2. Státní maturita je legislativně ošetřena a po všech stránkách právně připravena – nepravda.

Snaha narychlo schválit novelu Školského zákona je toho jasným důkazem (navíc hrozí, že při unáhlené změně či novelizaci dojde k velkým a nepříjemným přehmatům, které ovlivní budoucnost českého školství na dlouhou dobu). Ale závažných pochybení je více. Již nyní je porušen Školský zákon tím, že dva roky před maturitou (a nyní již jen jeden rok) nejsou všem subjektům – krajům, školám, ředitelům, učitelům a pedagogům známy všechny důležité organizační, obsahové a hodnotící parametry. Mnohé se dokonce nyní ve spěchu (bez ověření) připravují. O porušování Zákoníku práce a dokonce profesní šikaně jedné části (dle aprobace) učitelů není pochyb a evropské právo je na tyto aspekty velmi citlivé.

3. Generální zkouška v říjnu 2010 prověří připravenost – jde o nebezpečnou nepravdu.

Připravovaná „generálka“ prověří jen dvě ze tří státem požadovaných částí (část testovou a písemnou). Nepočítá se vůbec se simulací nové koncepce ústního zkoušení (ta nebyla prověřena nikdy). Vůbec se neřeší vazba na profilovou školní část, nebude tak ani jednou realizováno celé maturitní schéma. Nikdo tedy není schopen vůbec ani odhadnout, jak se systém bude chovat jako celek, natož tvrdit, že je dobře připraven.

Lze generálku jednoho divadelního dějství vůbec nazvat divadelní generálkou celé hry?

Na podzim proběhne pouze dílčí zkouška některých (vybraných) částí státní maturity. Všechny předcházející experimenty doposud skončily neúspěchem, pokud se vůbec aktéři (studenti, učitelé) dověděli, jak dopadli.

4. Státní maturita zajistí objektivní, centrální a na školách a učitelích nezávislé hodnocení – nepravda.

Politické zadání zde nebylo absolutně naplněno. Probíhající školení jasně ukazují, že tohoto cíle (s výjimkou didaktického testu) nelze dosáhnout. Opatření, která mají vést k objektivizaci hodnocení, činí maturitní zkoušku v rovině písemné a ústní části naprosto formální záležitostí. Maturitní vysvědčení nebude mít téměř žádnou vypovídající hodnotu - stupnici hodnocení si opět budou tvořit jednotlivé školy, označení úrovně maturitní zkoušky se na vysvědčení neobjeví. Jde o neomluvitelný vzdělávací krok vzad.

5. Nová státní maturita umožní garantovat státem jednotnou úroveň této zkoušky pro všechny vzdělávací subjekty v zemi – nepravda.

Dvě úrovně nové státní maturity (základní a vyšší) tento princip jasně popírají. Je zaváděno a proklamováno něco, co ve své podstatě přinese pravý opak – dvě nesrovnatelné úrovně nové státní maturity. (Dnes máme prokazatelně jednu státem garantovanou maturitu, která je dle typu školy v detailech odlišná, tak jak to odpovídá zaměření školy, potřebám žáků a především potřebám praxe.)

6. Vysoké školy budou novou státní maturitu akceptovat jako rozhodující kritérium pro přijetí uchazeče – nepravda.

Nároky a specifika jednotlivých vysokých škol se tak diametrálně liší, že tento stav nikdy nepanoval, není realizován ani dnes a každý, kdo jen z části rozumí systému vzdělávaní, ví, že je v masovém měřítku nereálný i v budoucnosti. Pokud chtějí i nadále české vysoké školy v globalizovaném světě vzdělávání uspět v mezinárodní konkurenci, musí mít nutně svůj vlastní požadavkový profil uchazeče o studium. Ty, které podlehnou politickým tlakům, budou pracovat se studenty, kteří nemusí odpovídat jejich požadavkům a nárokům. To se v důsledku musí nutně projevit na konečném výstupu a prestiži školy.

