Vláda práva a svobody má zajišťovat občanům takové prostředí, v němž mohou rozvíjet své schopnosti

29. 12. 2009 / Boris Cvek

Přečetl jsem si články Martina Škabrahy a Jana Kellera a souhlasím s jejich kritikou Matěje Šustera, který z mi zcela nepochopitelného - ideologického - důvodu mluví o hlasování občanů o užitečnosti těch či oněch oborů vzdělanosti.

Copak panu Šusterovi není zřejmé, že hlasovat o tom, co se bude/nebude učit na akademické půdě, je donebevolající pitomost?

Nedělají to ani ve Švýcarsku, kde se jinak hlasuje snad téměř o všem. Jako přesvědčený liberál musím přiznat, že mi z českého Liberálního institutu, kdykoli o něm slyším, bývá nevolno stejně jako mi je nevolno z úrovně mnoha současných humanitních "věd".

Vzdělanost se ovšem mění a kultivuje nikoli tím, že se vyhlásí referendum o tom, co daňový poplatník chce platit a co nikoli, nýbrž tím, že se člověk zapojí do akademické debaty, nejlépe na mezinárodní úrovni, a získá prestiž a vliv.

Současný stav akademického vzdělání je také dán působením našich předků, včetně zavedení "gender studies" nebo současné literární "vědy". Jim trvalo desítky let, než prosadily své myšlenky (které v kontextu jejich doby nebyly vůbec k zahození), a nám bude trvat zase řádově stejně dlouho, než v kritické diskusi posuneme akademickou půdu jinam.

Matěj Šuster, je-li liberál, by neměl prosazovat šílené experimenty, které se zcela vymykají staletým zkušenostem civilizovaného světa. Jakkoli s ním souhlasím, že princip státních dotací jako prostředek k rozvoji opravdové kultury je velmi pochybný (a že mnohem lepší jsou mecenášové a jistá společenská elita, která kulturou žije a rozvíjí ji), nikdy bych netvrdil, že referendum o vzdělání a kultuře má nějaký smysl - může být vždy jen vítězstvím barbarství.

Liberalismus není založen v tom, že vládne lid nebo že lid platí jenom to, co si usmyslí, to je Šuster mnohem blíže radikálnímu Rousseauovi, jehož za liberála přece nepovažuje.

Vláda práva a svobody, což je liberální pojetí státu, má zajišťovat občanům za jejich peníze takové prostředí, v němž mohou svobodně rozvíjet své schopnosti (sem patří zejména transparentní administrativa a právní systém, boj s korupcí a nepotismem, starost o hendikepované a vyloučené, důraz na férový trh, rozumné přerozdělování a odmítnutí jakéhokoli útlaku slabých ze strany mocných), a tím přispívat k blahu celku.

Možná je zásadní problém "klausovského" pseudoliberalismu, že je příliš "ekonomický" nebo lépe řečeno: je to "primitivní kalkul". Na rozdíl od klausistů takový Hayek - nositel Nobelovy ceny za ekonomii - aby pochopil trh, sestoupil z "nelidské" ekonomie k teorii práva a právní stát ("abstraktní" nebo také "velké" společnosti) považoval za základní předpoklad fungujícího trhu. Něco takového jako právní stát, tím spíše s důrazem na svobodu, je bez humanitní vzdělanosti zcela nemožné.

Neříkám, že jsem příznivec současného stavu humanitních věd. Neříkám, že obdivuji Derridu nebo Foucaulta, naopak si myslím, že je třeba jít někam dále, ne však zpátky tím, že se prostě odmítne solidní diskuse s těmito mysliteli a řekne se, že je vyškrtneme ze vzdělanosti. To by bylo příšerně tmářské a ještě více neliberální. Mám sice velký problém s tím chápat "intelektuály" jako nějaké "svědomí společnosti" a dávat všemu, co se na akademických půdách považuje za vzdělanost, váhu skutečné vzdělanosti, a dokonce bych souhlasil s Popperem, který kdysi tvrdě kritizoval humanitní vzdělávání na anglosaských univerzitách, jenže Popper nechtěl žádné referendum, chtěl "jen" kritickou diskusi.

V tom byl Popper vzdělanec a liberál, na rozdíl Matěje Šustra. Tento článek nepíši v úmyslu hájit názory pana Matonohy, o nichž nejsem zdaleka přesvědčen, píši je spíše v úmyslu hájit liberalismus proti normalizačně naladěnému "Liberálnímu" institutu, jehož ideologie je hluboce necivilizovaná, ba přímo "revoluční" a "lidová" ve smyslu komunistického systému před rokem 1989.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.12. 2009