11. 9. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
11. 9. 2009

Život za Velké recese a po ní

KD│ Američané, kteří jsou konfrontováni s tím, co je označováno za největší hospodářskou katastrofu od Velké deprese, uznávají, že do jejich životů poprvé zasáhly dějiny. Začínají být úzkostní, ba dokonce vystrašení, z toho co to může znamenat pro jejich každodenní život a sny — a také pro životy a sny jejich dětí. Kvůli tomuto bezpříkladnému a všudypřítomnému znepokojení se většina Američanů ve snaze porozumět své zkušenosti odvolává na Velkou depresi. Samozřejmě, Velká deprese byla téměř po všech stránkách nesrovnatelně horší než dnešní Velká recese, i když pesimisté připomínají, že i v roce 1930 si Wall Street užívala nadějí "medvědího trhu" (fáze, kdy trhy klesají; nejprve se sice zdá, že hospodářství se začíná dařit, očekávání jsou však postupně zklamávána a nakonec převládne pesimismus) a stejně jako dnes Obama, i Hoover a Roosevelt stále viděli známky oživení, zatímco většina společnosti spolehlivě věděla, že se nachází na samém dně, napsal Benjamin Schwarz pro The Atlantic.

Ale v jistém ohledu je mytologie deprese bezútěšnější než skutečnost. Navzdory příšerné nezaměstanosti typický dělník zůstal zaměstnán, ačkoli nejspíše byl nucen šetřit. Ve skutečnosti navzdory frontám na chleba, vyvařovnám a Bonus Army (skupině veteránů I. světové války a jejich rodin, celkem 45 000 lidí, pochodující v roce 1932 z celých USA do Washingtonu, aby protestovala proti nevyplacení odměn přislíbených v roce 1924), obyvatelstvo vyšlo z deprese zdravější než kdy dříve, ve velké míře díky vládní pomoci a pokroku v novém oboru, dietologii; rekruti 2. světové války byli po všech stránkách lépe připraveni než jejich předchůdci z války první. Jak by mohl hospodářská krize definovaná širokou nezaměstnaností průmyslových dělníků osvětlit sociální rozklad v naší post-postindustriální společnosti, když populace převážně náleží ke střední třídě a k bílým límečkům? Například pokles cen nemovitostí a investičních portfolií ve 30. letech zasáhl jen mnohem menší část obyvatelstva, která tehdy nemovitosti vlastnila.

(Mytologií Velké deprese je ovšem několik. Některé například zamlčují obrovskou roli, jakou v oné době vedle vládní pomoci sehrály lokální ekonomiky založené na vzájemné pomoci nebo barteru, zejména v klíčové oblasti zásobování potravinami. Současné lokalizační hnutí v USA se právem dovolává příkladů z této doby, které ukazují, do jaké míry se lidé vlastně o sebe dokázali postarat sami. A řada současných amerických "bílých límečků" se špatně placenými místy ve službách by patrně uvítala stabilní a dobře placená místa v průmyslu, jaká existovala řekněme v polovině 60. let - KD.)

Zkušenost této malé skupiny se však může ukázat srovnatelnou s hraničními kategoriemi dnešní střední třídy. Klíčovou studii představuje kniha Roberta S. a Helen Merrell Lyndových Middletown in Transition (1937). Tento sociologický manželský pár se v "Middletownu" — tehdy prosperujícím a stratifikovaném městě Muncie ve státě Indiana — se svým výzkumným týmem poprvé objevil v roce 1924, v době hospodářského rozkvětu. V příštích 18 měsících zkoumali každodenní životy, zvyky a postoje obyvatel, přičemž se zaměřili na střední třídu. Výsledná kniha, Middletown (1929), se stala vzorem hloubkové sociologické studie a nejpronikavějším a nejúplnějším portrétem života americké buržoazie ve 20. letech. Robert Lynd se s menším týmem do Muncie vrátil po deseti letech, aby zjistil, co se za dobu, která zahrnovala nejhorší léta Deprese, změnilo. Provedli rozhovory s průmyslovými barony, továrními dělníky a prostitutkami; hovořili s učiteli, žalobci, realitními agenty; a zkoumaly místní tisk a daňové výkazy. Většinou vypadali jako kdyby sbírali drby, vysedávali u večeře a hráli bridge s příslušníky vrstvy, která počínaje "nejméně zabezpečenou obchodnickou třídou" zahrnovala i inženýry a střední manažery, mladé manžele, dobře zavedené lékaře, právníky a výkonné manažery spodní vrstvy vyšší třídy. Výsledek práce detail po detailu odhaluje "šokující, traumatický účinek velkého nože deprese", jenž "bez rozlišování řezal skrze celou populaci a rozmělnil životy a naděje bohatých stejně jako chudých".

