V následujících letech dosáhly nezávislosti další národy třetího světa a k naší skupině se připojovali noví členové. Dnes je nás 132 zemí a, budeme-li postupovat jednotně, představujeme sílu schopnou úspěšně hájit své právo na život v lepším a spravedlivějším světě.

Většina problémů, o nichž jsme věděli v okamžiku vzniku Skupiny 77, nejen přetrvává, nýbrž se s konsolidací vykořisťovatelského a nespravedlivého světového ekonomického pořádku, charakterizujího neoliberální globalizaci, vyostřuje.

Dnes stojíme tváří v tvář světu, kde:

• 86 % celkové spotřeby je realizováno 20 procenty populace.
• Přes 850 milionů dospělých je analfabety.
• Přes 12 milionů dětí umírá každoročně ve třetím světě v důsledku vyléčitelných chorob.
• 325 milionů dětí v rozvojových zemích nechodí do školy.

Nerovná výměna v mezinárodním obchodu se prohlubuje. Kupní síla základních produktů s výjimkou ropy je o třetinu nižší, než v době vzniku UNCTAD.

Je zjevné, že současný mezinárodní ekonomický pořádek, vedoucí k prohlubování nerovností a nespavedlností, funguje pouze pro menšinu populace této planety, zatímco velkou většinu z využívání jeho požitků vylučuje.

Zdroje na financování rozvoje existují. Co vládám rozvinutých zemí schází, je politická vůle.

Úroveň zahraniční zadluženosti třetího světa je neudržitelná a neslučitelná s ekonomickým rozvojem našich zemí. Každý den čelíme novým podmínkám, jež nám kladou věřitelské země a organizace, které se touto cestou snaží o prosazení modelů, jež vedou jen k dalšímu ožebračování národů.

Problém zahraniční zadluženosti musí být vyřešen jednou provždy. Dluh musí být prominut. Dosáhnout rozvojových cílů s tak tíživým břemenem je nemožné.

Oficiální pomoc rozvoji přislíbená průmyslově rozvinutými zeměmi zdaleka nedosahuje cílů odsouhlasených Spojenými národy. Rozvinuté země mají povinnost a zodpovědnost financovat rozvoj zemí, jež bývaly jejich koloniemi.

Dnes žijeme ve světě, kde se každoročně investuje více prostředků do válečného průmyslu, zatímco miliony lidí trpí extrémní nouzí a desítky milionů každoročně umírají na podvýživu a léčitelné choroby.

Stále více obav budí zhoršování životního prostředí a ničivé důsledky klimatických změn. V našich zemích se nedostává potravin a zdrojů pitné vody, zatímco v rozvinutých zemích se zdroji neustále plýtvá.

V současném světě, charakterizovaném unipolárním a neoliberálním globálním pořádkem pod ekonomickou a vojenskou diktaturou supervelmoci, která se naší prosadit svůj model jako jediný vzor pro celé lidstvo, musíme my, země Jihu dále posilovat svou jednotu a spolupráci. Jen společně budeme moci aspirovat na prosazení svých práv. V tomto potřebném úsilí připadá Skupině 77 mimořádně důležitá role.

Na summitu Jihu, konaném v Havaně již před čtyřmi lety se oživily a aktualizovaly priority a mechanismy naší skupiny. Avšak mnohé zbývá udělat k úplnému naplnění tehdy přijatého akčního plánu. Proto považujeme za zásadně důležité uskutečnění druhého summitu zemí Jihu, který bude vhodnou příležitostí k obhajobě našeho ideálu zachování míru, potvrzení zásad mnohostrannosti a posílení mezinárodní spolupráce.

Kuba, po více než čtyřicet let oběť blokády, hospodářské války a útoků všeho druhu ze strany vlády Spojených států, jež v posledních týdnech zostřily své agresivní akce ve snaze porobit náš lid, znovu potvrzuje svůj závazek v oblasti spolupráce a sjednocování úsilí našich zemí a opakuje, že bude bez váhání pokračovat v poskytování své nezištné solidarity a podpory národům třetího světa.