"Další zabíjení ztracené životy nevrátí": Osmnáctiletý Izraelec Tal Mitnick odmítl jít do armády a poslali ho do vězení

24. 1. 2024

čas čtení 8 minut
 
První odpírač vojenské služby, který byl od 7. října v Izraeli uvězněn, říká, že "neexistuje vojenské řešení" tohoto konfliktu

První ráno, kdy se Tal Mitnick ocitl v izraelské vojenské věznici, mu minulý měsíc nařídili, aby se odebral do malé učebny. Na jejích stěnách byly připevněny různé slavné citáty. Jeden z nich ho zaujal: "Vzdělání je nejmocnější zbraň, kterou můžete použít ke změně světa." Pod ním bylo napsáno jméno: Nelson Mandela.

"Málem jsem se rozesmál," říká tento osmnáctiletý mladík.  "Armáda podporující apartheid si to dala na zeď," říká, "zatímco Jihoafrická republika připravovala žalobu proti Izraeli pro mezinárodní trestní soud? Poukázal jsem na to, jak směšné je, že tam ten citát je. Nikdo jiný z vězňů se nereagoval a nesouhlasil. Uvědomil jsem si, jak jsem osamělý." 

Koncem prosince Mitnick odmítl povinný odvod do Izraelských obranných sil. V důsledku toho ho vojenský soud odsoudil k 30 dnům vazby, čímž se stal prvním odpíračem svědomí, který byl v Izraeli od 7. října uvězněn. Nyní byl  z vězení propuštěn.  O víkendu strávil Mitnick čas s přáteli a rodinou a zúčastnil se protiválečného pochodu. Tato svoboda bude trvat jen krátce. "Už jsem dostal povolávací rozkaz z armády na úterý ráno. Opět půjdu na vojenskou základnu a řeknu jim, že odmítám sloužit. Opět mě pošlou do vězení." V úterý ráno byl Mitnick odsouzen k dalším 30 dnům vězení.

 

Žádné předpisy nedefinují  jak dlouho může tento cyklus pokračovat. Odmítači často stráví za mřížemi celkem 100 i více dní, po nichž IDF nakonec dospěje k závěru, že jsou nezpůsobilí ke službě.

Mitnickovo poslední datum nástupu do armády bylo 26. prosince 2023.
 
Před vojenskou základnou Tel Ha-Šomer, kde se konal odvod, zorganizovala síť Mesarvot, která podporuje odmítající, malý protest na podporu Mitnicka. Také přátelé a rodina měli více pochopení. "Vědí, že to, co chci, je umírněné, nenásilné a mírumilovné," vysvětluje, "i když můj pohled na věc tu není normou."

Mitnick říká, že už mnoho let vědí, že nebude sloužit v armádě. Zatímco ve škole studoval matematiku a informatiku, učitel mu navrhl, že jeho přirozené vlohy by se hodily pro roli v elitní zpravodajské jednotce. "Tak jsem se na to podíval víc. Zpravodajské jednotky, jak jsem se dozvěděl, vydírají Palestince LGBTQ+ a lidi, kteří potřebují v Izraeli zdravotní péči, aby se stali informátory. Začal jsem chápat, jak je systém postaven na útlaku. Jakmile jsem si to uvědomil, věděl jsem, že to musím nejen odmítnout, ale také proti tomu pracovat."

Zdroj v angličtině ZDE

Události ze 7. října jeho rozhodnutí jen potvrdily. "Izrael už tuto válku prohrál," domnívá se. "Další zabíjení a další násilí nevrátí životy ztracené 7. října. Vím, že lidé jsou zranění. Jsou traumatizováni. Ale tím se nic nezlepší. Abychom vymýtili extremistické myšlenky z palestinské společnosti, musíme je vymýtit i v Izraeli."

A tak, jakmile se minulý měsíc ocitl uvnitř vojenské základny, Mitnick předložil náborovému důstojníkovi svůj průkaz. "Řekl jsem: 'Ne, tohle dělat nebudu'. Křičeli na mě a řekli mi, že nemám na výběr.  Byl posílán od velitele k veliteli. "Každému z nich jsem řekl totéž: Věřím, že tento konflikt nemá vojenské řešení. Jsem pacifista."

Pro ty, kdo odmítají poprvé, je standardní sankcí sedm až deset dní. Mitnick dostal 26. prosince 30 dní.

"Nepovažuji se za hrdinu nebo něco podobného," říká, "zatímco v Gaze jsou lidé masakrováni každý den. A chci zdůraznit, že v žádném případě nejsem jediný. Jsou tu i další protiokupační aktivisté. Lidé, kteří se rozhodli nevstoupit do armády. Mladí i staří účastníci mírových kampaní. Ale zároveň si myslím, že to vyžaduje odvahu."