Dnešní příslušníci střední a profesionální třídy každým dnem znovu pochybují o tom, jak bude teď vypadat jejich normální život. Uvědomují si — někteří nejasně, jiní však akutně — že v období největší zkoušky v jejich životě se zvyklosti a názory jejich rodin významně a nepostřehnutelně mění. Přemýšlejí o tom, jaká přizpůsobení vypadají rozumně, a obávají se, která další možná budou nutná. A patrně nejvíce znepokojující jsou spekulace o tom, zda přizpůsobení, která tváří v tvář bezpříkladné nejistotě učinili, se stanou trvalou součástí jejich životů, stejně jako nejistota sama. Zmíněné knihy poskytují odpovědi, některé triviální a některé vážné. Lyndovi se zaměřili na desetitisíce způsobů, jimiž Deprese změnila životy a ducha střední třídy. Ačkoliv samozřejmě mezi dělníky i nezaměstnanou střední třídou zaznamenali nedostatek a hlad (i když nikoli vyhladovění k smrti), dominantní téma studie je emocionální: Neúprosný strach a zklamaná naděje.

Definujícím znakem střední třídy byla vždy orientace na budoucnost. Deprese však zničila schémata pro takové marnosti a radosti jako nový vůz nebo zimní dovolená. Ale také přinejmenším narušila a přinejhorším (a často) zničila starostlivě opatrované plány na takzvané investice do budoucnosti: Pořádný dům v dobré čtvrti, úspory ve spořitelně, a což je nejdůležitější, to co bylo a zůstalo středobodem života americké středostavovské rodiny — univerzitní vzdělání pro děti. I dnes ještě investice ve velké míře rozhodují o příležitostech, kterých rodiče využijí, o městě, kam se nastěhují, a o rytmu každodenního rodinného života. Deprese zasáhla jakékoliv starostlivé plánování budoucnosti, jakoukoliv aktivitu, která závisí na předvídatelných podmínkách, a učinila ji takřka nemožnou, nebo přinejmenším pošetilou.

Většina výdělečně činných příslušníků střední třídy byla dosud zaměstnána, ale jejich živobytí bylo každodenně v sázce; dokonce i lékaři a právníci zaznamenali pokles příjmů až o 40%. A co více — ačkoliv rodiny příslušníků profesionální třídy rozumně spořily a investovaly (nebo si to aspoň myslely), mnohé z nich byly zruinovány. Ponecháme-li stranou ztráty na akciovém trhu, mezi lety 1929-1932 bylo "vyluxováno" devět milionů spořitelních účtů příslušníků středních a vyšších tříd. A dokonce i nezruinované rodiny věděly, že obrovský pokles cen jejich nemovitostí a portfolií i všeobecný drastický pokles příjmů právě v době, kdy očekávali ta nejpříznivější léta, je nenapravitelný. Nikdy se už nedostali tam, kde byli před krizí, k základům, o nichž se domnívali, že na nich mohou postavit svou budoucnost. Střední třída v Muncie rok za rokem čelila emocionálnímu stavu, který podle Lynda připomínal vážné onemocnění — když navyklá životní bezprostřednost zmizela a člověk bezmocně čelil sám sobě, hleděl na svou minulost a kladl si nečekané otázky ohledně budoucnosti.

Takové psychologické závěry mohou být zraňující, ale všechny se týkají každodenního života střední třídy: Úsilí udržet nejvyšší možnou úroveň materiálního života v omezujících podmínkách znamenalo, že fyzické břemeno nové normality padlo převážně na ženy. Pomocný domácí personál byl propuštěn, ale práce přesto musela být udělána. A "domácí" práce, které byly předtím vykonávány mimo domov, začaly být vykonávány přímo v domácnostech. Domácí chleba nahradil kupovaný; oděvy a domácí vybavení byly udržovány spíše než měněny.

(Je asi charakteristické, jak snadno se Schwarz přenáší přes osud propuštěného domácího personálu, jenž vesměs v oné době zůstával zcela bez prostředků. Autor článku okamžitě přešel k extenzívnímu popisu utrpení středostavovských žen, které kvůli krizi musely intenzívně pracovat, ačkoliv to v tradičním modelu jednokariérní buržoazní rodiny nebývalo třeba: Manželky do zaměstnání zpravidla nechodily a na většinu domácí práce mívaly služebnictvo — KD.)

