Jan Čulík: Jo tak já vám nevím, vážení televizní diváci, ale jak já koukám na tu českou politiku a české politiky, tak mě to přijde celý opravdu teda nějaký divný a opravdu se divím, že se veřejnost zrovna příliš nebouří. I když tedy je tady jedna výjimka došlo v Senátu k neschválení té istanbulské úmluvy. Která měla omezit násilí vůči ženám, a to, jak vidím, vyvolalo v Čechách konečně trochu obrovské rozhořčení, ale máme jiné věci. Česká republika jako jedna z asi dvou evropských zemí nekriticky podporuje izraelské vraždění v Gaze, to nikomu nevadí, nebo velmi málo lidem. Dále pořád vláda odmítá jakékoliv rozumné zdanění bohatších lidí, oligarchů. To nikomu taky nevadí. Proti ekologickému znečištění se nic nedělá. Praha je rájem automobilistů, kteří parkují na chodníku. Policie to neřeší, no tak bych mohl pokračovat. A v dnešním Rozhovoru Britských listů máme našeho kolegu Albína Syberu, který se na to chce podívat trochu ze širšího pohledu, pane Sybero, povídejte.

Albín Sybera: Dobrý den. Já si myslím, že kdybych měl začít vlastně z podobného úhlu jako vy tady o stavu české politiky, tak bych asi musel říct to, že my to tady vlastně máme rozděleno, bych tak řekl, na dva tábory. Jeden populistický tábor reprezentovaný lídrem opozice Andrejem Babišem, miliardářem, bývalým premiérem, jehož strana Ano, je vlastně nejenom poslední rok podle průzkumů na pětatřiceti procentech, ale za posledních několik let je to vlastně nejsilnější vůbec politická strana v České republice.

A ten druhý tábor, to bych řekl, že ten je takový roztříštěnější, který se paradoxně podařilo slepit právě opozicí vůči Andrejovi Babišovi, který bych řekl, je takového víc středopravého rázu. Sem bych asi zařadil ODS, Top 09 asi možná i starosty i KDU ČSL, byť jsem si vědom toho, že by mnoho lidí poukázalo na to, že mezi těmi stranami jsou velké rozdíly.

Nicméně já bych si troufl tvrdit, že tenhleten tábor je se vyznačuje tím, že zatímco drží takovou tu narativní linku proti Andrejovi Babišovi, tak ale víceméně mlčí, nebo i otevřeně podporuje další oligarchy. kolegy Andreje Babiše, jako je Daniel Křetínský, manažer skupiny PPS, jako jsou uhlobaroni, Pavel Tykač, Petr Pudil a další.

A zkrátka nachází se česká politická scéna v situaci, kdy tyhlety dva tábory tak víceméně vytvořily takovou bych tak řekl metaforicky dialektickou hegemonii, kdy vy vlastně jako volič máte na výběr, že můžete volit buďto mezi křiklavějším oligarchou populistou Andrejem Babišem, nebo mezi takovým decentnějším oligarchou Danielem Křetínským například který ale vlastně typologicky a dopadem na českou společnost se od Babiše zas až tolik neliší.

Ať už se bavíme o vlivu v médiích, který je masivní, nebo vlastně celkově je tím rozvrstvením toho obchodního a ekonomického vlivu já bych dokonc asi řekl, že jak Andrej Babiš, tak Daniel Křetínský nebo jak už jsem zmínil tu skupinu PPF, tak mají takovou vlastnost, kdy se jim daří, se v podstatě přilepit na různá ekonomická odvětví země. A další vývoj je pak nejenom závislý na politice země, ale především na tom, co vlastně tyhlety společnosti chtějí. Jaké mají zájmy?

A tohleto možná potom se odráží v té v té tragédii, o které hovoříte, že tady vlastně není nějaký smysluplný a politicky vlivný střední proud. A tím nemyslím, že by byl postavený nějak ve středu, ale že by byl mimo ty dva silové proudy, které v lecčems mohou připomínat i tu pověstnou hegemonii mezi ODS a ČSSD z raných nultých let a z konce devadesátých let minulého století. Který, bych řekl, se transformoval do nějakého možná byznys populismu, kde vlastně stírají trošku i rozdíly mezi levicí a pravicí, Byť samozřejmě to aspoň na narativní diskurzivní úrovni má nadále velký vliv na politickou dynamiku v Česku.

