7. 3. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 3. 2003

Zelenkovi Knoflíkáři a Rok ďábla: Filmy bez větší hloubky

Edward Allan
Petr Zelenka je v České republice známým filmovým tvůrcem -- je to člověk, který má pozoruhodnou schopnost mísit obyčejné věci s neobyčejnými, aby tím vytvořil své vlastní nadreálné vylíčení společnosti. Chci se zabývat touto jeho touhou dekonstruovat a pak nově interpretovat události, které se většinou považují za součást "každodenní reality", jak se projevují v jeho filmech, Knoflíkáři, 1998, a Rok ďábla, 2002.

Oba filmy využívají neobvykle fragmentárního přístupu k tématu, a to takovým způsobem, že se často během jejich průběhu jakýkoliv celkovější, všeobecnější význam ztratí ve směsici epizod a zdánlivě navzájem nesouvisejících podrobností a postav. Knoflíkáři jsou složitou montáží takovýchto podrobností, oslavou denní životní rutiny, kterou zabarvuje Zelenkův často bizarní smysl pro humor, jehož součástí je všechno, od sebevraždy, po sexuální deviace až k jaderné katastrofě. Rok ďábla předstírá, že je to dokumentární film o jedné české folkové skupině a o spontánním samovznícení lidí. Zdá se, že tak vzájemně neústrojná témata se k sobě nehodí bez kontextu, který do nich Zelenka včleňuje, a vůbec mu nevadí, že jsou souvislosti mezi jeho tématy více než vzdálené. Zelenka usiluje o vylíčení základních lidských vlastností v rámci nadreálného světa, který vytvořil, a hned vidíme, že tyto filmy se silně odlišují od toho, co známe jako hlavní proud hollywoodské kinematografie.

Zelenkův přístup k humoru je obtížné definovat: je možné se přít o to, zda to je či není ironie. První definicí "ironie" v Chambers Concise Dictionary je "sdělování významu (většinou satirického) slovy, jejichž doslovný význam je opačný, například slova chvály užívaná jako kritika či odsouzení". Navzdory absurdní podstatě většiny situací v Zelenkových filmech si režisér udržuje vůči svým postavám trvalou náklonnost. Zelenka sám uvedl v rozhovoru s Janem Velingerem v pražském rozhlase, že "Snažím se pohlížet na své postavy se sympatiemi a považuju je za jedinečné osoby a jedinečné lidské bytosti. Zjišťuji, zda jsou mé postavy jedinečné. Právě proto se zde stali Knoflíkáři dost populární, v důsledku tohoto přesvědčení, že každý malý člověk je jedinečný. Diváci jsou schopni se ztotožnit s člověkem, který je výjimečný, který je ale zároveň jako všichni ostatní."

I ty nejnesympatičtější postavy v Zelenkových filmech dostávají šanci projevovat určitou míru lidskosti, například tak, že vulgární americký pilot, který shodil atomovou bombu na Hirošimu, je v Knoflíkářích znovu přiveden k životu během duchařské seance, aby mohl pochopit, co udělal, a aby dostal šanci se s tím vyrovnat. ("Ti lidé si nezasloužili zemřít, i když to byli Japonci.") Pilotova prosba o odpuštění kromě toho umožní získat odpuštění i pro psychologa,odpovědného za smrt dvou mladých lidí v důsledku nebezpečného řízení motorového vozidla. I tato postava dostane šanci vyjádřit svou lítost otevřeně a aniž by byla souzena. Hlavní hrdinové v obou filmech si jsou až příliš dobře vědomi svých chyb, anebo pokud tak tomu není, dostanou šanci, než film skončí, vyjádřit se, jak se ze svých zážitků poučili.

To je možná v rozporu s "každodenní realitou", kterou Zelenka pozoruje -- v normálním životě totiž zůstává mnoho věcí nevyřčených a lidé si před sebou navzájem skrývají svou lítost. Ve světě filmů, jako jsou Knoflíkáři a Rok ďábla je však vždycky možné zrušit to, co člověk udělal, a napravit to, buď tváří v tvář kameře (jako v Roku ďábla), anebo prostřednictvím doslovného zmrtvýchvstání, jak je tomu v Knoflíkářích. Je ovšem otázkou, zda bylo úmyslem režiséra tak napomoci divákovi pochopit pošetilosti života - tím, že se o nich otevřeně hovoří a že všechny postavy dostanou prostor, v němž se mohou vyjadřovat, anebo zda Zelenka prostě jen vytváří falešný, umělý svět, který existuje jen jako nástroj pro jeho vlastní pobavení.

