Je třeba znovu definovat pravomoci prezidenta republiky

11. 9. 2009 / Milan Daniel

• Článek 54: Prezident republiky není z výkonu své funkce nikomu odpovědný. Jak je možné, že není odpovědný ani Parlamentu, který jej volí? Proč dáváme předem absolutní volnost v rozhodování a často osudových záležitostech do rukou jediného člověka. Jak je možné něco takového sloučit se základními demokratickými principy?
• Článek 59: slib prezidenta republiky -- prezident v něm slibuje, že bude zachovávat Ústavu a zákony České republiky. Příznačné je, jak svoji neodpovědnost projevuje v současné době: Ústavu a platné zákony v kauze právního zmetku vyprodukovaného sněmovnou pro zkrácení volebního období nerespektuje a veřejně proti jakémukoli respektu vůči rozhodnutí Ústavního soudu brojí.
• Článek 65: Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno. Znovu -- proč má první mezi občany taková privilegia, že se bez problémů může vyhnout jakékoli odpovědnosti, a odvolatelný je jen v případě velezrady? Je snad substance českého prezidenta z ryzího zlata? Co když prezident -- čistě hypoteticky, ovšem, poškozuje například zájmy republiky v cizině? Co se dá dělat, je nedotknutelný...

Redefinovat by samozřejmě bylo vhodné i prezidentovy pravomoci. Až příliš připomínají pravomoci absolutního monarchy.

Připomíná je i jeho sídlo. Těžko si umíme představit, že by třeba slovenský prezident sídlil na bratislavském hradě či rakouský v Schönbrunnu. Proč by český prezident nemohl sedět někde na Malé Straně, nebo ještě lépe ve Špindlerově Mlýně? Ústava přece sídlo prezidenta nedefinuje.

Ústava by měla ukotvit moderní českou státnost, do níž kříženec monarchy a rádobydemokrata nepatří. Není pochyb o tom, že panu Klausovi se jeho postavení líbí, že s chotí rád zajíždí k poddaným, píše knihy, ve kterých dává průchod svému ješitnému všeználkovství a čile peskuje všechny, s nimiž se neshodne.

Jsem si ale jist tím, že takto definovaná figura v čele státu do 21. století nepatří. Ústava by měla prezidenta vést k pokoře před občany -- není to přece jejich vládce, ale jen nejvyšší úředník, který jim má sloužit odpovědně a být jim vzorem v respektu k zákonům.

Požadavek na novou definici pozice prezidenta, jeho odpovědnosti a pravomocí je proto zcela na místě. Otázka je, zda parlament, který se chová spíše jako sbor prťáků s produkcí účelových příštipků, bude na něco takového mít vůbec pomyšlení.

Vytisknout