Jan Čulík: Je to zajímavá věc, tak prostě existuje určité hnutí, které je prottbabišovské v Čechách. Navzdory tomu tedy, že má podporu pětatřiceti procent. Ale žádné hnutí proti těm druhým oligarchům není a ti ovlivňují právě všechna média a Seznam zprávy píše téměř ruský článek o tom, jak jsou ti oligarchové dokonalí.

A vy jste asi se chtěl taky zmínit o tom, že pro mě tedy osobně je velkým zklamáním i ten údajný prezident Petr Pavel, který jezdí k vrahům do Izraele a bratří se tam s nimi, zatímco dochází k masovému vyvražďování dětí v Gaze a tak dále. Já samozřejmě nejsem žádným stoupencem Hamásu, ale Izrael měl možnost proti tomu Hamásu zasáhnout úplně jinak, ne vyvražděním většiny obyvatelstva, bouráním silnic, vypalováním zemědělských sadů, olivovníků a tak dále, bombardováním univerzit a škol a tak dál. Mešit z devátého století. A všechno tohleto.

A to se v české společnosti nezaznamenává a podle mě ta cesta toho prezidenta byla zcela obscénní. Pan Fiala také podporuje Izrael, ale když od toho odstoupíme, tak oni jse nedefinovali mimo ty oligarchy, že jo? Oni v podstatě jedou s nimi na jedné lodi. Co si o tom myslíte?

Albín Sybera: Když bych měl začít od od Petra Pavla, tak asi chronologicky bychom měli říct, že on se vlastně na začátku té své prezidentské kampaně na podzim v roce 2022. vydefinovával proti oligarchům. Myslím, pokud si dobře vzpomínám, tak v jedné ze zahajovacích řečí jeho kampaně, dokonce vyjádřil znepokojení nad tím, že česká společnost a umožňuje – že zkrátka jsou někteří nevím, jestli použil přímo ten termín - nad zákonem, ale zkrátka jsou, někteří mají větší větší moc, větší možnosti. A že to zkrátka není šťastné.

A mně přijde, že vlastně Petr Pavel tadyhleto opustil v momentě, kdy vyhrál ty volby nad Andrejem Babišem, čímž vlastně se zdá, že on ten antioligarchický narativ používal účelově právě pro tu jeho volební kampaň proti Andrejovi Babišovi.

Když pak se podíváme někdy, j - on se ujmu prezidentského úřadu v březnu 2023, tak někdy v létě 2023 už máme Petra Pavla, který na tiskové konferenci. S Volodymyrem Zelenským otevřeně podporuje skupinu PPF, její uplatnění na rekonstrukci Ukrajiny, což samozřejmě, když se na to podíváme z vyššího pohledu, Ukrajina vůbec nepotřebuje nějakou PPF, to byl prostě jako trošku takový skrytý lobbing.

Postupem času jsme měli i další kauzy, o kterých se dokonce i v českých médiích hodně nebo více hovořilo v souvislosti s týmem Petra Pavla a kontakty se zbrojařským.i firmami a vlastně potom je tady ten paradox jo, kdy tady máme na začátku té prezidentské kampaně v roce 2022 Petra Pavla, který jezdil do Budapešti a profiloval se proti autoritářům typu Viktora Orbána a pak tady máme Petra Pavla, který se setkává s Benjaminem Netanjahuem, což je ideologický souputník a spojenec Viktora Orbána.

A je to naprosto ideologický kotrmelec v podání Petra Pavla. Který zřejmě je výsledkem toho, že český politický establishment vypadá tak, jak jsme ho popisovali tady na začátku v tomto rozhovoru, kdy tady máme zkrátka ten pravicový nebo středopravicový tábor, který dlouhodobě podporuje Izrael. Bez ohledu na to, jaká právě politická garnitura je v čele Izraele, jakou vykonává politiku, oni ho zkrátka podporují apriori, čímž právě podporují i tu jestřábí politiku Benjamina Netanjahua, která vedla v posledních letech k té ještě větší devastaci. Než jako jsme viděli v letech minulých mezi palestinsko-izraelskými vztahy.

A co se týče Petra Fialy, tak tam bych asi snad řekl, že on snad má ještě co se týče Izraele, takový narativ, který jsme naposledy viděli Miloše Zemana, když když ten volal po přesídlení české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, což je úplně i v rozporu s unijní diplomacií. A tam tam si myslím, že Petr Fiala jde ještě ještě dál než než Petr Pavel.

