Příčiny a důvody jsou známy, možnosti a ochota ale chybí

31. 8. 2011 / Jiří Baťa

Při hlubším zamyšlení lze vystopovat některé základní příčiny, které vyplývají právě z hodnocení či poznatků představitelů měst a obcí, tj. starostů. Jedním z negativních poznatků je, konkrétně na Šluknovsku, aktivita realitních agentur skupováním domů a bytů, které pak nabízejí za nehorázných finančních podmínek (lichvy) romským občanům. To má za následek jednak vytváření skupinového bydlení občanů jednoho etnika, tedy ghét, na druhé straně to rovněž tyto občany dostává do svízelných finančních situací, následkem čehož narůstá či se množí trestná činnost těchto občanů ( především mladých lidí a dětí) v podobě krádeží všeho druhu, přepadáváním a fyzickými útoky na neromské občany konče.

Tyto skutečnosti však lze vidět a hodnotit i z jiného úhlu pohledu. Je všeobecně známo, že byty typických velikostí od 1+1, 2+1 a 3+1 mají své specifikované možnosti co do počtu uživatelů jednotlivých bytů. Samozřejmě, že s přihlédnutím na jisté okolnosti, lze takové byty užívat i vícero lidmi, což ovšem má či by mělo mít nějaké kapacitní možnosti jak co do reálných možností užívání bytu, tak sociálních a hygienických možností.*) Při pobytu vícero lidí romské komunity si nelze dělat iluze, že v takové společnosti panují ideální podmínky pro spokojený a klidný život zúčastněných v jednom bytě. Zcela logicky jsou zde vytvářeny (domlouvány) podmínky k nezákonné činnosti, neboť ne všichni v bytě žijící (mnohdy v 3+1 až 12 či 15 osob) na užívání bytu finančně přispívají ( dokonce nejsou ani k pobytu přihlášení či registrováni s odvoláním se, že jsou na návštěvě, byť i půl roku a více), ne všichni jsou zaměstnaní, ne všichni mají stejné potřeby, notabene ne všichni jsou dostatečně finančně zajištěni. Výsledek? Situaci, ve které se nalézá takový větší počet uživatelů bytu, si snaží vylepšit situaci pro ně typickými způsoby: krádežemi všeho druhu, nezřídka přepadáváním jiných převážně starých, nemocných občanů, případně dětí. Případy v Novém Boru a Rumburku však ukazují, že se napadenými objekty stávají i zdraví, silní dospělí občané.

Jak zaznělo z úst starostů, hlavní vinu dávají vládě. Je ovšem otázka, zda je i v možnostech či pravomocech měst a obcí vyžadovat po uživatelích bytů povinnost, neponechávat dlouhodoběji (délku si netroufám určovat, ale neměla by být s ohledem na známé skutečnosti delší jak tři dny) byt užívat jinými občany, byť jsou to jejich příbuzní či známí. Pokud by na takové skutečnosti pamatoval zákon či vyhláška, nebylo by možné, aby v domě se 6 byty žilo 60 a více lidí, nemluvě o tom, že se to zpravidla neobejde bez porušování stávajících zákonů formou trestné činnosti, o případném poškozování bytu či domu samotného nemluvě. Tyto skutečnosti jsou jedním z mnoha důvodů nepříznivého stavu a situace v romské komunitě.

Z uvedeného vyplývá, že příčina není v samotných Romech, kteří jen situaci využívají (a zneužívají), ale také na veřejné a státní správě (vládě), že nedovede těmto skutečnostem dostatečně včas a důrazně čelit. Vláda se zaobírá svými vnitřními žabomyšími válkami a osobními půtkami, jmenované pověřence na řešení této problematiky střídá jako zapáchající ponožky, vytváří Agenturu, jmenuje spoustu lidí, vyčlení na jejich činnost nemalé finanční prostředky, ale výsledek je nijaký, ne-li horší, než dříve. Mnozí poslanci a politikové se zabývají zcela nepodstatnými či nedůležitými věcmi, které pak jako paskvily jsou schváleny coby zákon (tzv. přílepky k jiným legislativním normám, viz přílepky poslance Bendy apod.), dlouhodobá problematika sociálního začleňování je pro ně jen okrajová záležitost a odpovědnost přenesla na tzv. Agenturu pro sociální začleňování nepřizpůsobivých občanů. Nejen výsledky, ale i důsledky této nečinnosti se nám dnes prezentují v podobě událostí v Novém Boru, Rumburku či Varnsdorfu. Že se neudá nic podobného, je víc než nepravděpodobné.

