Rozhovor Britských listů 648. Bude mít Česká republika dostatek elektřiny?

11. 3. 2024

Jan Čulík: Dobrý den, vážení televizní diváci, myslím si, že je načase, abychom se zase podívali na energetickou situaci České republiky. V dnešním Rozhovoru Britských listů máme znovu pana Edvarda Sequense z organizace Calla. Pane Sequensi, já nevím, pořád vidím, jak pan premiér Fiala rozesílá na Twitteru takové ty optimistické informace o tom, jak se spolupracuje, a teď byl pan Macron v Praze, že, s francouzskými firmami, a jak bude v Čechách ta jaderná budoucnost. Co si o tom myslíte?

Edvard Sequens: Myslím si, že to poradili panu Fialovi jeho poradci, že v českém prostředí, když bude pořád mluvit o jaderné energetice o naší budoucnosti, tak bude získávat politické body. Ale není to úplně postavené na reálných datech a číslech. Premiér odletěl i do Dubaje na mezinárodní konferenci o klimatu a to téma přetáhl na jadernou energetiku, protože už na odletu říkal, že tam jde podepsat deklaraci, kterou připravil john Kerry ze Spojených států na ztrojnásobení jaderné energetiky ve světě, což je úplně nesmyslná představa, nereálná a často to v českých médiích všude rezonovalo. Jak vlastně ochrana klimatu rovná se více jádra a ještě více jádra.

Jan Čulík: Je to zajímavé, ovšem já vím, že v České republice se o tom dá velmi špatně mluvit, protože všichni si myslí, že to jádro tu situaci vyřeší. Ale pane Sequensi, já se zeptám na to: Když i John Kerry věří v tyto věci, nemyslíte, že třeba oni mají pravdu a vy ne?

Edvard Sequens: To samozřejmě se může stát a ukáže se to, ale myslím si, že pravdu rozhodně máme v tom, že se nepodaří podíl jaderné energetiky, ztrojnásobit ve světě. Je možné, že se podaří zastavit ten propad, i když to bude velmi obtížné, který v podílu, v které zajišťuje energetické zdroje ve světě jaderná energetika má. Ten je velmi nízký, ten podíl. Je kolem 5% na všech energetických zdrojích a na elektřině je kolem 10 procent. V tom globálu.

Jan Čulík: A proč podle vás je to procento tak nízké?

Edvard Sequens: Ta technologie je komplikovaná, složitá, je drahá, ne, každý si bude moci dovolit. Také není úplně bezpečná. Představa, že rozšiřujeme jadernou energetiku, jaderné elektrárny v tom pojetí, v jakém je známe, do zemí, kde kultura bezpečnosti není na tak vysoké úrovni, nebo do zemí, kde jsou vlastně běžné konflikty, válečné konflikty, ozbrojené střety, to je představa poměrně děsivá.

Jan Čulík: Ve Washington Postu v těchto dnech vyšel pozoruhodný článek, který se týká toho, že jak vzniká ta umělá inteligence, tak vznikají obrovská datová centra ve Spojených státech, která potřebují neuvěřitelně velké množství elektrické energie. A jednak ten článek poukazoval na to, že energetická., elektrická síť ve Spojených státech je nesmírně zastaralá, takže to nedokáže zvládnout. A za druhé zjišťuji, že oni nemají dostatečnou energetickou kapacitu. To je možná problém. Ono samozřejmě do toho přijde taky ten problém, že budou elektromobily a ty se budou muset někde nabíjet a to je další požadavek na obrovské zvýšení elektrické kapacity. Ale největší. Jsou ta obrovská datová centra, která žerou strašné množství megawattů. No a tak teď oni to tam řeší, protože zjišťují, že když - ta datová centra tam vznikají houby po dešti, jenže než to postavíte, tak musíte zažádat tu energetickou společnost. Jestli ona vám bude schopna tu elektřinu dodávat a v mnoha amerických státech, oni teď už říkají, my vám to nedodáme, protože my to prostě nemáme. Takže zajímavý velký problém. Tam jsou dokonce případy, že nějaké ty firmy se rozhodly kopat do země, že budou používat geotermální energii na to a tak dále. Jinými slovy, velký problém, se zabezpečením energie, který možná postihne v blízké budoucnosti i Českou republiku. Jak byste to řešil?