Jan Čulík. No ale co ten Lukačevič? No tak on vlastně je taky oligarcha, takže proč by ten jeho Seznam zprávy neměl publikovat články o tom, jací dokonalí jsou čeští oligarchové? Jak to je všem prospěšné, že jsou tak úspěšní?

Albín Sybera: Seznam zprávy je zajímavý případ, protože oni na jednu stranu, jak jste zmiňoval, publikují, k tomu se přidám, k tomu hodnocení, až takový ruský článek, kdy vlastně oligarcha apriorně rovná se člověk, který by měl být opěvován a oslavován naprosto nekriticky.

Aspoň kdyby tam měli nějakou zmínku o to úplně tomu úplně do očí bijícím paradoxu, kdy Daniel Křetinský si převezme cenu pro daňového poplatníka roku krátce poté, co se co se vyhnul dani z nadměrných zisků a vlastně celá ta situace byla doprovázena širokými spekulacemi o tom, jak velký je vliv Daniela Křetínského na vládu Petra Fialy, když byl schopen vytáhnout EPH z toho roku 2022, kdy byl nejzásadnější, pakliže se má vůbec taková legislativa přijmout, jako je windfall tax, tak tam to právě mělo ten největší smysl. A právě vláda Petra Fialy, respektive strana ODS, vyjmula většinu toho roku 2022 z té legislativy windfall tax.

No nicméně Seznam zprávy kromě toho, že že dokáží vyprodukovat takovou reportáž, jakou jaké hovoříte, kde, hovořil o těch českých elitách naprosto nekriticky jako o neskonalém dobru, tak zároveň ale mají reportéry, kteří publikují velmi stěžejní investigativní práce, namátkou připomeňme Lukáše valáška -

Jan Čulík: To je pravda.

Albín Sybera: - jenom dva týdny předtím, to je obrovský paradox, který vlastně možná ilustruje, tu dvojakost Seznam zpráv. Tak Seznam zprávy jako jedni z mála publikovaly takový souhrn studií a datových poznatků o tom, jak je česká společnost vlastně jedna z nejméně rovnostářských společností vůbec, vlastně je srovnatelná opět s tím zmiňovaným Ruskem, Tureckem, ale i se Spojenými státy americkými a co je zajímavé na tom je, že ta analýza tak ukázala, že ani česká společnost sama si není vědoma toho, jak moc velké rozdíly a jak obrovská je koncentrace majetku v rukou těch nejmocnějších v Česku.

Jan Čulík: No Daniel Prokop že vás přerušuju, poukázal na to, že teď proběhla českými médii zase propaganda. Jak jsou na tom čeští důchodci nejlépe. A Daniel Prokop poukázal na to, že je to naprostá pitomost, že to vůbec není založeno na mezinárodních srovnáních, na všech těch indikátorech a že to je prostě blbost, kterou oni šíří, a že důchodci jsou na tom právě velmi špatně. A potom Ústavní soud potvrdí, co to je, to mně přijde úplně jako spiknutí všech – ono je známo, že české soudnictví není zrovna objektivní a normální - potvrdí, že tedy se to může sebrat těm důchodcům a o tom, že by mělo být zdanění bohatších lidí, o tom se prostě v Čechách nehovoří. No a lidem asi je to jedno.

Albín Sybera: A to se vracíme právě k tomu uzamčení české společnosti a politiky do těch dvou hegemonických táborů, který je buďto populistický a je zaměřen na levicový elektorát, ale není to levicová strana , ačkoliv používá některou populistickou rétoriku, která upozorňuje na nešvary společnosti.

Já bych argumentoval, že je to ryze populistická strana. V té definici bych si pomohl s Ernestem Laclauem, kdy vy vlastně máte stranu, politickou stranu, která dokáže vydefinovat nebo se alespoň zaměřit na nespokojenou, zapomenutou část společnosti. Dokáže artikulovat jejich problém do takové míry, že dokáže zaujmout jejich pozornost, ale s tím problémem nic nedělá. Naopak má zájem na tom, aby ten problém zůstal, aby zůstalo v té společnosti napětí.

