Máme se opět na co těšit. A spokojení zase nebudeme. A budeme opět čekat "na Godota", že?

Některé otázky za sebou vlečeme už přes 15 let. Třeba tu, koho při těch vždy znovu a rozmanitě nastolovaných preferencích volit? Volit "program"? Volit "osobnosti"? Volit "na truc (něčemu nedobrému)"?

Nezapomeňme, že jedním (nechtěným a opakovaným) poučením z "evropských voleb" pro naši domácí politickou scénu je, že nejedna naše česká vláda byla --- vinou poměrného zastoupení --- málo stabilní; takže se musela koalovat (ať už otevřeně, anebo "opoziční smlouvou"). Stávající rozpaky voličů nad vládnutím v ČR --- provázené viditelnou erozí dvou vládních stran --- naznačují, že ani po příštích parlamentních nebude dobře. Nezapomeňme, že "pouhých" 20,5 % pro kandidáty KSČM do Evropského parlamentu automaticky vydalo plnou čtvrtinu mandátů (tedy 25 %!). A že s komunisty otevřeně a naplno spolupracovat zatím nechtěla žádná ze souboru postupně etablovaných parlamentních stran v ČR.

Na druhé straně předseda nejsilnější nyní české politické strany (ODS) Mirek Topolánek nejednou zdůrazňoval, že ODS se stávajícím počtem svých mandátů toho mnoho v parlamentu nezmůže. Přitom ani po příštích volbách nelze v daném volebním systému počítat s tím, že by ODS získala přízeň celé poloviny voličstva. Čili: zas tu bude i po této koaliční vládě (Špidlově) další koaliční vláda (zřejmě Topolánkova). A ne hned. ODS nemůže okamžitě potřebovat v dnešní delikátní situaci pokračovat v riskantních krocích, k nimž se už odhodlala ČSSD a její koaliční partneři. Reformu (ať už jakkoli "nedůslednou" nebo "polovičatou") přitom není možno zastavit; všichni nějak vědí, že k ní dojít musí. A bude se zase realizovat v nějaké koalici.

Svůj stabilní voličský kádr a stranickou vnitřní strukturu si uchovala KSČ(M) a (KDU)-ČSL; v menší míře mezi dříve tradičními stranami ČSR nebo ČSSR toto zázemí posléze vzniklo také v ČSSD. Díky tomu, že na rozdíl od hlasitě vyslovovaných názorů v Občanském fóru, že by mělo jako celek zůstat "hnutím", poměrně brzy vznikla ODS, a to jako "politická strana", takže začala tvořit také stranický aparát. Unie svobody-DEU se svým přežitím do parlamentních voleb zřejmě už nepočítá; řadového členstva mnoho nemá. O to víc bude jistě usilovat o udržení stávajících pozic až do konce funkčního období. Víceméně všechna ostatní "seskupení" jsou jen maršálové a generalita bez řadového vojska, a někdy navíc s rozhádanými štáby.

Takže: Pokud budou v příštích parlamentních volbách záchytnou sítí nespokojených příznivců ČSSD právě komunisté a získají-li opět čtvrtinu míst v parlamentě ČR, a pokud zároveň také ty volby vyhraje ODS, bude tu otázkou otázek s kým --- byť ne zrovna stabilně --- koalovat, aby ODS mohla převzít moc? Zatím nemluvíme o tom, že některé úkony každá vláda udělat musí. Ani tu nebylo řečeno nic o možné tříšti tak málo angažované voličské přízně, která by mohla zabránit větší stabilitě příští vlády. Ty otázky tu ovšem jsou.