Edvard Sequens: Já asi nechci radit Spojeným státům, jak to mají řešit, ale správně jste řekl, že například ta jejich síť je velkou slabinou. Ve Spojených státech je obrovský rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Nejenom geotermálu. Ten teprve začíná, ale hlavně větrné a sluneční a slabinou je právě ta síť. Stejně tomu bude v Evropě, v České republice nevyjímaje. Ještě zmíním, co se týká Spojených států, vlastně nevidíte tam žádnou stavbu nových jaderných reaktorů. Teď se dokončují poslední dva velké bloky, které byly zahájeny před lety s obrovským zpožděním s protažením, jaké známe i z Evropy a Westinghouse tam nemá žádné další zakázky. Pokud jde o malé reaktory, o kterých se mluví v souvislosti s napájením těch datových center, tak se ukázalo, že jsou taky velmi drahé v těch Spojených státech čili nejdál byl projekt Nuscale a od něj investoři odstoupili, protože je příliš drahý. Westinghouse začal rozvíjet, ale teprve na začátku, technologie malého reaktoru malého modulárního reaktoru. Ale zda se vyvine a bude ekonomicky použitelný, to se teprve ukáže až v budoucnosti. Dneska se žádný nestaví.

Jan Čulík: Dokážou tyto problémy tedy vyřešit obnovitelné energie? Tak v Čechách není moře, takže se nedá používat, například Británie staví docela velké množství těch větrníků v moři a tak dále, ale tak větrníky a solár, dokáží to všecko zajistit?

Edvard Sequens: Ne jenom větrníky a solár. Jak tušíte, tak ty jsou hodně závislé na přírodních podmínkách.

Jan Čulík: Ano.

Edvard Sequens: Na slunečním svitu, na tom, jak fouká vítr. Ale co se týká potenciálu, tak vrátíme-li se tedy do Evropy ze Spojených států, pak ten potenciál tady vlastně celá Evropa má pokrýt své energetické spotřeby z těchto zdrojů. Ale nefungovalo by to vůbec jednoduše. Je to hodně daleká budoucnost, aby na těchto zdrojích naše energetika mohla stát. No a znamená to udržet společnou Evropu, plošný evropský energetický trh, společná evropská propojení a rozvíjet radu dalších technologií, hlavně akumulace. Potřebujeme ukládat energii, elektřinu a potřebujeme také dobře řídit spotřebu s výrobou v čase. To všechno postupně se zavádí, ale ve vývoji v některých zemích jsou na tom lépe, protože nečekali. V Česku jsme čekali, takže to budeme trošku uhánět.

Co se týká Česka, řešíme primární problém v téhle chvíli to je odstavování uhelných elektráren. Potřebujeme je odstavit co nejdříve z hlediska ochrany klimatu, emisí skleníkových plynů a zároveň jsme odkládali to řešení v podobě budování obnovitelných zdrojů i v tom potenciálu, který na území Česka máme. A tohlee zpoždění se nám bude těžko těžko dohánět, protože legislativa tady přeje spíše stavby jaderných elektráren, kde se měnily zákony vyloženě velmi rychle. Ale co se týká obnovitelných zdrojů, tam to má letitá zpoždění. Čili máme tady nějaké cíle do roku 2030. Kolik bychom, asi tak měli postavit nebo mohli postavit gigawattu ve větru a ve slunci. Ale legislativa při povolování těchto zdrojů hodně kulhá a trvá to roky, když se podaří něco povolit.

Jan Čulík: Jak jste říkal dobře o těch nejaderných zdrojích, já jsem zmínil větrníky a soláry a vy jste poukázal právem na to, a to je asi hlavní, ta kritika od stoupenců české jaderné energie, že to není stoprocentní, protože to závisí na počasí. Jaké jsou tedy jiné zdroje?

Edvard Sequens: My postupně budeme k těm obnovitelným zdrojům směřovat. Předpokládám, že i Evropa může ve 100 procentech tyto zdroje využít, ale nebudou to právě jenom slunce a vítr. Máme tady i biomasy hlavně v podobě potom biometanu, který bude umět akumulovat tu energii a ve špičkách ji zase vyrábět. Částečně tu máme ještě pořád vodní energii, máme tady ale i energii, třeba vln, která zase může být na pobřeží, což není v Česku samozřejmě nic takového a na svém počátku je geotermální energie. Ta je zatím velmi drahá, ale myslím si, že na ní také doba přijde.