Knoflíkáři jsou film, který se zabývá daleko víc svou vlastní strukturou než tím, že by vznášel důležité otázky. Zelenkovo rozhodnutí přidržovat se základního principu tohoto filmu, totiž vytvářet asociace mezi zdánlivě zcela různorodými tématy, je často tak neohrabané, že to příběh poškozuje. Lze argumentovat, že Knoflíkáři nemají žádnou hlavní myšlenku, že je to prostě jen vylíčení pošetilostí života, že je to "film, který je tak šílený jako celé dvacáté století". Avšak bylo by obtížné pochopit, proč Zelenka použil tak pevně strukturovanou zápletku, pokud by chtěl vytvořit jen sbírku náhodných vinět.

To, že nakonec režisér obětuje tolik z celkové integrity filmu, aby udržel jeho strukturu až do konce, naznačuje, že Zelenka sledoval velmi specifický cíl a že chaos, který ve filmu vytvořil, je velmi pevně řízen. Tento přístup však příliš nepomáhá divákovu porozumění současnému životu, pokud jsou v jeho důsledku podvráceny všechny složky filmu. Bohužel Zelenkova touha úmyslně šokovat svého diváka ruší celkový efekt, který se režisér snaží vytvořit. Namísto toho, aby Zelenka dovolil divákovi vytvořit si vlastní asociace i vlastní vysvětlení pro montáž podivností, kterou mu předvádí, Zelenka se rozhodl divákovi jasně telegrafovat, co vlastně dělá, a to způsobem, který není jemný a je kontraproduktivní. Obdobně i Rok ďábla ztrácí většinu svého vlivu tím, že je jeho význam nedůsledný. Rok ďábla se nedokáže rozhodnout, zda patří do světa parodie, anebo do světa vážného filozofického uvažování -- to jsou však dva navzájem zcela neslučitelné světy.

Slovník také hovoří o tom, že existuje ještě jiná forma ironie, tzv. "dramatická ironie". Slovník ji charakterizuje jako "situaci, kdy se zdá, ž se člověku vysmívá osud anebo se mu vysmívají fakta; viz sókratovská metoda debaty tím, že se předstírá nevědomost". Právě této metody využívá Zelenka v Knoflíkářích jako platformy pro zkoumání lidské pošetilosti a "každodenní reality".Využívá smrti v Hirošimě a "štěstí z Kokury" jako úvodní a závěrečné motivy filmu. Až do posledních dvaceti minut udržuje Zelenka v Knoflíkářích "každodenní realitu" pevně pod kontrolou. Konstruuje film tak, že jsou nejrůznější jeho příběhy navzájem propojeny zůsobem, který sice občas vyznívá trochu podivně, avšak přesto je pevně zakotven ve skutečnosti, ve vědomí, že by se takové věci mohly stát. Mnohonásobná nevěra v příběhu taxíkáře je sice zcela zjevně naprosto nepravděpodobná, avšak v kontextu filmu připouští divák, aby mu bylo vnuceno, že k takovým souhrám náhod v životě skutečně dochází, a dokonce i muž, který v Idiotech plive na lokomotivu, je docela dobře možný.

Teprve když Zelenka začne podvádět a přesune se z reálného světa do světa nadpřirozeného, přestává jeho touha po dramatické ironii sloužit jeho příběhům a vlastně jej úplně rozloží. Vzkříšení amerického pilota, který bombardoval Hirošimu, přehání už tak liberální přístup Knoflíkářů k realitě až za hranici přijatelnosti a důsledkem pak je, že to zpochybní všechno,co ve filmu předcházelo. Tak citlivé a vážné téma bylo včleněno do filmu tak pozdě velmi neohrabaným způsobem -- je tomu, jako by si Zelenka náhle uvědomil, že jeho film potřebuje hluboký, akademický závěr, aby získal ospravedlnění, že je něčím více než pouhou zábavou.

