Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Bludný balvan v hlavě většiny senátorů

25. 1. 2024 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut

Zprávy jako je tato mě nutí přemýšlet kde přesně je ten pomyslný rozdíl mezi “Ficovým” Slovenskem a současným Českem, ve kterém nadpoloviční většina v Senátu, který je dlouho považovaný za demokratickou pojistku v ČR, má natolik vymyté mozky, že dokáže zamítnout ratifikaci již podepsané úmluvy potírající domácí násilí - tedy v české společnosti endemický problém, jak ukazují nedávné kauzy sexuálního násilí na nezletilých. Albín Sybera

* * *

Parta pošetilců ve středu odmítla ratifikaci Istanbulské úmluvy v senátu. Někteří lidé to považují za mezinárodní ostudu. Já též. Ale parta pošetilců si právě tento moment slávy užívá. Podařilo se jim “porazit svět okolo”. Fakt, že se jim to podařilo hloupostí a přízemností je netrápí. Když ničím jiným neoplýváte, může se pro vás stát hloupost a přízemnost předností.

A když ještě přidáte manipulaci jako prostředek přesvědčování a sebepřesvědčování, můžete dokonce shledat sami sebe, kterak bojujete proti účinnému zlu.

Výstižně to shrnula senátorka Kovářová: “Právě skončil můj desetiletý boj proti ratifikaci Istanbulské úmluvy. Senát právě neschválil ratifikaci tohoto ideologického pamfletu, trojského koně a penězovodu.” Paní Kovářová je známá svými překvapivě šovinistickými postoji, v nichž je manipulace se skutečností ve prospěch světonázoru nezbytná. Získala za to poprávu Bludných balvan, anticenu spolku Sisyfos, který léta ve společnosti vyhledává dogmatiky a šarlatány, které jejichž nezdravá míra sebevědomí vede k potřebě emanovat svou omezenost ve veřejné diskusi. Paní Kovářová si dle mého právem zasloužila Bludný balvan za výroky o tom, že sexuální obtěžování je přirozenou součástí našich životů (tedy jeho normalizací) a tím, že manželstvím vzniká dle zákona nárok na sex.

Způsob uvažování této paní je vetknut i do oslavného tanečku nad včerejším vítězstvím trapnosti v senátu. Považovat ratifikaci Istanbulské úmluvy za “trojského koně” může jen paranoik s chabým úsudkem. Paní Kovářová je ale právnička, která je si dobře vědoma, že vesměs obecná ustanovení úmluvy a její povaha vytváří pouze právní prostor, nevede zákonitě k předem stanoveným způsobům naplnění úmluvy.

Podle paní Kovářové je úmluva “ideologickým pamfletem”. Dovolím si s bludným balvanem souhlasit v tom, že úmluva je ideologická. Ano, lidská práva jsou formou ideologie, protože ideologie je ve své pravé podstatě vnitřně více či méně koherentní a strukturovaný soubor idejí, jeho cílem je specificky reagovat na poznání v důležitých otázkách lidské existence. Ideologie může být nepochybně zhoubná, může být ale také velmi prospěšná. Ideologie lidských práv, která vzešla z poznání o hrůzách dvou světových válek, z nichž vyplynula absence ochrany toho základního, co jako lidské bytosti máme, je civilizačním posunem do stavu současného demokratického pojetí společenské smlouvy. Celý právní řád demokratického státu Česko je v tomto smyslu “ideologický”. Jestli s tím má bludný balvan nějaký ideologický problém, pak si může zcela svobodně zvolit pobyt tam, kde lidská práva nehrají žádnou důležitou roli a kde je i na genderovou rovnoprávnost nahlíženo jako na dekadenci odporující tradici. Těch zemí není málo, poměrně blízko je to třeba do Moskvy.

Další manipulace o penězovodu je velmi příbuzná dezinformacím, které spojují zlé neziskovky s utajeným světem konspirací, v němž Soros, Gates, Židé, ilumináti a reptiliáni svorně či paralelně usilují o naprostou zkázu tohoto světa prostřednictvím nevládních organizací. Onen “penězovod” by podle odpůrců pevnější ochrany žen před násilím vedl k tomu, že tady začnou řádit mocné feministické gangy, kterým bude muset chudý český stát vyplácet na základě úmluvy štědrou rentu. Opět lze pouze vyjádřit zklamání nad tím, že nelze odebírat vysokoškolské tituly, protože paní Kovářová je právnička a měla by tedy vědět, že závazek vzniklý ratifikací úmluvy nic takového nepředpokládá. Předpokládá, že státy, které úmluvu ratifikovaly, pochopitelně vynaloží i určité finanční úsilí na podporu cílů úmluvy. Jak to ale daný stát udělá, to je zcela a pouze na něm.

Je skutečně sisyfovským úsilím snažit se racionálně reagovat na každou takovou přehlídku “bludných kamenů”. Smutné je, že některé tíží českou společnost natolik, že jí nedovolují se více nadechnout a pohnout se kupředu. Odmítnutí ratifikovat Istanbulskou úmluvu je jedním z nich. Dělá z Česka dýchavičného stárnoucího muže, který si ve svém pocitu méněcennosti začne zakládat na vlastní hlouposti. Zjevně budeme muset ještě chvíli počkat, než to přirozenou cestou pomine.