Fidel Castro vydal 2. dubna 2005 prezidentský dekret, jímž vyhlásil dny 3.-5. dubna za dny státního smutku s povinností spuštění státních vlajek na veřejných a vojenských budovách na půl žerdi. V dekretu vyjádřil zármutek nad smrtí Jana Pavla II. Ocenil nepřetržité fungování diplomatických styků mezi Kubou a Vatikánem od r. 1935, probíhajících v ovzduší vzájemné úcty. Jana Pavla II ocenil jako osobnost světového významu, která během 26 let pontifikátu vykonala nesmírně mnoho pro mír a řešení sociálních problémů lidstva a kritizovala neoliberalismus.

Připomněl papežovu návštěvu na Kubě v r.1998, kde byl lidem i vládou přijat s velkou úctou a sympatiemi. Ocenil, že Svatý Otec při této návštěvě odsoudil hospodářská restriktivní opatření, uplatněná proti Kubě zvenčí, která označil za nespravdlivá a eticky nepřijatelná. Ministrům zahraničí a revolučních ozbrojených sil uložil zabezpečit naplnění dekretu.

V návaznosti na dekret byl na Kubě vyhlášen zákaz jakýchkoli oslav po dobu státního smutku. Byly odloženy oslavy výročí založení Pionýrské organizace José Martího a zápasy XLIV. série zápasů národní baseballové soutěže. Nevím, zda prostí Kubánci vnímají pionýrské oslavy jako radostnou záležitost, zato je známo, že baseball se na Kubě těší velké oblibě, takže odložení zápasů lze považovat za vážně míněný výraz zármutku.

Dalším doplňkem dekretu bylo prohlášení ministra zahraničí z 2.dubna, jímž vyjádřil soustrast katolíkům Kuby a celého světa.

Po zprávě o připravovaném shromáždění občanských sdružení, usilujících o demokratizaci, svolaném na den 20.května 2005, je toto další informace, která nasvědčuje tomu, že nelze mechanicky přenášet naše zkušenosti s komunistickým režimem do vnímání Castrovy vlády.