Národ rasistických trpaslíků

9. 2. 2010

Myšlenka komunismu je v Severní Koreji mrtva, a nejnovější "Ústava" "schválená" loni v dubnu toto slovo vůbec nezmiňuje. Analogie s konficianismem jsou ukvapené, a ty paralely, které se nabízejí, jsou určeny pouze cizincům. Myers přesvědčivě argumentuje, že místo toho bychom měli ke Kim Čong-ilovu systému přistupovat jako k fenoménu krajně a patologicky pravicovému. Je založen na totalitární mobilizaci stavící na první místo ozbrojené síly, udržován v chodu otrockou prací a vštěpuje poddaným neomluvitelnou ideologii rasismu a xenofobie.

KD│ Při návštěvě Severní Koreje před pár lety jsem měl docela geniálního "pečovatele", jemuž budu říkat pan Čcha-e. Provázel mě trpělivě po zničené a hladovějící zemi, odvysvětloval různé záležitosti určitým druhem mechanismu popírání a zdá se, že nikdy neztratil zájem o gargantuovské monumenty nejhysteričtějšího a nejoperetnějšího kultu vůdce na světě. Jednou večer, když jsme se snažili pojíst kus chrupavčité kachny, zmínil ještě další důvod, proč by neměl být oddalován den, kdy bude celý poloostrov sjednocen pod zářnou vládou Drahého vůdce. Lidé z Jižní Koreje, zdůraznil, jsou bastardizováni. Berou si cizince - dokonce slyšel, že černé americké vojáky, nebo něco takového, k jeho zjevné nechuti - a ztrácejí svou čistotu a výtečnost. Pro pana Čcha-e neměla etnická mozaika žádný půvab, cenil si spíš rigidní a neznečištěné uniformity, napsal Christopher Hitchens pro magazín Slate.

Na chvíli mě ohromilo, s jakou naprostou jistotou to řekl, jako kdyby považoval za zaručené, že to budu považovat za něco nesporného. A chvíli jsem váhal, zda i tato forma totalitarismu (protože nic není "totálnějšího" než rasistický nacionalismus) je součástí ideologické impregnace, kterou severokorejský stát vybavuje své poddané. Ale stejně jako většina z hrstky zahraničních návštěvníků jsem byl přednostně zaujat impozantnějšími formami totalitarismu, které se mi nabízely: Gigantickými mauzoley a přehlídkami, které vypadaly jako spojení klasického stalinismu s pokroucenou formou uctivého, patriarchálního konfuciánského étosu.

Karl Marx v Osmnáctém brumairu napsal, že ti, kdo se učí novému jazyku, vždy začínají tím, že ho překládají zpět do řeči, kterou už znají. A já jsem se omezil (k neprospěchu mých čtenářů) na předem dané obrázky stalinismu a východní uctivosti. Nedávno jsem získal nový pohled díky elektrizující knize B.R. Myerse The Cleanest Race: How North Koreans See Themselves and Why It Matters (Nejčistší rasa: Jak Severokorejci vidí sami sebe a proč na tom záleží), a nyní chápu, že jsem celou věc viděl buď vzhůru nohama, nebo úplně naruby. Myšlenka komunismu je v Severní Koreji mrtva, a nejnovější "Ústava" "schválená" loni v dubnu toto slovo vůbec nezmiňuje. Analogie s konfucianismem jsou ukvapené, a ty paralely, které se nabízejí, jsou určeny pouze cizincům. Myers přesvědčivě argumentuje, že místo toho bychom měli ke Kim Čong-ilovu systému přistupovat jako k fenoménu krajně a patologicky pravicovému. Je založen na totalitární mobilizaci stavějící na první místo ozbrojené síly, udržován v chodu otrockou prací a vštěpuje poddaným neomluvitelnou ideologii rasismu a xenofobie.

Tato situace vede ke znepokojivému závěru, že režimní propaganda má na mysli přesně to, co říká, což by opět znamenalo, že mírové a odzbrojovací rozhovory s režimem jsou ztrátou času - patrně nebezpečnou ztrátou času.

Uvažte: Dokonce i v komunistických dobách diplomaté z východního bloku a Kuby podávali zprávy o paranoidním charakteru systému (který neměl žádný pojem odstrašení a řekl vlastním lidem, že podepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní s úmyslem ji nedodržet) a také o intenzívní nenávisti k cizincům. Černý kubánský diplomat byl takřka lynčován, když se pokoušel ukázat své rodině pohled na Pchjongjang. Severokorejské ženy, které se vrátí těhotné z Číny - což je hlavní spojenec a ochránce režimu - jsou nuceny k potratům. Nástěnným plakátům a transparentům zobrazujícím Japonce coby barbary se vyrovnají pouze karikatury Američanů coby křivonosých monster. (Ilustrace v knize jsou dost výmluvné samy o sobě.) Spojené státy a jejich partneři poskytují pomoc kvůli obrovskému poklesu severokorejské produkce potravin, ale neexistuje ani známka uznání ze strany úřadů, které zajatcům sdělují, že pytle zrní označené hvězdami a pruhy jsou tributem placeným Drahému vůdci vystrašenou Amerikou.

Myers také ukazuje, že mnohá použitá hesla jsou přímo odvozena z japonské imperiální ideologie kamikaze. Každé dítě je každý den upozorňováno na krásnou možnost obětovat se ve službě vlasti a učí se nebát myšlenky na válku, ani na válku jadernou.

Režim nemůže vládnout pouze terorem, a teď mu zbyla pouze jeho rasistická militární ideologie.

Všichni, kdo posuzujeme severokorejské záležitosti, si klademe jednu otázku: Copak tito otroci skutečně milují své okovy? Tato záhada má několik obscénních důsledků. Lidem v tomto malém a děsivém státě samozřejmě není dovoleno porovnávat svůj život s životy jiných, a pokud si stěžují nebo obtěžují, skončí v táborech, jež - soudě podle standardů péče a stravování v "širší" společnosti - musejí být peklem na zemi omluvitelným pouze krátkostí svého trvání. Avšak rasová arogance a nacionalistická hysterie jsou silným tmelem i těch nejodpornějších systémů. Dokonce i v Jižní Koreji jsou tací, kdo chápou Kim Čong-ilův režim, v němž by sami nechtěli prožít ani den, jako cosi "autentičtěji" korejského.

Dvě nejotřesnější skutečnosti ohledně Severní Koreje jsou tyto: Za prvé, satelitní fotografie pořízené v nočních hodinách ukazují území plné naprosté tmy. Dokonce i v hlavním městě je vidět sotva jiskřička světla. Za druhé, průměrný Severokorejec je zhruba o patnáct centimetrů nižší než Jihokorejec. Můžete si představit, kolik nadhodnoty a jak dlouho bylo z takového otroka ždímáno, aby uživil a uchoval militarizovanou zločineckou rodinu, jež kompletně vlastní celou zemi i její obyvatele.

Na rozdíl od předchozích rasistických diktatur ta severokorejská při tvorbě jakéhosi nového druhu skutečně uspěla. Hladovějící a zakrslí trpaslíci žijící ve tmě, udržovaní v nepřetržité nevědomosti a strachu, ve vymytých mozcích implantovánu nenávist k druhým, spořádaní, přinucení a indoktrinovaní kultem smrti: Tento horor je naší budoucností, a je tak strašný, že naši vlastní milí lídři se mu neodvažují čelit a jen gestikulací naznačují, co se vlastně blíží.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 9.2. 2010