Jan Čulík: No zajímavá situace je, vy říkáte, že ty jaderné elektrárny se nedají postavit, protože jsou neobyčejně komplikované a drahé a tak dále, a proto se to v podstatě nedělá, že jo. I když se tedy teď spekuluje o těch malých. A tady teď říkáte, že tohle je ale také komplikované a drahé. Takže co?

Edvard Sequens: Odpověď není jednoduchá. Já vám řeknu, teď se modeluje česká energetická koncepce. Respektive už je napsána první verze a připomínkuje se ta koncepce. Ta stojí na nějakých modelech. Ty modely nám mohly ukázat, jak by vývoj mohl být nákladově optimální a sáhnout si po těch zdrojích, které jsou v Česku dostupné, mají tady nějaký potenciál až do toho jejich potenciálu. Jenže do toho pak přišli politici s tou svojí fialovou vizí, že všechno vyřeší jádro. Řekli ne. Obnovitelným zdrojům tam dáme nějaký strop do toho modelu, takže tam uděláme nějakou čáru, pocaď můžete a pak už nic. Jádru tam dáme za naopak spodní limit, Chceme tady mít 3 velké reaktory a jeden malý, tak to tam dáme jako naprosté minimum, ať to stojí, co to stojí a model si to prostě vzít musí, protože to je základ.

Tak se tady modeluje česká koncepce. A ještě aby to posilovali, tak ten model pracuje s ekonomikou, s investičními a provozními náklady, čili vlastně hledá takovou tu opravdu ekonomicky optimální variantu vývoje, která zároveň je technologicky funkční, protože to všechno ještě zpětně verifikovali s jejich modely bilanční vyváženosti a zdrojové rovnováhy. No a výstupem je, že tam tedy samozřejmě budou ty jaderné reaktory, protože jsou tam povinně dány, ale pokud na začátku jsme od modelářů viděli nějaké první výstupy z těch modelů, kde ještě tyhle politické vstupy a přání nebyly, tak jsme viděli, že první reaktor z Dukovan, o kterém je tolik řeč v Česku, si ten model nebere dřív než až někdy po roce 2040-45. Dřív ho nepotřebuje, dřív využívá právě ty obnovitelné zdroje, které v Česku už jsou a které my odmítáme. A samozřejmě vypíná to uhlí. To je nám také natvrdo dáno. Nejpozději v roce 2033 vypíná poslední uhelná elektrárna.

Jan Čulík: Dobře, takže i podle českého modelu Česká republika bude muset nejprve záviset na obnovitelných zdrojích, protože ty jaderné elektrárny nebudou, nebudou dlouho, nebo možná nebudou nikdy, že?

Edvard Sequens: No Česká republika bude záviset částečně na obnovitelných zdrojích, ale hodně na dovozu, protože ty jaderné elektrárny do roku 2040, nebude z nich ani kilowatt, prostě nebude nic, nepostaví se dřív ani jeden blok a teprve poté, pokud to vůbec zvládne Česko zaplatit a všechny ty peripetie, které s výstavbou takových zdrojů souvisí překonat, tak první reaktor dodá elektřinu v roce 2046. Sedm let po termínu, kdy vypínáme poslední uhlí, do té doby tady bude, pokud nevyužijeme všech možností z obnovitelných zdrojů, deficit.

Jan Čulík: To je velmi zajímavé, že oni to tedy zanedbali. Takže dobře. Ještě jednou teda se vraťme k té diskusi, která se vede mezi politiky v Čechách. Takže oni říkají veřejnosti, všecko vyřeší jaderná energie a už jim neříkají, že to bude v roce 2045 a neřeší těch 20-30 let mezitím. Lidi o to vlastně nevědí, tedy, nebo jak to je?

Edvard Sequens: Tolik let to není. Připravuje tady ČEZ i modely, nakolik je možné dovážet elektřinu z okolních zemí z hlediska modelování vývoje v nich, jak tam vypadá povolování elektráren, stavění elektráren, vize těch zemí ve vypínání jiných zdrojů. Čili hledají ty možnost, odkud budeme moci zase dovážet.. Myslím, že naše řešení je opravdu zůstat propojený s celou Evropou. Že v Evropě ty zdroje jsou.

Jan Čulík: No to se Čechům zase nebude líbit, protože to znamená závislost na zahraničí, že?