Namísto toho, aby Zelenka spojení mezi jednotlivými tématy Knoflíkářů pouze naznačil a tím dal možnost divákovi, aby si tyto souvislosti sám prozkoumal a dospěl k vlastnímu závěru, Zelenkův přístup je téměř didaktický. Situace, které vytváří, zbytečně rozbírají samy postavy a paralely jsou vytvářeny značně neohrabaně. Jedním příkladem je okamžik, kdy psycholog, který usmrtil dva lidi, reaguje na žádost pilota z Hirošimy, aby mu odpustil. Zelenka dává jasně najevo, proč se psycholog rozhodne nabídnout pilotovi odpuštění, ale záměrně odstraňuje z této chvíle veškerý moment překvapení tím, že divákovi nedovolí ani na okamžik, aby zaváhal nad tím, jaký člověk by se mohl s americkým pilotem ztotožnit. Kdyby bylo divákovi umožněno, aby přemýšlel nad tím, kdo asi telefonuje pilotovi do rozhlasové stanice (tím, že by bylo slyšet jen psychologův hlas), bylo by dosaženo většího uspokojení a porozumění, až by byla psychologova totožnost odhalena, pokud by vůbec odhalena byla. Tím, že nám předvedl určitou situaci a zároveň ji interpretoval tak, že o ní nezůstala v divákově mysli vůbec žádná pochybnost, Zelenka silně omezil způsob, jímž se divák byl schopen spojit s otázkami, který se film zabýval.

Tato nepříjemná konfrontace nadreálného vylíčení skutečnosti s občasnými Zelenkovými úniky k "samožeru" způsobuje také problémy filmu Rok ďábla, ale v tomto případě jsou problémy tohoto druhého filmu vážnější. Zatímco jsou Knoflíkáři jasně fiktivním dílem, navzdory tomu, že odkazují k reálnému světu, Rok ďábla se stylizuje v parodii dokumentárního filmu, který se zabývá životními osudy populárního českého folkového hudebníka Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor. Zelenkovo směšování reálných a nadreálných motivů je v tomto případě extremnější. Hudební skupina sice opravdu v realitě existuje, ale to, jakým způsobem je líčena ve filmu, je velkou měrou fiktivní. Není jasné, do jaké míry se film snaží tvářit jako skutečný dokument, nebo zda je celý film absolutní fikcí, anebo zda a do jaké míry je film směsicí obojího. Zelenkův humor je v tomto filmu směsicí chytré ironie a nepříliš inteligentního vizuálního humoru, které nejsou navzájem komplementární. Zelenka se nepokouší hrdiny filmu žádným způsobem analyzovat, vytváří úmyslné mystifikace a do filmu zapracovává exotická témata o andělích, o bizarních rituálech a o samovzněcování lidských bytostí. Vytváří asociace mezi reálnými a nadreálnými motivy tak, jak to činil i v Knoflíkářích. Většina Zelenkova humoru vzniká tak, že Zelenka využívá každodenních situací a tímto způsobem je podvrací, i když nelze říci, že by tento přístup vedl k nějakému prozření. Spíš jde o to, že každodenní realita poskytuje divákovi referenční rámec, ať už jsou to typické karikatury jako v Knoflíkářích, anebo celebrita jako v Roku ďábla.

Je zajímavé si povšimnout, že zatímco Knoflíkáře vyvádí z rovnováhy to, že do filmu, který je v podstatě komedií, režisér včleňuje vážné motivy, v případě Roku ďábla je tomu přesně obráceně. To, že Zelenka paroduje svůj základní formát, totiž dokumentárního filmu, vede k tomu, že do filmu včleňuje samoúčelné vtipy, které nemají řádnou souvislost se strukturou filmu, a tak svůj film tím režisér sabotuje. I Zelenkův styl humoru se zdá být často rozporný, suchá ironie tzv. "realistických" scén se občas proměňuje ve vizuální komické scény připomínající němé filmy, které v daném kontextu vypadají poněkud neobratně. Příkladem je scéna, kdy vidíme Nohavicu, jak stojí na kopci a hraje na elektrickou kytaru, připojenou k gigantickému zesilovači, který je téměř třikrát větší než sám zpěvák. Scéna vypadá, jako by spíše patřila do kresleného vtipu. Zatímco taková scéna by byla v pravém kontextu zábavná anebo by přinášela prozření, zde to působí jako pěst na oko a ochromuje to efektivitu jiných částí filmu. Knoflíkáři přestávají fungovat tehdy, když začnou brát komické či absurdní situace vážně, zatímco v Roku ďábla nepomáhá Zelenka našemu pochopení filmu tím, že nás neustále, po celý film ujišťuje, že celou věc vůbec nebere vážně. Knoflíkáři jsou nadreálný film, který se ke konci snaží nabýt na vážnosti, kdežto Rok ďábla trpí tím, že jeho humor není stylově důsledný. V Roku ďábla jsou jistě okamžiky, kdy film funguje -- například Nohavicova teorie "alkoholického kopce" je svou jednoduchostí a relevantností zcela fascinující a duchové, kteří se objevují během koncertů, jsou natolik metaforičtí, že nenarušují příběh a zároveň ještě dokáží zdůraznit, že člověkova minulost navždy zůstává spojena s jeho vědomím, avšak na mnoha jiných místech Zelenkovy nuance selhávají v důsledku jeho nedůslednosti.

