Nepamatuji se, že bych někdy souhlasil s Klausem

11. 9. 2009 / Petr Wagner

Ústavní soud je soud. Tečka. Nějak rozhodne. Někdy se mi to může líbit, jindy ne. Ale akceptovat to musím. Pokud rozhodne a mně se to nelíbí, řešením opravdu není změna zákona. V tomto případě specielně. Popravdě žádnou politickou krizi nevidím. To, co vidím, je dojemná snaha a schopnost znepřátelených politiků se dohodnout, když JIM - ne nám - teče do bot! Tak ať nechají vládu, dohodnou se na rozpočtu a je po problému. Jaká krize? Natož ústavní? Já žádnou nevidím. Dobře, tak si odehrají svoje nové volby. A copak tak asi se změní? Bez ohledu na výsledek. NIC! Stupně volnosti jakékoliv vlády jsou momentálně nulové. Maximálně se změní personální složení a obsazení té tragikomedie, které v Čechách říkáme politika.

Pan prezident Klaus říká leccos. O globálním oteplování, o ničení přírody, o eurofederaci, o ústavním soudu. Naštěstí jeho řeči nikdo neposlouchá, maximálně jako vtip. Jsou pro běh světa zcela irelevantní a doufám, že tomu tak i zůstane.

Vytisknout