Přinejmenším na internetu některé propalestinské hlasy zpochybňují chválu, která se na Mitnicka snáší, a naznačují, že odmítnout účast na vraždění civilistů je to nejmenší, co lze očekávat. "Odmítnutí služby zde má obrovský společenský důsledek," říká, "zvláště když tak činí veřejně. Izraelská společnost je natolik militarizovaná, že většina rozhovorů začíná slovy 'Kde jsi sloužil v armádě?' nebo 'Kde sloužíš?'. Když řeknete, že jste nesloužil, nesloužíte nebo nebudete sloužit, vznikne propast. Za to platím daň. Narodil jsem se v Izraeli - nevybral jsem si, že tu budu žít. V osmnácti letech procházíme zkouškou, země a systém nás zkouší, zda budeme spoluviníky. Já jsem se rozhodl nebýt."

Události ze 7. října změnily politické paradigma uvnitř Izraele. "Ještě před čtyřmi měsíci," říká Mitnick, "jsme byli uprostřed protestů proti soudní reformě. Nyní údajní liberálové, kteří protestovali proti soudní reformě, organizují  masakry lidí v Gaze. Lidé, kteří mluvili o korupci ve vládě, nyní podporují krajně pravicové vedení a tvrdí, že v Gaze nejsou žádní civilisté."

Hitpakhut je termín, který se dnes v Izraeli hojně používá. "Znamená to vystřízlivění. Spousta izraelských liberálů, kteří byli nejasně pro mír, je nyní pro zničení Gazy. Říkají, že byli zfetovaní, opilí představou míru; teď vystřízlivěli a říkají, že musíme Palestince zabít."

Mitnick si na život ve vězení musel zvyknout. "Ve vojenském vězení s vámi zacházejí jako s vojákem," říká. "Personálu se neříká dozorci, ale velitelé. Část dne strávíte tím, že vám řeknou, abyste stáli hodiny ve frontě, zatímco s vámi budou mluvit. Jinak se najíte, uklidíte si pokoj, možná si odpočinete. Pak se to opakuje, pořád dokola." Přístup k médiím byl omezený. "Jediným pravidelným zdrojem zpráv je pravicový deník Israel HaYom," říká. Občas se v jeho televizi na cele objevil nějaký zpravodajský pořad, ačkoli domácí vysílání Mitnicka a širší protiválečné hnutí vesměs ignorovalo. "Média se snaží vyrábět souhlas se zabíjením a masakrováním stále více," zní Mitnickovo vysvětlení. "Pokud ukazují můj názor, který naznačuje, že existuje i jiná cesta, podkopává to to, co vláda dělá."

Mitnick se zdráhal sdělit ostatním vězňům, proč je vězněn. "Většinou jsem byl ve vězení s dezertéry. Lidé, kteří sloužili v armádě a pak se nevrátili. Většinou to bylo ze socioekonomických důvodů." Jeho politický postoj sdílel jen málokdo, pokud vůbec někdo. "Věděl jsem, že to nemůžu celou dobu tajit," říká. "Tak jsem o tom mluvil. Zpočátku mě nazývali hloupým a naivním. A ještě hůř."

Ale on ty rozhovory vedl. "Zlidštění mého názoru je důležité. Jeden kluk, kterého jsem poznal, slyšel, jak o mně ostatní vězni mluví za mými zády, a pak se mě zastal. Řekl jim, že nepodporuji Hamás, chci jen mír." Všichni se mu omlouvali.

Ve skutečnosti Mitnick ví, že jeho generace Izraelců s ním široce nesouhlasí. "Mladí lidé jsou tu pravicovější než jejich rodiče," říká. Míroví aktivisté byli zatčeni a čelí veřejnému odsouzení.

"Přesto zůstávám v naději," říká. "Nemáme tu výsadu ztrácet naději. Doufám, že stále více mladých lidí v mém věku vidí, že není normální žít v neustálém strachu z teroristických útoků ani verbovat osmnáctileté do armády. Nic tu není normální a my máme moc to změnit."

V úterý ráno se Mitnick vrátil do věznice.Čeká ho  další měsíc ve vazbě. "V dohledu není žádné datum ukončení," říká, "což není snadné. Uvnitř jsem dny neodpočítával. Ani tady neslavím, že jsem venku. Je to prostě krok, který musím udělat. V určitém okamžiku mě budou muset propustit."

1
Vytisknout
2093

Diskuse

Obsah vydání | 25. 1. 2024