5. 3. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 3. 2003

Jak se poučit ze stalinského teroru pro budoucnost?

Marx měl do určité míry pravdu. Myšlenka, kterou převzal od Hegela, že historie v sobě obsahuje vlastní "vestavěnou" dynamiku, je více správná než nesprávná. Kde je důkaz, že jsou tržní kapitalismus a zastupitelská demokracie tak dokonalou formou společenské organizace, že by se nedaly zlepšit? Proč by měly zůstat společenské normy neměnné, vzhledem k tomu, že se ukázalo, že nic jiného v historii neměnné není?

Avšak předvídat, že se kapitalismus změní v něco jiného, je jedna věc. Snažit se tento proces uspíšit, to je věc jiná. Největší chybou komunismu bylo, že si myslel, že společnosti je možno konstruovat. To bylo absurdní, protože společenské vztahy jsou vždy produktem historického vývoje. Vyvíjejí se během času pomalu a většinou zcela neplánovaně.

Zdá se, že to dnešní politikové, ani ti z nich, kteří se stavějí vůči socialismu zcela nepřátelsky, dosud nepochopili. Arogantní pokusy vnutit lidem shora teoreticky vypracované projekty, aniž by byly vzaty v úvahu existující vzorce společenské organizace, znalostí a zkušeností, většinou skončily katastrofou, stejně jako celý stalinský experiment.

Nejdůležitějším poučením z epizody komunismu je to, že společenské reformy musejí být vždycky postupné, pokud mají být úspěšné. Reformátoři totiž nemohou ignorovat moudrost obsaženou v tom, jak se věci dělají nyní. Musejí rozvíjet už existující struktury, nikoliv je radikálně likvidovat.

Týdeník Reflex otiskl ve svém aktuálním čísle vzpomínku Pavla Kohouta na ruského komunistického diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina, při příležitosti dnešního padesátého výročí jeho - možná násilného - úmrtí, k němuž došlo dne 5. března 1953. Bohužel, Kohoutův emocionální článek je spíše výpovědí o něm samotném než věcnou analýzou podstaty stalinismu. Je hlavně pokusem o vysvětlení, proč lidé jako Kohout v mládí Stalinův vražedný režim nekriticky podporovali. Kohout právem poukazuje na to, lidé Stalinův režim milovali, protože to pro ně bylö náboženství.

Jsem přesvědčen, že skutečná, řádná, racionální a věcná analýza toho, co znamenal stalinský režim pro Rusko i pro střední Evropu, by byla při příležitosti dnešního padesátého výročí jeho úmrtí? zavraždění? (viz ZDE) nesmírně užitečná. Byl¨to přece právě Stalin, bez něhož by pravděpodobně vůbec nebylo expanze komunismu do středovýchodní Evropy, a život i v současné České republice by byl zřejmě zcela jíný.

V tomto smyslu se mi zdá do určité míry nešťastné rozhodnutí Reflexu požádat "pamětníka", někdejšího stalinistu, Pavla Kohouta, aby se na diktátora článkem rozpomněl. Těžko totiž od takového článku vlastně čekat víc, než emocionální bití se v prsa - a nic víc jsme se v něm ani nedočetli.

Britský hospodářský deník Financial Times věnoval minulou sobotu (1.3. 2003) padesátému výročí Stalinovy smrti celou víkendovou přílohu. Hlavním jejím článkem byla reportáž dnešního britského novináře, jehož matka, Polka, měla koncem třicátých let to neštěstí, že žila v jižní části Polska, kterou anektoval Stalin a většinu jejího obyvatelstva deportoval na nucené práce do Ruska. Článek jedné historičky srovnal charakteristické rysy Stalina, Kim Džon Ila, Saddáma Husajna (který se silně inspiroval Stalinem a vlastní o Stalinovi celou knihovnu), přinesl rozhovor s nyní pětaosmdesátiletým britským historikem Robertem Conquestem, jehož dílo The Great Terror v šedesátých letech poprvé podrobně popsalo existenci stalinových koncentračních táborů (srovnáním sovětských demografických statistik Conquest tehdy přesvědčivě odhalil, že ze sovětského obyvatelstva záhadně zmizely miliony lidí) a analýzu, které čelné spisovatele Stalin zničil¨.

Avšak nejzajímavější z celé přílohy byl podle mého názoru tzv "opening shot", "úvodní výstřel", redakční komentář od Michaela Prowse. Z něho je úvodní citát k tomuto textu. Důležité je totiž, jak se ze Stalinova dědictví můžeme poučit pro budoucnost. A to právě vynikajícím způsobem vysvětluje Prowse, jehož argumentaci shrnujeme níže. Škoda, že se o něco podobného nepokusil Reflex ani Pavel Kohout.

