Přebíráním stanovisek fundamentalistických ekologů si Pro Alt škodí

27. 8. 2010 / Michael Kroh

Se zájmem jsem si přečetl jedno z prvních prohlášení iniciativy ProAlt, jejíž vznik osobně vítám. Musím však otevřeně konstatovat, že mne jeho obsah nenadchl a od vzdělaných intelektuálů bych očekával kvalitnější text.

ProAlt usiluje stát se iniciativou a intelektuálním think tankem zahrnující široké spektrum politických postojů, od radikální levice až - řekněme -- po umírněný střed. Pokud však chce zaujmout a získat podporu širších vrstev nespokojených obyvatel, měli by tvůrci jeho stanovisek více vážit slova, jinak se velmi rychle mohou dostat do izolace či zapomnění.

Už první bod prohlášení je sporný. K prosazování udržitelného rozvoje se Česká republika zavázala již při přístupu k Evropské unii (hle, najednou je ta proklínaná Unie dobrá!), přejala jej do svých strategických dokumentů, běží na něm založené operační programy. Ať už je osobní přístup členů vlády či dalších koaličních politiků jakýkoli, základní přístupové dokumenty ani Lisabonskou smlouvu změnit nemohou.

Regulace zůstane hlavním prostředkem ochrany životního prostředí i za působnosti současné vlády, jinak to ani nejde. Diskuse se vede o míře této regulace, ale i zde platí evropská legislativa a tu nejde jen tak jednoduše zlikvidovat.

S dalšími dvěma body prohlášení lze bez výhrad souhlasit. Co se týče odpisu limitů, je to otázka spíše politické dohody, neboť to uhlí v zemi zůstane i po odpisu a může být kdykoli použito, odpis neodpis.

Nejspornější je poslední bod prohlášení, který jednoznačně mluví hlasem fundamentalistických ekologů. Pokud chtějí vytvořit radikálně ekologickou platformu, nic proti tomu. Ale pokud usilují o širší společenskou podporu, měli by daleko více respektovat i odlišné názory na využití jaderné energie. Ať se na mne autoři prohlášení nezlobí, ale větší část radikální levice, kterou také chtějí zastupovat, energetické využití jádra podporuje, podobně jako většina voličů ČSSD, lidovců a dalších stran levice a středu. Jestli budeme stavět Temelín II, zda se dáme cestou malých reaktorů velikosti jaderných ponorek (které kupodivu nikomu nevadí), nebo jadernou energii úplně opustíme, rozhodnou studie socioekonomických nákladů a přínosů. Významnou složkou nákladů je v tomto schématu právě environmentální zátěž, pro jejíž vyhodnocení slouží (podtrhuji opět že Evropskou unií prosazená) procedura posouzení vlivu stavby na životní prostředí (tzv. EIA).

Nechci se vměšovat do debaty, zda je jaderná reakce obnovitelným zdrojem energie. Chtěl bych ale zdůraznit, že ještě dlouho bude výroba energie založena převážně na neobnovitelných zdrojích a fundamentalistické prosazování alternativních zdrojů pod heslem "ať to stojí, co stojí" může působit velké škody i samotnému životnímu prostředí. Množící se fotovoltaické parky na úrodné zemědělské půdě či "větrníky" hyzdící krajinu nelze považovat za ideální příspěvek k ochraně životného prostředí, nehledě na negativní vliv na vývoj ceny elektřiny. Stavitelům těchto ohavností určitě nejde primárně o ochranu životního prostředí, ale především o snadný, státem garantovaný zisk. Že to s fotovoltaikou jako zdrojem výroby síťové elektřiny přeháníme, přiznává konec konců i ekologické hnutí Duha.

Nechci brát radikálním ekologům jejich postoje, v demokracii na ně mají právo a mohou je svobodně prosazovat. Nechce-li však ProAlt skončit jako izolovaná bezvýznamná skupinka, měli by jeho protagonisté vzít na vědomí, že krajní postoje k sjednocování opozičních proudů rozhodně nepovedou.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.8. 2010