7. Nová státní maturita nepřinese krajům, školám a učitelům žádné výraznější organizační a pracovní zatížení, je plně harmonizována s praxí škol a s průběhem školního roku – nepravda.

Již nyní je evidentní, že koncepce nové státní maturity je v mnoha krocích zcela mimo realitu běžného školního roku. Jen s vypětím všech sil se podaří zajistit složitý průběh jednotlivých částí státní maturity, nikdo však neřeší, jaký dopad bude mít plné nasazení části pedagogického sboru na chod zbytku školy. Budou to desítky suplovaných hodin, které se stanou pravidlem školního roku. Přesunutí písemné části na první dekádu června považujeme za naprosté diletantství. Vrcholí klasifikace ve všech ostatních ročnících a navíc drtivá většina studentů – maturantů má již po přijímacích zkouškách na VŠ.

8. Jednotná státní maturita se plně osvědčila v celé Evropě a je nutností – nepravda.

Nelze srovnávat země s jinými vzdělávacími tradicemi. Naopak se čím dál častěji objevují kritické odborné články a studie upozorňující na nebezpečí, že absolutní uniformita vzdělání se může stát brzdou rozvoje evropské společnosti. Jedinými stoupenci takovýchto centrálních zkoušek jsou ti, kdo je organizují a mají z toho patřičný zisk, bohužel bez ohledu na skutečný přínos pro společnost.

9. Nová státní maturita zajistí českému školství evropský standard a prestiž, povede ke zkvalitnění vzdělávání, je nutností – nepravda.

Je evidentní, že opak bude pravdou.

Nadprůměrná úroveň českého státního školství je v Evropě respektovaným faktem. Čeští maturanti a absolventi vysokých škol jsou plně konkurence schopní na světovém trhu práce, úroveň jejich vzdělání neklesá. (Proto v mnoha oblastech u nás nyní chybí, jejich vzdělání jsou ve světě ochotni dobře zaplatit.) Nekoncepčně, megalomansky a především bez odpovídající přípravy po etapách, bez sondáže a odborného posouzení dopadů nás spuštění nové státní maturity uvede do chaosu, ze kterého budeme dlouhá léta formou nekonečných drobných korekcí hledat cestu ven. A to znamená průkazné poškození vzdělávacího systému. Nezapomeňme také na fakt, že projekt státní maturity je pouze pětiletý a jeho případná (a diskutabilní) dlouhodobější efektivita není v žádném případě zaručena.

10. Na státní maturitě nejvíce vydělají ti, kteří se nyní bouří – učitelé. Nepravda.

Již dnes je jisté, že vydělí-li zainteresovaný učitel desítky hodin, které musí věnovat tomu, aby státní maturitu pro firmu Cermat na škole připravil, aby mohla proběhnout a nakonec proběhla, tím, co za opravu prací dle vyhlášky dostane, získá v konečném výsledku tak zanedbatelnou částku, že musí být jako vysokoškolsky vzdělaný člověk minimálně uražen. Ale je to částka, která přesně vystihuje nové státní maturity – ubohost. Přestože na organizaci státních maturit jsou vynakládány stamilióny, do škol nedorazila ani koruna, ačkoli právě na ně spadá veškerá zodpovědnost za organizaci a průběh státních maturit, mají za povinnost vybavit se speciální technikou, pokrýt státní maturity pracovníky a nakonec ještě výsledná data pro firmu Cermat zpracovat. To vše na úkor již tak nedostačujícího vlastního rozpočtu na chod školy, tedy na úkor všech.

Je vůbec lidsky, odborně a politicky únosné takovýto rozporuplný projekt nadále prosazovat a hájit?

Je vůbec možné stavět „výkladní skříň českého středního školství – novou státní maturitu“ na tak nízkých hodnotách, jako je neúcta k názoru kolegů, jejich bagatelizování až zesměšňování, jejich zastrašování či zneužívání?

Je vidina zisku některých zájmových skupin tak omamná, že ani politikové těsně před volbami nedokáží prohlédnout a slyšet hlas svých potenciálních voličů?

Je to opravdu s námi tak špatné?