Edvard Sequens: No jasně, jenže my tu závislost energetickou mít budeme stejně tak či tak. Ta koncepce to maluje a maluje tam dokonce nárůst. Sice se tady lidem říká, budeme soběstační, ale ve skutečnosti dneska jsme asi 60%, co se týká energií a paliv, závisíme na dovozech, nejsme soběstační a toto bude narůstat. Do poloviny století by to mělo narůst až na 70 procent. A je to i díky jadernému palivu, které si tady neumíme ani vytěžit, ani vyrobit. Budeme ho muset vždycky dovážet a jde pouze o to, odkud ho dovážet .

Jan Čulík: Takže už se uran u Příbrami nedoluje, tedy. To je konec. Tam už to je je pryč?

Edvard Sequens: To už skončilo mnohem dříve u Příbrami, těžilo se na Dolní Rožínce, ale už ta těžba v Česku skončila. Teď se likviduje za obrovské peníze chemická úpravna uranové rudy Dolní Rudín.

Jan Čulík: Ještě závěrem se podívejme znovu na toho pana Fialu, jak jásá nad tím francouzským kontraktem. Jak to tedy bude s těmi Francouzi a jak je to s jejich zkušeností při výstavbě těch jaderných elektráren?

Edvard Sequens: Francie zrovna chtěla mít svůj evropský reaktor, evropský tlakovodní reaktor. Ten zklamal už ve Finsku, kdy došlo k obrovským potížím, zpoždění, zdražení. A co je zajímavé? Stejný reaktor staví v domovské Francii ve Flamanville a úplně stejný scénář. Ani doma ve Francii ho nedokáží postavit včas a za stejné peníze, tak to tam ještě pv rovozu v téhle chvíli není.

Jan Čulík: A to pan Fiala neví, tohle?

Edvard Sequens: Já myslím, že by to měl vědět. Další dva reaktory, které staví EDF ve Velké Británii. Hinkley Point, to je také zpožděné a začíná se tam velmi prudce prodražovat. Čili vize, že EDF je sice evropská firma je pravda, ale dostaneme se nejspíš do stejných potíží jako všechny její další projekty. To bude ještě déle, než si myslíme, a ještě mnohem dražší. Nehledě tedy na to, že prezident Macron má svůj plán postavit nejméně šest podobných nebo stejných reaktorů ve Francii a Francie, už se dneska, jak se ukázalo, při údržbě těch stávajících reaktorů, které tam běží, potýká s obrovským nedostatkem kvalifikovaných pracovníků v jaderném průmyslu, protože ten průmysl stagnoval roky, takže můžeme si klást otázku, čemu dá Francie přednost, pokud bude stavět doma své bloky a ještě ještě bude mít zakázku v Česku, kam napře své síly, kde získá své kvalifikované pracovníky?

Já si myslím, že je to další riziko, ale tím nechci říct, že Korejci jsou lepší. My pouze o Korejcích, nemáme dostatek informací. Ta ta společnost není natolik informačně otevřená, abychom věděli všechno, co s tím souvisí. Nehledě na to, že Korejci, korejská kultura je té evropské přece jenom mnohem vzdálenější a můžou tady vzniknou další potíže z přenosu té kultury, a myslím té kultury, bezpečnostní a technologické.

Jan Čulík: Takže závěr je docela tristní. Vážení televizní diváci, tak pan Fiala, jeho politikové nám tady vykládají, jak všecko bude dobré, protože jaderná energie všechno vyřeší. Léta to nevyřeší. Byl zanedbán rozvoj obnovitelných zdrojů a Česko bude nutně záviset na zdrojích ze zahraničí. Pane Sequensi, shrnuji to správně?

Edvard Sequens: No já bych do toho vnesl, možná ještě trošku optimismu. Ono sice tohle jsou všechno obrovská rizika, některé trajektorie tu jsou, ale pokud opravdu napřeme síly do toho, že tady potřebujeme využít ten potenciál obnovitelných zdrojů a vůbec všeho jiného, než je jádro, co máme a zároveň dekarbonizovat energetiku, tak si myslím, že jsme ještě na dobré cestě to zvládnout. Ještě není vše ztraceno. Jde o to opravdu zapomenout na tu prioritu, že všechno vyřeší jádro, protože nevyřeší. To je opravdu velmi vzdálený cíl a možná naprosto nereálný cíl. A věnovat se všemu ostatnímu. A nesázet to všechno na tuto jedinou kartu, protože ta by nás třeba zavedla do slepé uličky.

Jan Čulík: Zajímavé, že oni tohle nevidí. No, děkujeme, děkuji, pane Sequensi, vážení televizní diváci vám děkujeme za pozornost, na shledanou.

Edvard Sequens: Na shledanou.