Lidskoprávní aktivista z Gazy vypovídal o bití a týrání v izraelském vězení

22. 1. 2024

Stovky obyvatel Gazy zadržených v rámci izraelské vojenské kampaně čelily metodám mučení včetně elektrických šoků, pálení cigaretami a zapalovači, stresových poloh a nedostatku spánku, jídla a toalet, zjistila šetření agenturyReuters a časopisu +972.

Izraelské obranné síly uvedly, že všechna obvinění z nevhodného chování ve vazebních zařízeních jsou důkladně prošetřována a že podezřelým, kteří byli při zatýkání z bezpečnostních důvodů svlečeni, by mělo být umožněno se před vzetím do vazby znovu obléknout.

Když byl Lubbad propuštěn bez obvinění, bylo to v Rafáhu na jižním konci pásma Gazy, zatímco jeho rodina je stále ve svém domě v severní Bejt Láhii.

Odděleni byli 7. prosince, kdy izraelská armáda oznámením z reproduktoru nařídila všem v oblasti, aby opustili své domovy. Ženy a starší lidé byli posláni do nedaleké nemocnice Kamal Adwan. Mužům bylo nařízeno, aby se na ulici svlékli do spodního prádla.

Fotografie desítek téměř nahých mužů klečících v prosincovém ránu v chladu a blátě zničené ulice vyvolaly pobouření po celém světě. USA uvedly, že fotografie jsou "hluboce znepokojující", a Mezinárodní výbor Červeného kříže prohlásil, že se zadrženými musí být zacházeno lidsky a důstojně.

Lubbad, který pracuje v Palestinském centru pro lidská práva, se na některých fotografiích poznal. Mezi dalšími zadrženými civilisty, které identifikovali přátelé, rodina a zaměstnavatelé, byl mladý teenager, sedmdesátiletý muž a známý novinář.

Zatímco muži čekali, někteří vojáci zahájili palbu a zranili mladíkovi ruku, zatímco jiní zajatce ponižovali a ničili domy, uvedl Lubbad.

"Izraelští vojáci nás nevhodně fotografovali a nutili některé ze zadržených chlapců k tanci. Zapálili před námi domy rodin Muqayd, Mahdi, Kahlot a Sorour, zatímco jsme seděli na ulici," uvedl v prohlášení o svém zajetí.

O dvě hodiny později byl Lubbad odvezen severně od Gazy na pláž poblíž kibucu Zikim, poté byl "spoutaný a se zavázanýma očima" převezen do armádního tábora, o kterém izraelští vojáci zajatcům řekli, že se nachází v Ofakimu, městě dále ve vnitrozemí.

Tam byli obyvatelé Gazy nahnáni do přístřešků obehnaných ostnatým drátem, 500 až 700 mužů přehlíželo dvě vyvýšená strážní stanoviště izraelských vojáků. Muži museli od pěti hodin ráno do půlnoci klečet se zakrytýma očima.

"Jakýkoli pokus o změnu polohy nebo sejmutí pásky přes oči měl za následek trest, včetně stání s rukama zdviženýma nad hlavou po dobu asi tří hodin a bití," řekl Lubbad.

Probíhaly výslechy s vyšetřovatelem, který se vysmíval jeho práci a říkal: "Ve vězení vás dobře naučím vašim právům."

Pět dní poté, co mu byl nařízen odchod z domova, byl znovu převezen. Řekl, že byl při přesunu bit do žeber a měl tak silné bolesti, že dvě noci nemohl spát.

Ostatní vězni mu řekli, že nové zařízení se nachází ve čtvrti Džabal Mukaber v Jeruzalémě. První den tam byl v poledne odvezen k desetihodinovému výslechu. Muž začal výslech tím, že Lubbadovi řekl, že je duševně nemocný a nebere léky.

Požadoval informace o Hamásu a Islámském džihádu, a když Lubbád řekl, že je civilní aktivista, který o ozbrojených skupinách nic neví, muž se stále více rozčiloval a řekl, že s obyvateli Gazy bude zacházeno jako se psy.

"Vyšetřovatel mi vyhrožoval a nadával mi sprostými slovy, přičemž mě udeřil do obličeje. Přes oči mi dal pásku a odešel pít čaj nebo obědvat," řekl Lubbad.

"Když se vrátil, kladl mi stále stejné otázky týkající se Hamásu a já mu odpovídal, že neznám žádné podrobnosti a že mé sociální vztahy jsou velmi omezené."

Ke konci výslechu mu zavázali oči a odvedli ho sedět ven do mrazivé noci, kde slyšel, jak ostatní bijí. Pak byl podle  sám napaden. "Poté, co jsem nevydržel tu obrovskou zimu, přišli nějací vojáci, zbili mě a řekli mi 'každý pes má svůj den'," což považoval za výhrůžku smrtí.

Na dotaz ohledně Lubbadových tvrzení mluvčí IDF uvedl, že "jakákoli obvinění z nevhodného chování v [detenčním] zařízení jsou důkladně prošetřována" a že izraelské zákony a vojenské předpisy "nedovolují popsaná trestní opatření".

V zadržovacím středisku byly většinou zadržovány stovky obyvatel Gazy, kteří v době útoku Hamásu 7. října pracovali v Izraeli. Ve středu pozdě večer se konal nástup a objevili se vojáci s pouty a krabicemi s věcmi vězňů.

"Objevily se civilní autobusy, takže jsme věděli, že nás propustí," řekl. Muži byli na cestu spoutáni společně a kolem půlnoci dorazili na přechod Kerem Šalom, kde jim bylo řečeno, aby přešli zpět do Gazy pěšky.

"Neměl jsem u sebe nic kromě občanského průkazu," řekl Lubbad. Spojil se se svou ženou a dětmi, aby jim řekl, že byl propuštěn a že je zpět v Gaze, a vydal se hledat místo, kde by se mohl v Rafáhu ukrýt.