článku Vladimíra Wagnera Boris  Cvek
21. 1. 2010 Nemůžeme prostě obejít otázku, komu a k jakým účelům věda poskytuje prostředky Karel  Dolejší
18. 1. 2010 Znovu věda a politika Hynek  Bíla
18. 1. 2010 O politickom aspekte vedy František  Cudziš
15. 1. 2010 Tato fakulta bude... Karel  Dolejší
7. 1. 2010 Opisujeme – a co má být? Petr  Bakalář
2. 1. 2010 Země, která není pro intelektuály Karel  Dolejší
31. 12. 2009 Vážené a milé ženy v domácnosti... Karel  Dolejší
29. 12. 2009 Přelud konsenzu a idiocie užitečnosti Martin  Škabraha
29. 12. 2009 Šusterovo pravidlo Jan  Keller
29. 12. 2009 Plebs a intelektuálové Milan  Valach
29. 12. 2009 Vláda práva a svobody má zajišťovat občanům takové prostředí, v němž mohou rozvíjet své schopnosti Boris  Cvek