Jak nyní intenzivní práce žen v domácnosti ovlivní přístup dětí k genderovým rolím je dosud nejasné. Ale pokud Deprese představuje nějaké vodítko, pak ekonomicky navozené změny v rodinném životě a zvycích budou mít dalekosáhlé důsledky. Například kvůli obavě z utrácení peněz rodiny omezily aktivity mimo domov, takže je Deprese navzájem spojovala. Věnovaly se zahradničení, využívaly více svých dvorků (30. léta přinesla renesanci badmintonu), poslouchaly společně rozhlas a četly. Návštěvnost knihoven se tehdy více než zdvojnásobila; dnes knihovny zaznamenaly nárůst zájmu jen asi o 10-30%. Zvýšila se odpovědnost dětí: Polovina chlapců byla zaměstnána na částečný úvazek a chlapci i dívky více pomáhali při domácích pracech. Děti každopádně věřily, že mají v rodině produktivní roli, a považovaly Depresi za rodinný problém, který pomáhají řešit — což byl přístup, který je ještě více začlenil do rodinného kruhu.

Kniha Glena Eldera juniora Children of the Great Depression (1974) se stala dalším velkým sociologickým projektem: Šlo o longitudinální studii postojů a výsledků 167 obyvatel Oaklandu vyrostlých v době Velké deprese provedenou v 60. letech. Při zkoumání subjektivních hodnot Elder zjistil, že domácí rutiny vzniklé v době Deprese a rozšířená zodpovědnost trvale ovlivnily pohled na to, na čem v životě záleží. Hlavní společnou hodnotou bylo centrální místo rodiny v hodnotovém žebříčku mužů i žen. Protože dnes lidé méně nakupují, což je jinak nejoblíbenější forma trávení volného času, dá se předpokládat, že i nyní tráví více času společně - i když patrně před televizní obrazovkou nebo počítačovým monitorem.

Nejistota v době Deprese však ovlivnila ještě více: změnila způsob, jakým rodina vznikala, a samotnou její podobu, zejména v prostředí plánujících středních tříd. Léta Deprese, která následovala po tom, co bylo považováno za nejpromiskuitnější dekádu v dějinách Ameriky, sexuální atmosféru ochladila a mj. přinesla návrat m'dy dlouhých sukní. Dating, stejně jako další aktivity mimo domov, se stal mnohem vzácnějším, a ačkoliv sex jistě nevyžaduje formální schůzku, muži obávající se otěhotnění partnerky začali považovat dívky za jakési pasti. Měřit sexuální aktivitu je velice obtížné, avšak armádní lékaři ve srovnání s 1. světovou válkou vykazovali u rekrutů překvapivě nízké počty pohlavních chorob. Existují doklady o tom, že úzkost a pocit, že muž ve vnějším světě zaostává za očekáváním, vedly k úpadku rodinného sexuálního života. Mezi lety 1929-1932 počet nově uzavřených sňatků klesl o 31,4%. Středostavovské ženy začaly kvůli ekonomickým důsledkům považovat těhotenství za katastrofu a země poprvé v amerických dějinách zaznamenala negativní demografický růst.

Zmapování důsledků nynější Velké recese patrně potrvá celá desetiletí. Měli bychom si však uvědomit, že mytologie Deprese nás paradoxně vede také k přílišnému optimismu. Víme, že se země nakonec vzpamatovala. Ale co je pravda v případě celé ekonomiky, to se netýká individuálních osudů. Počet absolventů vysokých škol klesl a kariéry byly odloženy nebo opuštěny. Ti co začínali ve 30. letech ztratili svou šanci navždy; a totéž se může opakovat i dnes. Jak prohlásila jedna vysoce postavená žena v domácnosti: "V mládí je bída noviciátem, přípravou k závodu; uprostřed života jste poněkud zděšeni myšlenkou, že jde o závěrečný slib a že závod už skončil."