Dalším z velmi vážných důvodů a příčin stavu v romské komunitě je otázka nezaměstnanosti. Průměrná nezaměstnanost v těchto lokalitách se pohybuje kolem 15 %. Je sice pravda, že města či obce se snaží řešit otázku nezaměstnanosti formou tzv. veřejně prospěšných prací či jinými, značně omezenými způsoby, nicméně to není řešení pro 15% nezaměstnaných. Nemluvě o tom, že nezaměstnaní jsou (z největší části) občané neromského původu a je-li poměr nezaměstnaných např. 50 občanů Romů ku 500 ostatních občanů, pravděpodobnost zaměstnání pro 50 romských občanů je jen minimální. Nemluvě o specifických možnostech (vzdělání, povolání, praxe atd.), které také mnohdy rozhodují o možnosti zaměstnání. S touto skutečností se musí Romové, bohužel, smířit a bude trvat ještě dlouho, aby i je bylo možné uplatnit v zaměstnáních, kde se jisté podmínky pro výkon zaměstnání nutně vyžadují. Někomu (těm nezasvěceným, s problematikou neseznámených) to může připadat jako diskriminace Romů, ale kvalifikovaná práce je pro běžného Roma nereálná a nekvalifikované a tím pádem i hůře placené práce rovněž není tolik, aby byli uspokojeni všichni nezaměstnaní Romové. To dokumentuje i situace na městských či obecních úřadech, kde jak co do množství potřebných prací, tak především možností finančních jsou úřady limitovány. Budiž jim ke cti, ne vlastní vinou.

I v tomto případě lze konstatovat, že sebelepší úmysly a snaha obcí a měst pomoci nezaměstnaným ztroskotává především na finančních možnostech. Příčina? Jak se dnes či v minulých letech nedostávalo městům a obcím dostatek financí ze státního rozpočtu, tak v následujících letech to nebude lepší, ale mnohem horší. Nicméně vláda apeluje, neřku-li požaduje po obcích a městech, aby dělali zázraky. Ty neumí ani takový mág jako je ministr financí Kalousek, natož obyčejní starostové a zastupitelstva obcí a měst. Jak tedy hodlá vláda, kromě velkohubých řečí, otázku výše pojmenované problematiky řešit, zůstává záhadou. Pravda, je tu jistá možnost a sice, že nám ministr Kalousek a jeho ministerští kolegové nadiagnostikují další způsoby, jak vytáhnout potřebné peníze z našich peněženek. Jenže to není řešení, ale pouhá záplata. Věrohodné není ani rozhořčené vystoupení premiéra Nečase, který sice silnými slovy zhodnotil situaci, ale konkrétní řešení nezná. Pokud ano pochybuji, že na to bude dost finančních prostředků. Není-li na sůl, pak na chleba tím méně!

Výše jmenované příčiny či důvody situace a stavu romské problematiky jsou jen zlomkem všech dalších důvodů a příčin. Jejich analýza by zabrala jak mnoho času, tak mnoho stránek. Konec konců není účelem zde, v těchto podmínkách, hodnotit a činit závěry, od toho máme z našich peněz víc než dobře placené politiky a poslance, státní orgány a instituce. Je na nich, aby konečně tento letitý problém řešili a vyřešili.Jen se obávám, že vzhledem ke "kvalitě" této vlády to nebude brzy a je otázka, zda vůbec. *) Pozn. JČ: Např. skotská vláda velmi přísně reguluje počet osob, který smí být ubytován v jediném pronajímaném bytě, viz např. ZDE. Proč by totéž nešlo vynucovat i v ČR?