29. 7. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 7. 2010

Jak jsme se starali o dědečka

Dobrý den, rozhodla jsem se reagovat na článek Jiřího Jírovce "Důchodová reforma II", protože mám osobní zkušenost s tím, jak vypadá a jak je zajištěna péče o staré lidi v našem státě. Loni v létě mi zemřel dědeček, kterému bylo 86 let, píše Daniela Klenovcová.

Poslední rok svého života potřeboval celodenní péči (na záchod nedošel a tak měl přenosnou toaletu vedle postele a nebyl si schopen sám dojít pro jídlo do ledničky a připravit si ho, stejně tak nedošel do sprchy a prakticky nepřetržitě ho musel někdo hlídat, aby neupadl) a protože naše rodina nechtěla dědečka „umístit“ do domova důchodců nebo podobného zařízení, o dědu se starali mí rodiče.

Od 1.1.2006 vešel v platnost Zákon o sociálních službách, jež lidem, kteří potřebují různé stupně péče, přiznává tzv. příspěvek na péči. Jsou to peníze, za které si nemohoucí člověk může nakoupit různé „služby“, tedy něco jako posluhu. Tyto služby může nakoupit od člena rodiny nebo třeba od souseda nebo od různých organizací, které tyto služby poskytují.

Smyslem tohoto příspěvku je přenést větší kompetence na rodiny a na potřebného člověka samotného, který si sám rozhodne, komu bude za pomoc platit. Smyslem příspěvku je také zbavení se státu zodpovědnosti za staré lidi a ulehčení domovům důchodců, kde jak známo, místa nejsou. A především větší svoboda pro lidi, kteří pomoc v nemohoucnosti potřebují.

Člověk by řekl, že příspěvek na péči je perfektní věc. Jenže... Můj tatínek i maminka chodili do práce a protože jsou oba těsně před důchodem, nemohli si dovolit zaměstnání opustit a o dědu se místo toho starat.

Pečovali o něj tedy jen v noci a odpoledne. Občas zaskočila sestra, která ale také chodí do práce. Já jsem v té době byla na rizikovém těhotenství, 70 kilometrů daleko, a bylo mi lékaři nařízeno ležet.

Společně s dědou se rodiče rozhodli, že službu, která by překlenula dopoledne, kdy jsou všichni v práci, tedy někde „nakoupí“. Vlastně to byl můj návrh, protože jsem povoláním sociální pracovnice a znám mechanismus, jak to celé funguje.

Vysvětlila jsem rodičům, jak zařídit výše zmíněný příspěvek na péči, poslala jim formulář žádosti o příspěvek, který jsem vytiskla z internetu. Do tohoto formuláře se musí napsat, kdo službu starému člověku bude poskytovat.

Protože dědeček bydlel v okrese Příbram, našla jsem na internetu a v telefonním seznamu čtyři různé subjekty, které tam služby nemohoucím poskytují. Byly to dvě různé paní, které v seznamu měly přímo napsáno, že pomáhají s péčí o staré lidi, Charita Příbram a Pečovatelská služba Příbram.

Ovšem těm dvěma paním jsme se nikdy nedovolali, i když jsme to po několik týdnů zkoušeli střídavě všichni v různé denní doby. Do Charity jsme se dovolali, ale bylo nám tam řečeno, že oni přijedou jen dohlédnout na to, aby si ten starý člověk vzal správně léky, můžou mu změřit tlak a podobně, ale dlouhodobější péči neposkytují.

Pečovatelská služba Příbram by všechny požadované služby naopak poskytla, ale ne v obci, kde děda bydlel, protože s obcí nemají smlouvu, poskytují pečovatelskou službu jen v Příbrami.

A tak se rodiče o dědu museli prostě postarat sami. Táta pracoval v Berouně a jedna cesta do práce mu trvala dvě hodiny. Po několika měsících byl na pokraji zhroucení, mimo jiné také proto, že sám má zdravotní problémy a částečný invalidní důchod.

Mamka musela obstarat svou domácnost při běžné pracovní době a pak ještě dědovu domácnost a péči o dědu a myslím, že na tom po několika měsících byla stejně jako táta, na pokraji fyzických i duševních sil.

Pak se dědův zdravotní stav zhoršil a musel do nemocnice, kde zemřel. A můj pocit z toho všeho je prostě ten, že stát se zříká jakékoliv zodpovědnosti posyktnutím příspěvku a už neřeší, kde pečovatelské služby nakoupit.

Prostě nejsou a rodino pomoz si. Nikdy jsme nechtěli dědu „šoupnout“ do pečovatelského domu nebo domova důchodců. Chtěli jsme ho mít doma do posledních chvil, ale jen občas trochu pomoci, odlehčit, jak se říká.