To, že Zelenka odmítá, aby se jeho filmové postavy samy podvědomě analyzovaly, zabraňuje tomu, aby do Knoflíkářů pronikla tvrdší a zároveň jemnější forma ironie a veškerý potenciál pro ironii v Roku ďábla je ochromován režisérovou touhou přímo divákovi "telegrafovat" stereotypní vtípky, které jsou tak absurdní, že negují komickou realitu, která umožňuje skutečnou ironii. Střetávání různých stylů v obou Zelenkových filmech je nástrojem, jímž Zelenka vytváří svůj vlastní, charakteristický humor, avšak bylo by chybou domnívat se, že proto, že tyto filmy využívají moderního života jako základu pro své vyprávění, dosahují nějaké hloubky anebo poskytují prozření. Zelenka využívá svých portrétů skutečnosti jako nástroje k poukazování na některé podvratné podivnosti a zvláštní jevy, jimiž je fascinován a nevyužívá těchto "podivností" jako nástroje , který by divákovi pomohl lépe porozumět "každodenní skutečnosti".

                 
Obsah vydání       7. 3. 2003
8. 3. 2003 Bowling for Columbine -- dobrá ukázka investigativní práce Jan  Čulík
10. 3. 2003 Tabu, tabula rasa a ta buranská povaha Ondřej  Hausenblas
7. 3. 2003 Zahraniční politika USA: Pokračování teologie jinými prostředky Tomáš  Linhart
7. 3. 2003 Válka George W. Bushe ve jménu Pána Boha Miloš  Kaláb
7. 3. 2003 Český Telecom - stále je to otázka maximalizace zisku Radek  Mokrý
7. 3. 2003 Za nezájmu občanů se stal Jan Jařab terčem rasistického útoku
7. 3. 2003 Informácie o zvýhodneniach pre PSA Peugeot Citroën sú "obchodným tajomstvom"
8. 3. 2003 Chudoba ve světě: Jak může Švýcarsko jednat?
7. 3. 2003 MTV s Tonym Blairem Filip  Rožánek
6. 3. 2003 Je to fakt tabu... Vojtěch  Polák
7. 3. 2003 Václavské okovy Jaroslav  Hutka
7. 3. 2003 Snadné zbohatnutí s Nigerijci podle TV Nova Zdeněk  Jemelík
6. 3. 2003 V Praze se na protest proti "politickým poměrům" upálil devatenáctiletý mladík
6. 3. 2003 "Antiglobalisté" nevyzývají k sebevraždám, ale k aktivitě a emancipaci společnosti Ondřej  Slačálek
7. 3. 2003 Zelenkovi Knoflíkáři a Rok ďábla: Filmy bez větší hloubky Edward  Allan
7. 3. 2003 Petr Zelenka's Buttoners and The Year of the Devil: Films without real depth Edward  Allan
7. 3. 2003 Pohlednice z Timoru IV. Jaroslav  Kováříček
7. 3. 2003 Přes půl milionu podpisů na protiválečné petici za 2 dny
7. 3. 2003 Má odstoupit americký prezident... Miloš  Kaláb
7. 3. 2003 Dopis České televizi: Nezkreslujte zpravodajství
7. 3. 2003 Komise LAS lobbuje v New Yorku proti válce na Blízkém východě Ivana  Bošinová
7. 3. 2003 ČSSD: O tempora, o mores Robin  Böhnisch
6. 3. 2003 Havlovi pohrobci znepřízněni volbou Ivan  David
7. 3. 2003 Nájemné: Nezapomínejme na nejslabší Jindřich  Novák
7. 3. 2003 8. březen - mezinárodní den žen
7. 3. 2003 Možnosť útoku na Irak už má následky Juraj  Král
7. 3. 2003 Prague Structuralism and Fictional Worlds: In Honour of Professor Lubomír Doležel's 80th Birthday