O životě a "díle" velmi inteligentního, avšak i velmi kontroverzního spisovatele a politického aktivisty Pavla Kohouta vydal nedávno knižní studii Pavel Kosatík. V Britských listech jsme ji recenzovali ZDE

Stalinův Sovětský svaz byl zrůdným znetvořením ideálů komunistů z devatenáctého století, píše autor a pokračuje: Tito komunisté doufali, že se podaří vytvořit tak harmonickou formu společenské organizace, že by politický stát, chápaný jako entita, která monopolně ovládá fyzické donucovací prostředky, odumřel. Namísto toho vznikly brutálně utlačitelské státy, které měly téměř absolutní moc.

Bylo skutečně nutné, aby dopadly komunistické teorie tak špatně? Pohlédneme-li dopředu o 500 let, bude komunistický sen stále ještě realizovatelný?

Nikdo nemůže říci, jak bude společnost zorganizována v roce 2503. Pochybuji však, pokračuje britský komentátor, že do té doby přežiji exotičtější rysy současného kapitalismu: frenetické obchodování s akciemi na mezinárodních burzách, tvrdě vystupující ředitelé firem, konzumerismus obřích nákupních středisek, umělé nafukování cen akcií. Za dalších pět set let se tyto společenské jevy - a obrovská nerovnost, kterou vytvářejí - budou zdát stejně archaické jako dnes vztah mezi pánem a otrokem z doby feudalismu.

Děti ve škole se v roce 2500 budou smát našim tržním pošetilostem. Marx však na druhou stranu měl do určité míry pravdu. Myšlenka, kterou převzal od Hegela, čelného německého filozofa ze začátku devatenáctého století, že historie v sobě obsahuje vlastní "vestavěnou" dynamiku, je více správná než nesprávná. Nic není směšnějšího než tvrzení, vyslovené po pádu berlínské zdi, že jsem dospěli na "konec historie". Kde je důkaz, že je tržní kapitalismus a zastupitelská demokracie tak dokonalou formou společenské organizace, že by se nedaly zlepšit? Proč by měly zůstat společenské normy neměnné, vzhledem k tomu, že se ukázalo, že nic jiného v historii neměnné není?

Avšak předvídat, že se kapitalismus změní v něco jiného, je jedna věc. Snažit se tento proces uspíšit, to je věc jiná. Komunismus trpěl dvěma základními chybami. Největší jeho chybou bylo, že si myslel, že společnosti je možno konstruovat. To bylo absurdní, protože společenské vztahy jsou vždy produktem historického vývoje. Vyvíjejí se během času pomalu a většinou zcela neplánovaně.

Zdá se, že to dnešní politikové, ani ti z nich, kteří se stavějí vůči socialismu zcela nepřátelsky, dosud nepochopili. Například v Británii se Thatcherová a Blair opakovaně snažili vnutit společnosti složité společenské reformy a zcela přitom ignorovali lidi, kterých se ty reformy přímo týkaly - lékaře, železničáře či zaměstnance, doufající ve slušný starobní důchod. Takovéto arogantní pokusy vnutit lidem shora teoreticky vypracované projekty, aniž by byly vzaty v úvahu existující vzorce společenské organizace, znalostí a zkušeností, většinou skončily katastrofou, stejně jako celý stalinský experiment.

Druhou chybou komunismu bylo, že neměl žádné řešení pro to, co by mělo nahradit soukromé vlastnictví a trhy. Marxismus byl téměř úplně negativní doktrínou. Marxismus byl sice proti kapitalismu, ale neměl tušení, čím ho nahradit a ani si neuvědomoval, že toto vakuum vadilo. Marx nenáviděl autoritu v jakékoliv formě a nikdy by nepřipustil centrální plánování ani řízení společnosti hrstkou vyvolených jedinců. Chtěl, aby lidé mezi sebou dospěli k přátelské dohodě o tom, co by se mělo dělat a jak. Nikdy nevysvětlil, jak by tento systém, vhodný pro malé skupinky, měl fungovat v celé společnosti.

Nejdůležitějším poučením z epizody komunismu je to, že společenské reformy musejí být vždycky postupné, pokud mají být úspěšné. Reformátoři totiž nemohou ignorovat moudrost obsaženou v tom, jak se věci dělají nyní. Musejí rozvíjet už existující struktury, nikoliv je radikálně likvidovat.

