Po mnoho let poté, co Polsko stálo v čele úsilí zlikvidovat r. 1989 sovětský komunismus, se zdálo, že se z Polska stane Itálie východní Evropy, neustálý kaleidoskop měnící se politiky a odstupujících vlád. Ale za poslední desetiletí dozrál chaos ve fungující systém tří stran: levice, jejíž součástí jsou moderní sociální demokraté a odumírající zbytky bývalého režimu, liberální centristé ve vládnoucí Občanské platformě, v jejímž čele stojí premiér Donald Tusk, a nacionalistická, konzervativní pravice, zkonsolidovaná a vedené bratry Kaczynskými.

Vrcholem kariéry dvojčat Kaczynských byla léta 2005-2007, kdy Lech spolu s Jaroslawem byli čelnou součástí vládnoucí Strany zákona a spravedlnosti. Byla to nešťastná, ale poučná epizoda, charakterizovaná paranoiou, hádkami a vyvoláváním nesvárů doma i v zahraničí.

Kaczynští však zosobňují v Polsku velkou a legitimní občanskou základnu: je lehce iritovaná, hned se rozčiluje, nedůvěřuje Německu, je nepřátelská vůči Rusku, je euroskeptická a ostře proamerická, posedlá nutností "morální obnovy" Polska. Vzhledem k nedávné polské historii to není překvapující. Avšak její důraz na napravování historických křivd je zahleděný do minulosti, kdežto mladí lidé, města a polské elity žijí v přítomnosti a těší se z toho, že jejich děti budou mít lepší budoucnost.

Minulý týden se poprvé setkali polský a ruský premiér v Katynu, ve snaze společně pohřbít strašlivou minulost. Nebyl to stoprocentní úspěch. Avšak k velkým úspěchům nemůže dojít, realistický je jen postupný pokrok, malé kroky a přátelská gesta.

Nyní se nad mrtvolami ve Smolensku znovu sešli Donald Tusk a Vladimír Putin, znovu sjednoceni nepravděpodobným smutkem. Je možné, že dědictví Lecha Kaczynského Varšavu a Moskvu sblíží a pomůže Polsku rozbít tragický cyklus jeho historie.

Podrobnosti v angličtině ZDE