1. Proti míru a sebeurčení národů

V panské sněmovně byly proneseny nejvášnivější řeči proti sebeurčení národů a proti míru. Proti požadavku československého státu rakouská šlechta zuřila nejvíce. Dne 30.června 1917 vystoupil v panské sněmovně hr. Osvald Thun-Salm a oblečen v uniformu rakouského nadporučíka vrhal se vášnivě na poslance T.G. Masaryka a Düricha a na české legie. Dr. Kramáře nazýval zločincem a rozčileně volal, že to, co se v posledních dnech odehrávalo ve sněmovně poslanecké, je skutečná velezrada, a čeští poslanci že tam pod ochranou imunity přednesli věci nejohavnější a přímo se ztotožnili s notorickými velezrádci.

Kníže Karel Auersperg pak naříkal, že Slované a sociální demokraté postupují společně a že všechna politika slovanských národů v Rakousku jest z velké části ovládána hesly, jež jsou přejímána od Dohody. A hraničí prý s nestydatostí, jestliže se cizí státy vměšují do našich vnitřních věcí a chtějí nám předpisovati, jak máme žíti...

2. Schwarzenberg chce jen válku!

S neslýchanou opovážlivostí vystoupila panská sněmovna proti českým požadavkům také ve své schůzi 28. února 1918 (!). Členové panské sněmovny byli pro bezohledné anexe, pro vojenské tažení do Ukrajiny a pro bezohledné pokračování ve válce. Nejbohatší český šlechtic kníže Schwarzenberg, jenž, jako všichni ostatní, vydělával na válce nesmírné sumy, volal do sněmovny: "My nechceme mír, my chceme válku až k vítězství!" - A všichni byli zajedno v příkrém odsuzování všeho práva na sebeurčení pro národy Rakouska. Vídeňský katolík a křesťanský sociál dr. Pattai prohlašoval, že by bylo holým šílenstvím říkati, že Rakousko je pro mír bez anexí a kompenzací a že si nic nevezme, když musí po léta bojovati. Žádal zabrání Srbska a rozdělení Belgie s udělením úplné nezávislosti její vlámské části. Pro samostatnost národů Rakouska neměl ovšem ani slova.

Dr. Plenner dokazoval, že Rumunům se musí ukázat nesmírně tvrdá pěst a že tato valašská lupičská banda nezasluhuje žádného šetření. Pražský rodák dr. Baerenreither schvaloval, že německé armády obsadily Lotyšsko a Estonsko.

3. Auersperg chce odstranit parlament

Kníže Karel Auersperg se odvážil mluviti jménem lidu. V širokých vrstvách obyvatelstva se o parlamentu soudí, že by nebylo příliš velkým neštěstím, kdyby vůbec zmizela tato scéna, za jejímiž kulisami sedí režiséři Dohody a její přátelé.