6. 3. 2003 EU neumí komunikovat s občany Patrice  de Beer
5. 3. 2003 Trabant s karoserií Ferrari aneb kontinuita privatizování v Čechách Štěpán  Kotrba
5. 3. 2003 Jak se poučit ze stalinského teroru pro budoucnost? Jan  Čulík
5. 3. 2003 Proč mě neprávem osočují? O cestě ke Kábulu David  Soukup
5. 3. 2003 Statewatch: mnohá práva kandidátských zemí EU budou značně omezená
7. 3. 2003 Angola - vzdialená krajina Jana  Machatová
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 3. 2003 Hospodaření OSBL za únor 2003 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
8. 3. 2003 Bowling for Columbine -- dobrá ukázka investigativní práce Jan  Čulík
7. 3. 2003 Za nezájmu občanů se stal Jan Jařab terčem rasistického útoku   
7. 3. 2003 Válka George W. Bushe ve jménu Pána Boha Miloš  Kaláb
7. 3. 2003 Petr Zelenka's Buttoners and The Year of the Devil: Films without real depth Edward  Allan
7. 3. 2003 Nájemné: Nezapomínejme na nejslabší Jindřich  Novák
7. 3. 2003 Zelenkovi Knoflíkáři a Rok ďábla: Filmy bez větší hloubky Edward  Allan
7. 3. 2003 Zahraniční politika USA: Pokračování teologie jinými prostředky Tomáš  Linhart
7. 3. 2003 Český Telecom - stále je to otázka maximalizace zisku Radek  Mokrý
7. 3. 2003 Informácie o zvýhodneniach pre PSA Peugeot Citroën sú "obchodným tajomstvom"   
7. 3. 2003 Snadné zbohatnutí s Nigerijci podle TV Nova Zdeněk  Jemelík
7. 3. 2003 Václavské okovy Jaroslav  Hutka
7. 3. 2003 Pohlednice z Timoru IV. Jaroslav  Kováříček
6. 3. 2003 "Antiglobalisté" nevyzývají k sebevraždám, ale k aktivitě a emancipaci společnosti Ondřej  Slačálek
6. 3. 2003 Je to fakt tabu... Vojtěch  Polák
6. 3. 2003 EU neumí komunikovat s občany Patrice  de Beer

Český film RSS 2.0      Historie >
7. 3. 2003 Zelenkovi Knoflíkáři a Rok ďábla: Filmy bez větší hloubky Edward  Allan
7. 3. 2003 Petr Zelenka's Buttoners and The Year of the Devil: Films without real depth Edward  Allan
26. 2. 2003 Diagnóza: Febio Fest pozitív Eva  Michalková
16. 1. 2003 Němcův film ve středu zahájil letošní Projekt 100 Jan  Čulík
22. 11. 2002 Kdyby tisíc klarinetů ... Víkend českých muzikálů v Londýně   
12. 11. 2002 Amadeus: The Director's Cut Jan  Čulík
3. 10. 2002 Ještě jednou o filmu Smradi Markéta  Sulovská
2. 10. 2002 Rodinný příběh Terezy Boučkové ve filmu Smradi Daniela  Pilařová
5. 8. 2002 Naposledy z Uherského Hradiště: zamyšlení nad českými filmy Jan  Čulík
2. 8. 2002 Z Uherského Hradiště: Formanův Amadeus - stále je to výjimečné, vynikající dílo Jan  Čulík
1. 8. 2002 Uherské Hradiště: Liehmovy Ostře sledované filmy a diskuse kolem nich Jan  Čulík
29. 7. 2002 Letní filmová škola: většinou vynikající filmy, trochu chaotická organizace Jan  Čulík
23. 7. 2002 Zelenkův Rok ďábla: Vynikající Nohavica, slabý film Jan  Čulík
1. 7. 2002 Na filmovém festivalu v Trenčianských Teplicích dostal hlavní ceny Čech Jakub Sommer Jan  Čulík
18. 6. 2002 Hřebejkův film Musíme si pomáhat v Edinburku Jan  Čulík