A mám velkou obavu, že bude hůř. Nová vláda provede reformy, které péči o staré lidi ještě ztíží. Do sociálních služeb jistě půjde méně peněz, zároveň bude kladen větší důraz na práci člověka. Lidé budou muset ještě více pracovat, přičemž jim stát nepomůže s péčí o bezmocné členy rodiny. A tím nemyslím jen staré lidi, ale také malé děti.

Oddálení hranice odchodu do důchodu znemožní lidem postarat se o své staré rodiče. Očekávané reformy vyprodukují více lidí, kteří budou potřebovat pomoc státu. Ta ale nebude, protože se bude šetřit. Vytrvalá pravicová propaganda o „zneužívání sociálních dávek“ (ptám se jakých sociálních dávek, je jich mnoho druhů...) podněcuje v lidech nesnášenlivost ke všem, kteří potřebují finanční pomoc státu. Podle mého názoru se jedná o absolutní nepochopení sociální problematiky pravicovými politiky.

                 
Obsah vydání       29. 7. 2010
29. 7. 2010 Péče o staré, umírající, trpící Boris  Cvek
29. 7. 2010 Světová moře vymírají: 40 procent mořského fytoplanktonu od padesátých let odumřelo "v důsledku globálního oteplování"
29. 7. 2010 Drastický úbytek fytoplanktonu
29. 7. 2010 Války: Historie pošetilosti, od trojského koně až po Afghánistán
29. 7. 2010 Ruský regionální soud zakázal YouTube
29. 7. 2010 Michael  Marčák
29. 7. 2010 Pat Lang: "'Afghan Papers' jsou jenom velký humbuk"
29. 7. 2010 Starobrno za 190 Kč Jan  Čulík
30. 7. 2010 Proč jezdit až do Stockholmu?
29. 7. 2010 Král je mrtev – a byl nahý! Miloslav  Štěrba
29. 7. 2010 Cyklistická doprava (a jiné) u nás a v Bavorsku František  Řezáč
29. 7. 2010 Jak jsme se starali o dědečka
29. 7. 2010 Překlady do cizích i z cizích jazyků
29. 7. 2010 Armáda ztrácí pud sebezáchovy Petr  Jánský
29. 7. 2010 Pyrrhovo vítězství katalánských býků Ivo  Šebestík
29. 7. 2010 USA vyloučily možnost vlastní vojenské akce proti Venezuele Karel  Dolejší
29. 7. 2010 Americká armáda věděla o rizicích spojených s ochuzeným uranem
29. 7. 2010 Jak je to s deliriem jaderného fyzika? Vladimír  Wagner
29. 7. 2010 Dvě otázky pro jaderného fyzika Karel  Dolejší
29. 7. 2010 Proč zpochybnění "ekologické energie" vyvolá pokaždé vzteklou reakci?
29. 7. 2010 Ani obsese, ani zastaralá argumentace Hynek  Bíla
29. 7. 2010 Náklady, externality a statistiky, které si sám zfalšuji Karel  Dolejší
29. 7. 2010 ...a demagogie navrch Karel  Dolejší
27. 7. 2010 Malý jarda Pavel Drobil to ví líp Jan  Čulík
28. 7. 2010 V ČR se dělá politika podle lobby, solidní koncepce neexistují Karel  Dolejší
28. 7. 2010 Slunce, seno a pár facek Štěpán  Kotrba
28. 7. 2010 Večerní Stockholm Jan  Čulík
28. 7. 2010 V ČR se nedělají bilance dopadu
28. 7. 2010 Větrné farmy jsou v moři nejen u Británie
28. 7. 2010 Alena Borůvková: žádná sebereflexe stejně v ČSSD nenastane, maximálně mě vyrazí Štěpán  Kotrba
28. 7. 2010 Jim Rogers: Další recese přijde v roce 2012
28. 7. 2010 Uzavření cyklu John Michael Greer
28. 7. 2010 Ano, všude ve světě dělají "kraviny", jen Češi to vědí nejlíp :) Jan  Čulík
28. 7. 2010 Existuje ještě jiné kakao Jiří  Silný
27. 7. 2010 Velký den pro občanskou novinářskou práci Fabiano  Golgo
27. 7. 2010 Afghánistán: Podfinancovaná válka, místní "spojenci" spolupracující s Talibanem, Taliban má daleko lepší vojenskou techniku, než americká armáda předstírá Jan  Čulík
27. 7. 2010 Komunismus dokáže zrealizovat pouze kapitalista Věra  Říhová
28. 7. 2010 Důchodová reforma II Jiří  Jírovec
27. 7. 2010 Čas, kdy se sešli muž v kůži a dívka se sluchátky v uších Ivo  Šebestík
27. 7. 2010 (Neo)normalizace Martin  Škabraha
14. 7. 2010 Hospodaření OSBL za květen a červen 2010