                 
Obsah vydání       5. 3. 2003
5. 3. 2003 Statewatch: mnohá práva kandidátských zemí EU budou značně omezená
5. 3. 2003 Proč mě neprávem osočují? O cestě ke Kábulu David  Soukup
5. 3. 2003 Trabant s karoserií Ferrari aneb kontinuita privatizování v Čechách Štěpán  Kotrba
5. 3. 2003 Jak se poučit ze stalinského teroru pro budoucnost? Jan  Čulík
5. 3. 2003 Livestock aneb "Pozor, stádo!" Tomáš  Vitvar
5. 3. 2003 O Stalinově smrti
5. 3. 2003 Čeho se bojí Lidové noviny? Milan  Valach
5. 3. 2003 Ruský ministr zahraničí nevyloučil, že Rusko užije v Radě bezpečnosti právo veta
5. 3. 2003 Alžírská "bahia" Josef  Brož
5. 3. 2003 "Míroví aktivisté by mohli přispět k Saddámovu vítězství"
4. 3. 2003 T-mobile: proč jsme zpřístupnili kódy mobilů Roman  Joura
4. 3. 2003 Kanaďané chtěli provést inspekci amerických zbraní hromadného ničení Miloš  Kaláb
5. 3. 2003 "Klaus podporoval Miloševiče" Tomáš  Linhart
5. 3. 2003 Vztahy Čechů k jejich sousedům a jejich vývoj Miroslav Václav Steiner
5. 3. 2003 Bude Klaus prezidentem tunelářů nebo slušných lidí? Zdeněk  Štancl
5. 3. 2003 Slepí spoluobčané a volby prezidentů... Viliam  Baláž
4. 3. 2003 Proč se nepíše o tom, že je Klaus symbolem divokého kapitalismu devadesátých let? Jan  Čulík
4. 3. 2003 Václav Klaus: Internet je odvozen od slova inferno
1. 3. 2003 Má ČR takového prezidenta, jakého si zaslouží? Jan  Čulík
3. 3. 2003 Monitor Jana Paula : Tunelování Mánesa se státním dohledem? Jan  Paul
1. 3. 2003 Železný trumf nového prezidenta ČR? Karel  Mašita
3. 3. 2003 Jak se Evropská unie snaží vnímat východní Evropu pomocí právních předpisů a statistik Jan  Čulík
4. 3. 2003 Nacionalismus versus kosmopolitní postoj? Jan  Čulík
3. 3. 2003 Klausova šance: kdokoliv bude lepším prezidentem než Havel, kdokoliv je lepším politikem než Špidla Štěpán  Kotrba
4. 3. 2003 Neústrojné napodobování Západu: o neblahém vývoji veřejných médií v postkomunistické Evropě
3. 3. 2003 Svět na rozcestí Jan  Čulík
3. 3. 2003 Karol Jakubowicz: Evropská unie nám nepomůže Jan  Čulík
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 3. 2003 Hospodaření OSBL za únor 2003 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
5. 3. 2003 Alžírská "bahia" Josef  Brož
5. 3. 2003 Trabant s karoserií Ferrari aneb kontinuita privatizování v Čechách Štěpán  Kotrba
5. 3. 2003 Livestock aneb "Pozor, stádo!" Tomáš  Vitvar
5. 3. 2003 Vztahy Čechů k jejich sousedům a jejich vývoj Miroslav Václav Steiner
5. 3. 2003 "Klaus podporoval Miloševiče" Tomáš  Linhart
5. 3. 2003 Proč mě neprávem osočují? O cestě ke Kábulu David  Soukup
5. 3. 2003 Čeho se bojí Lidové noviny? Milan  Valach
5. 3. 2003 Jak se poučit ze stalinského teroru pro budoucnost? Jan  Čulík
4. 3. 2003 Kanaďané chtěli provést inspekci amerických zbraní hromadného ničení Miloš  Kaláb
4. 3. 2003 T-mobile: proč jsme zpřístupnili kódy mobilů Roman  Joura
4. 3. 2003 Neústrojné napodobování Západu: o neblahém vývoji veřejných médií v postkomunistické Evropě   
4. 3. 2003 Václav Klaus: Internet je odvozen od slova inferno   
4. 3. 2003 Proč se nepíše o tom, že je Klaus symbolem divokého kapitalismu devadesátých let? Jan  Čulík
4. 3. 2003 Nacionalismus versus kosmopolitní postoj? Jan  Čulík
3. 3. 2003 Svět na rozcestí Jan  Čulík

Karl Marx RSS 2.0      Historie >
5. 3. 2003 Jak se poučit ze stalinského teroru pro budoucnost? Jan  Čulík
5. 2. 2003 Géniovia priemernosti - poučenia z nástupu fašizmu Peter  Greguš
7. 11. 2002 Ruská revoluce: O muži, který financoval Lenina Radek  Mokrý
21. 5. 2002 Nebylo lepší, když spolu soutěžily kapitalismus a socialismus (ne stalinismus)?   
5. 5. 2002 Karel Marx - svoboda a socialismus Willy  Brandt