V reakci na můj úterní sloupek "Lidé se bojí žít bez náboženského dogmatu" se odvolává Nikolaj Savický z České televize na zákonné ustanovení, že ČT má vysílat vyváženou nabídku "pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ", atd., atd.

Pan Savický reaguje na trochu něco jiného, než jsem měl na mysli. Možná, že je v ČR špatný Zákon o České televizi a tuto skutečnost nedefinuje dostatečně jasně.

Pokusím se to ještě jednou vysvětlit názorněji.

Nemám nic proti tomu, že Česká televize vysílala o Velikonocích pořady s náboženskou, respektive katolickou tematikou. Mám hodně proti tomu, že v nich nezachovala od daného tématu kritický odstup, ale - podle toho, co jsem viděl - předala prostě své vysílání "apoštolům" dané víry. Totéž, jak se zdá, se stalo i v případě úmrtí a pohřbu papeže Jana Pavla II.

Veřejnoprávní vysílatel však nemůže šířit propagandu v žádné kauze. Interní předpisy televize BBC, britského veřejnoprávního vysílatele (Producers' Guidelines) výslovně varují své pracovníky, aby nepoužívali pořady, které natočí či zprodukuje vláda, politické strany či jiné aktivistické organizace. Naproti tomu Česká televize - podle toho, co jsem viděl - prostě o Velikonocích předala režii i komentář svých náboženských pořadů přímo katolické církvi.

Člověka, který sleduje systematičtěji televizi BBC, udeří do očí rozdíl v přístupu tohoto veřejného vysílatele a České televize okamžitě. Televize BBC je zosobněním principu, že úkolem veřejného vysílatele není šířit propagandu dané kauzy (pravicovou, levicovou, náboženskou či ateistickou), ale prezentovat všechny ideologie z kritického odstupu.

Nenamítám nic proti tomu, že se Česká televize věnovala úmrtí papeže Jana Pavla II., ale proč to neudělala z kritického odstupu. Proč například neodehrála v rámci večera, věnovanému Janu Pavlu II. i dokument televize BBC o kontroverzní politice katolické církve v třetím světě, vedoucí zákazem kondomů k pandemii AIDS v afrických zemích, Sex and the Holy City (Sex a svaté město). Nic přece českému veřejnoprávnímu vysílateli nemohlo bránit v tom, aby uvedl ve svém vysílání střet různých názorů.

Česká televize mohla udělat českým katolíkům důležitou veřejnou službu, kdyby v době, kdy to bylo velmi relevantní - v době úvah o roli a budoucím směru katolické církve - zahájila diskusi o nesmírně důležité a velmi kontroverzní politice této církve - o niž, soudě podle reakcí od různých katolických čtenářů - mnozí v ČR zjevně nemají ani potuchy, přestože v Africe způsobuje smrt milionů lidí.

Čím to je, že v mezinárodním kontextu se tato diskuse odehrává, zatímco v ČR se o důležitých tématech mlčí?

Jak o tom píše Petr Šafařík v dnešním vydání BL, ostudně se zachovalo i české vysílání BBC, které si k diskusi o významu papežovy smrti pozvalo do studia jen několik kněží a pravicových komentátorů. Zdá se, že tím české vysílání BBC diskredituje mezinárodní značku této vysoce profesionální stanice. Ve skutečném vysílání BBC by se totiž nikdy nestalo, že by v pořadu byl prezentován jen jediný, řekněme - pravicový - názor.

Proč je tak obtížné pochopit, že rolí sdělovacích prostředků veřejné služby je zpochybňovat establishmentové názory a nikoliv konvenční pohledy na skutečnost nasládle potvrzovat? Ta nasládlost a horlivý souhlas s nemyslivým konsensem, to se pěstuje v českých médiích proto, že se snad novináři bojí? A pokud ano, z čeho proboha mají skoro šestnáct let po vzniku demokracie strach?