Kdysi byl nadějí po éře nehybnosti Jacquesa Chiraca, svého předchůdce, nyní jsou z něj už všichni unaveni. Jeho popularita se propadla na zoufalých 33%. On sám vypadá ostatně dost unaveně. Kdysi okázale bling-bling, značně hyperaktivní, vypadá po regionálních volbách z konce března jako spráskaný pes.

Neztrácet ani půlsekundu žvásty

Při své návštěvě Londýna dne 12. března ale té otázce neunikl. „Nechci ztrácet ani sekundu, na podobné žvásty, ba ani půl sekundy. A navíc nechápu, proč využíváte vašeho slovního prostoru k tomu, abyste vůbec položil podobnou idiotskou otázku!“ , obořil se Sarkozy se na britského novináře. Stalo se tak při tiskové konferenci, na níž Sarkozy společně vystoupil s Gordonem Brownem. Toho ta otázka spíše pobavila. Anglicky ZDE; francouzsky ZDE.

Jak to ale celé začalo? Může za to blog nedělníku Journal du Dimanche, který neodstranil v průběhu března na diskusních stránkách spekulace, že manželský pár Nicolas Sarkozy-Carla Bruni je v krizi. Diskutující na dalších webech v zásadě rozjeli to, co se vzápětí objevilo ve všech britských novinách. A nejen tam, také v Německu nebo ve Švýcarsku.

Například list Daily Telegraph se zamýšlí nad tím, co je to za životní styl, v němž být monogamně věrný je „únavné“, jak kdysi Bruni prohlásila, protože pomluvy a domněnky se nezakládají nikdy pouze na domněnkách, ZDE.

Sarkozy má takto mít poměr se svou ministryní Chantal Jouannovou, známou svým intenzivním vztahem ke karate, a Bruni – známá svými předchozími poměry s rockovými hvězdami (Mick Jagger nebo Eric Clapton) - měla zase podlehnout kouzlu o šest let mladšího producenta Benjamina Bioleya. Komentáře přisuzují rozchod páru nejen celkové únavě - a neúspěchu ve volbách, ale i kalkulacím o samotné povaze skutečného citového vztahu prezidentského páru. Samotné zveřejnění ale vzápětí stálo místo dva lidi z týdeníku, zodpovědné za „únik“. Vydavatel týdeníku podal navíc žalobu na osobu X (neznámého pachatele).

Oproti převážně britským médiím se ta francouzská rozhodla v duchu svých tradic – nasadit mlčení. Jak napsal liberální deník Libération, podle článku 9 občanského zákoníku je garantována každému člověku právo na soukromý život. „Platí to pro šéfa státu stejně jako další občany,“ napsal list. Proto se téma rozchodu prezidentského páru nestalo objektem žádných dalších novinářských investigací, ZDE.

Zpravodajská hra?

Za pár dní se ale situace obrátila, neboť vyšlo najevo, že celá aféra mohla být někým organizována, čili, mohlo jít vysloveně o komplot. Právě takto poradce pro komunikaci Pierre Charon označil pomluvy. Připojil k tomu navíc domněnku, že tento komplot bude vyhovovat jistým finančním kruhům, ZDE. Navíc do toho měla být také podle týdeníku Canard Einchaîné zapletena bývalá ministryně Rachida Datiová. O ní se dokonce dříve spekulovalo, že je matkou Sarkozyho dítěte – ona sama otcovství nikoho nepřiznala.

Francouzská média zajímá „veřejný prostor“, nikoliv „intimní sféra“, a proto list Libération vzápětí napsal: „Když se pomluvy, které byly navíc přiživeny Elysejským palácem, jenž je označil za 'komplot' dostaly do veřejného prostoru, naší rolí je pokusit se porozumět a odhalit. Tak také dnes činíme,“ ZDE.

Na předscénu vystoupila i Carla Bruni, které se snažila celou aféru bagatelizovat. Prý nešlo o nic, a je to za nimi. V rozhovoru pro zpravodajské rádio Europe 1 navíc upřesnila, že se o žádný komplot nejednalo, ZDE.

Zatím poslední v řadě vystoupení, které tomu všemu dalo korunu, byl šéf kontrarozvědky Bernard Squarcini, který naopak potvrdil, že v otázce pomluv proti prezidentskému páru se vážně zabývali tím, kdo to celé rozpoutal, ZDE. Tedy, že myšlenka komplotu nebyla jenom nějakou fantasmagorií jednoho poradce, ale tématem pro týmy specialistů; Francie má v příštím roce předsedat G20, a to mnozí považují za příležitost, jak destabilizovat nynější francouzský mocenský establishment.

Prezidentský palác nehodlá podávat v celé věci žádnou žalobu, ZDE.