Nabídnu vám jednu odpověď na onu poslední otázku - možná příliš prostou a zjednodušující: Je to mimo jiné proto, že Pražané nemají své město zrovna dvakrát rádi.

Praha sice nabízí veškeré dostupné služby, tomu, kdo ve městě žije, ale nenabízí místo, které by mohl považovat za srdeční záležitost. Centrum Prahy trpí památkáři korigovaným vybydlováním: mění se na směs turistického lunaparku, baru pro cizince a lepšího supermarketu, nic pro obyčejného obyvatele Prahy. Praha přitom současně není polycentrickým městem, s blízkostí bydliště a pracoviště: za prací se dojíždí přes celé město. Pražanů považujících se za pravověrné obyvatele nějaké čtvrti není zrovna mnoho.

Běžný Pražan tak od města především chce, aby mu nepřekáželo v těch povinnostech, které musí vykonat v jeho kulisách - stačí, když může přes město rychle projet autem nebo metrem, a rozhodně z něj nemusí vůbec nic vidět. Důsledkem takového přístupu k městu je, že si pak kdekdo může dovolit provádět v Praze téměř jakákoliv zvěrstva: Ničit duše hodnotných budov a nahrazovat je prázdnými replikami, zalévat zelené plochy betonem, měnit uliční parter v parkoviště nebo vést metro dopravně nesmyslným způsobem - všechno je to možné, protože Pražanů, kteří vidí necitlivost takových zásahů, je tak málo, že mohou být označeni za extrémisty. Město se stává méně a méně přívětivým, a čím dál více obyvatel před tím raději zavírá oči: kruh se uzavírá.

Jízda na kole tuhle obecnou nepřívětivost Prahy odkrývá v plné nahotě. V autě se musíte soustředit na provoz, v metru nevidíte z okolí nic, v tramvaji můžete zabořit oči do knížky. Pokud ale pojedete po Praze na kole, uvidíte všechen ten humus, zanedbané parky, kam byste pěšky nešli, močí páchnoucí podchody mimoúrovňových křižovatek, přechody, kde zelená problikne jednou za dvě minuty jen proto, aby chodci odstartovala rychlé přeběhnutí závodní dráhy zvané přechod. Z kola si vychutnáte všechny ty zmršené novostavby, bývalé hlavní třídy, kde provoz vyhnal z parteru všechen život, ulice, které byly široké, dokud se do nich nevecpaly dvě řady parkujících aut.

Dost možná, že právě kvůli tomu Pražané po městě na kole jezdit nechtějí. Pohled na tuhle tvář města nás obviňuje ze spoluviny: je to naše město, my jsme si ho takové udělali. Než s tím ale něco dělat, je jednodušší zavřít oči, uchopit volant a počkat si na nové silniční tunely.