Celý článek v angličtině:ZDE

                 
Obsah vydání       11. 9. 2009
13. 9. 2009 Policie obvinila reportéra iDnes, jako by byl squatter Štěpán  Kotrba
12. 9. 2009 Dokáže síla "kolektivního vědomí" předpovědět výsledek s pravděpodobností 14 milionů ku jedné? Jan  Čulík
13. 9. 2009 O moudrosti davu: Proč je skupina chytřejší než jednotlivci Jan  Čulík
13. 9. 2009 Jak Václav Klaus varoval před internetem
12. 9. 2009 Jak Derren Brown mohl provést svůj trik
13. 9. 2009 Nakolik je squatting méně veřejným zájmem než výstavba dálnice ? Vítězslav "Vitex" Dvořák
12. 9. 2009 Squatteři obsadili dům na Praze 2
11. 9. 2009 Je třeba znovu definovat pravomoci prezidenta republiky Milan  Daniel
11. 9. 2009 Pohrdám těmi, kdo pohrdají Ústavním soudem Ondřej  Hausenblas
11. 9. 2009 Ruský prezident: Rusko je "zaostalé a zkorumpované"
11. 9. 2009 Putin nechce konkurovat v dalších volbách Medveděvovi
11. 9. 2009 FFUK: Studenti, jezděte na stáže do zahraničí, ale plaťte si to sami
11. 9. 2009 Úsudek Ústavního soudu není stoprocentně přesvědčivý Jan  Hradil
11. 9. 2009 Jak to s tou retroaktivitou vlastně je? Jan  Hradil
11. 9. 2009 Právní či mocenská lekce národu Miroslav  Polreich
11. 9. 2009 Pravda vítězí! Michal  Vimmer
11. 9. 2009 Al Kajda je v krizi
11. 9. 2009 Málokdy souhlasím s prezidentem Klausem Štěpán  Kotrba
11. 9. 2009 Nepamatuji se, že bych někdy souhlasil s Klausem Petr  Wagner
11. 9. 2009 Ekonomická krize – pohled odborů III
11. 9. 2009 Možná jsem nedouk… II. Ladislav  Žák
11. 9. 2009 Založili Akademii věd ČR komunisti? František  Řezáč
11. 9. 2009 Petice za odpovědnou reformu vědeckého výzkumu a vysokoškolského vzdělávání
11. 9. 2009 Z předsedy OS Media Hubičky udělal idiota už i ředitel zpravodajství STV Štěpán  Kotrba
11. 9. 2009 Jak to opravdu vypadalo na studentských kolejích začátkem šedesátých let Ladislav  Brzobohatý
11. 9. 2009 Bude, bude objeven a oceněn Milan  Blahynka
11. 9. 2009 Život za Velké recese a po ní
10. 9. 2009 Skandál v Německu: Průzkum úložiště jaderného odpadu v Gorlebenu byl politicky manipulován
10. 9. 2009 Solženicynovo Souostroví Gulag se stává v ruských školách povinnou četbou
10. 9. 2009 Věda není ve službách politiky Hynek  Bíla
11. 9. 2009 Google připravuje systém jak zpoplatnit články v novinách
10. 9. 2009 Poslední trumf zelených Jan  Keller
9. 9. 2009 Interview s Robertem Hirschem - Odmítání ropného zlomu
11. 9. 2009 Taky nevíte, kam s jaderným odpadem? neboli Co bylo najednou z toho podivného předvolebního klidu Uwe  Ladwig
11. 9. 2009 Tož tak nějak to u nás chodí Jiří  Baťa
11. 9. 2009 Jen reklamní tanečky kolem chřipky, anebo dokonce „spiknutí“? Miloš  Dokulil
11. 9. 2009 Ministerstvo životního prostředí nepodporuje pěstování invazních rostlin
11. 9. 2009 Opatření MŠMT pro romské děti jsou nedostatečná
10. 9. 2009 Ústavní soud zrušil předčasné volby
10. 9. 2009 Českou Akademii věd nezaložili komunisti
10. 9. 2009 Nekorektní ovlivňování manipulací a propagandou by asi mělo být trestné
10. 9. 2009 Neexistuje důvod, proč by tázání mělo být trestné Jiří  Drašnar
10. 9. 2009 Září 2009: zákonodárci imunní vůči ústavě Boris  Cvek
10. 9. 2009 Jan Pilař za nacistické okupace očima Zdeňka Urbánka Josef  Štochl
1. 9. 2009 Hospodaření OSBL za srpen 2009

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
11. 9. 2009 Život za Velké recese a po ní   
11. 9. 2009 Ekonomická krize – pohled odborů III   
10. 9. 2009 Šéf UNCTAD vyzývá k opatrnosti kvůli nové finanční bublině   
9. 9. 2009 Hospodářská krize "oficiálně skončila"   
8. 9. 2009 Spojené národy si přejí, aby dolar nahradila nová globální měna   
7. 9. 2009 Počátek éry nedostatkového průmyslu Jindřich  Kalous
29. 8. 2009 USA: Výsledkem recese může být odpor k utrácení   
28. 8. 2009 Popírání entropie John Michael Greer
27. 8. 2009 FT: Střední Evropa zřejmě unikne recesi   
17. 8. 2009 Rozvrat veřejných financí v ČR a možná řešení Ilona  Švihlíková
17. 8. 2009 Solidarita otřesných Karel  Dolejší
15. 8. 2009 Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, třetí utržená Karel  Dolejší
14. 8. 2009 David Cameron plánuje snížit platy ministrů o čtvrtinu   
13. 8. 2009 Soudný den - pro a proti   
11. 8. 2009 Rusku hrozí další bankovní krize