Tři možné scénáře invaze před jejím zahájením

21. 9. 2023 / Pavel Urban

Západ by na rychlý a nezadržitelný postup reagoval dvojím způsobem. Jednak požadavky na razantní zásah či poněkud realističtější úvahy, jak se zbavit závislostí na Rusku a jak se bránit, pokud by Rusko napadlo státy na západ o Ukrajiny. Jednak požadavky na "mírové uspořádání" a "deeskalaci napětí". Tak, aby se vlk nažral a koza jako by nikdy neexistovala. Pozitivní efekt zuřivých diskusí mezi těmito dvěma tábory by se projevil až dlouhodobě, pokud vůbec. V krátkodobém a nejspíš i střednědobém výhledu by to znamenalo rozhádanou Evropu, nepřímo zpochybněné NATO a Rusko jako de facto obnovenou supervelmoc. Se kterou by Západ buď vyjednával nebo nedělal de facto nic. To první by Rusku vyhovovalo, s tím druhým by nemělo problém.

Takový výsledek by za jisté riziko stál. Podle pana Veselého ale Rusko nemělo k jeho naplnění dost sil. S tím můžeme souhlasit, protože dnes víme, jak Ukrajinci a Rusové později bojovali. Věděli to ale i v Kremlu před invazí? Vzhledem k tomu, že vojenští experti velmocí vědí, jak to bude v této válce dál (což ostatně není nic těžkého, pan Veselý to ví také) je to zbytečná otázka.

Druhý scénář: žádná invaze nebude. V tom případě by pokračoval existující stav. Hranice Ruska s NATO v Lotyšsku a Estonsku je sice mrzutá, ale vojenská přítomnost Aliance zde je pouze symbolická. Pro Rusko nepředstavuje hrozbu. Ukrajina by do NATO chtěla, ale málokdo na Západě bere toto přání vážně. I na Západě dávají přednost statu quo. Zkušenosti z roku 2014 velí k opatrnosti.

V takovém případě by Rusko nic nezískalo, ale ani neztratilo. Leč, jak známo, nestalo se.

Třetí scénář: invaze dobude východní a pobřežní Ukrajinu. V takovém případě zůstane Ukrajině prostor k strategickým protiútokům. Pro západní státy to bude znamenat možnost Ukrajinu smysluplně podporovat, aniž by se do války přímo zapojily. To podpoří ochotu k politice zásadové, nikoli "realistické". NATO dostane nový impuls, zakrnělý obranný průmysl také. Finsko a Švédsko budou chtít do NATO. Ukrajina bude toto členství požadovat jako záruku své suverenity, pokud by se musela smířit s novými hranicemi. Pokud Američané budou chtít Rusko oslabit, tak to Ukrajincům moc vymlouvat nebudou. Nakonec se Ukrajina členem Aliance patrně nestane, ale na oplátku bude masívně vyzbrojována. Konečným výsledkem tak bude rozšíření Ruska o "Novorusko". Ale také jednotky NATO v nesymbolickém rozsahu nejen v Estonsku, ale i na Dněpru. (V podobě silně vyzbrojené spojenecké armády oficiálně nepatřící do Aliance. Ale to pro Rusko nebude moc velký rozdíl.) A možná také v severní Skandinávii. Nedaleko Murmanska, který je pro rusko-americké škorpení se důležitější, než celé Černé moře.

To je to, o co mělo Rusko podle pana Veselého usilovat. Skrze vlastní pot, krev, slzy a další citelné ztráty přihrát Spojeným státům všechny trumfy, které jim přihrát může. Ameriku by to přitom nestálo žádnou vlastní krev ani nutnost oslabit strategické pozice jinde. Naopak, upevnění a posílení NATO a restaurace zbrojního průmyslu by znamenalo svaly, které by se daly použít i při řešení jiných problémů.

Kdo věří, že by Rusko mohlo mít takovýto válečný cíl, ten může věřit i panu Veselému.