A pak máme ten tábor, už se nechci opakovat, ten středopravicový tábor, který jako jedinou alternativu nabízí tu neoliberálně laděnou politiku dvacátého století, ale tady naprosto v Česku chybí to, coje k vidění napříč Evropou. A to je alespoň nějaká liberálně levicová politika, nějaká zelená politika, která má zároveň takový politický vliv, aby byla zastoupena v ústavně legislativních institucích Českem. A to tady není. Ta pirátská strana, která sama o sobě je, řekněme středová, tak je naprosto marginalizovaná ve svém vlivu. Je trošku zamčená v té vládě, kde vlastně jak mnoho lidí předpovídalo už v roce 2021, tak hrozí, že si naběhne na osud Strany zelených ze začátku jednadvacátého století.

Jan Čulík: No je to podivné. Jeden náš čtenář na Britských listech poukázal na to, že možná, já nevím čím to je, že lidi mají tenhleten odpor, nebo jestli po pětatřiceti letech, jak oni pořád šíří ten antikomunismus a tím pádem se problémy vůbec neřeší. On ale ten náš čtenář poukázal na to, že ty problémy nebudou z komunismu nebo z fašismu, ale že možná taková ta s odpuštěním zaprděnost, ta uzavřenost toho národa je něco dlouhodobějšího. Někdo to, kdo to psal? Někde byl rozhovor s paní Denemarkovou spisovatelkou, že máme velké problémy od devatenáctého století, protože to devatenácté století vytvořilo celou řadu nesmyslů nacionalistických a tak dále. A my s tím neustále, jako že jsme nejlepší, no tak ono mnoho států světa, lidi si v nich myslí, že jsou nejlepší třeba Britové, asi Němci, možná i taky Francouzi určitě, takže zase bych z toho neobviňoval jenom Čechy, ale nicméně ten problém té uzavřenosti a my to světu ukážeme a my víme nejlíp a všichni ostatní jsou blbci -

Albín Sybera: Je fakt, a teď pardon, že skáču do řeči, je fakt a to bych asi argumentoval, že taková vlastně nejmocnější ideologie Česka jednadvacátého století, tak jsem si vědom toho, že hodně lídí mě mohou kritizovat za to, nebo mě asi bude kritizovat a tak ale já bych argumentoval, že ta právě nejmocnější ideologie je právě ta podoba českého národovectví, kterou, kterou jste zmiňoval, od té moderní formulace na konci osmnáctého nebo v tom největším rozkvětu v devatenáctém století.

Má vždycky takový určitý introspektivní charakter. Ať už se bavíme o tom malém češství, o kterém hovořil už Robert Pynsent, nebo potom později Ladislav. Holý, tak ale ono to má i to svoje vypodobnění v tom současném mediálním politickém diskurzu v Česku. A s tou vlnou populismu nebo byznys populismu, možná bych se měl opakovat tak ten akcent na tu introspekci jenom vzrůstá a má vlastně, podívejte se na ty dva největší mediální domy v Česku, na Czech News Center nebo Czech Media Invest Daniela Křetínského, Patrika Tkáče a podívejte se na Mafru donedávna Andreje Babiše. Dnes už tedy Karla Pražáka ze skupiny bývalého manažera ze skupiny PPF a zakladatele investiční skupiny Kaprain, tak tyhlety dva mediální domy mají největší vliv v oblasti lifestylových časopisů., kde máte houbaření, chalupaření, vařeníí, mateřství. Zkrátka časopisy tohohle druhu, to je naprosto pod jejich kontrolou. A máme tady za poslední roky kauzy jako například tu, o které jsme tady v minulosti hovořili, kdy vlastně média Czech News Center, ta média Daniela Křetínského a Patrika Tkáče využila vliv těch lifestylových časopisech i k tomu, aby komentovala energetickou politiku české vlády.

Jan Čulík: O tom jsme už tady myslím hovořili. Ano, já vím, mají opravdu vliv všude. No pane Sybero, zajímavé a poněkud tristní,musím říct a hlavní, co je na tom tristního je to, že to v podstatě nikoho nezajímá a prostě věci se posunují pořád stejným způsobem.

Albín Sybera: Ono to zase možná někoho začne zajímat, až Babiš vyhraje volby a u moci bude Trump, tak se najednou začnou všichni zase ptát, jak se to mohlo stát.

Jan Čulík: Děkuji vám. Vážení televizní diváci vám za pozornost taky děkuju. Nashledanou.