8. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 4. 2005

O komunistech jinak

Dnešní doba zoufale potřebuje vizi. Máte, komunisté, nějakou?

Články a projevy, které se snaží odsoudit komunisty jsou bohužel většinou na takové intelektuální úrovni, že je dokáže prokouknout nejspíš i tříleté dítě - samozřejmě pokud nepatří mezi ty uvědomělé, kteří pálili čarodějnice, dělali pogromy či rozkulačovali. Je tu tedy vážné nebezpečí, že se tak říkajíc s vodou z vaničky vyleje i dítě. Antikomunistické výlevy na této úrovni - a s jinými se dnes prakticky nesetkáme - snadno zakryjí, že jsou i opravdové námitky proti komunistické ideologii a věcné otázky, které by bylo vhodné položit komunistům.

Abych mohl věci uvést na pravou míru, musím se napřed v zájmu pravdy komunistů jistým způsobem zastat. (Kdyby mi někdo před šestnácti lety řekl, že jednou budu něco takového dělat, asi bych mu rozbil hubu.) Hlavně bych chtěl uvést na pravou míru časté tvrzení, že režim, ve kterém vládnou komunisti je stejný jako fašismus. Doslova vzato to nikdy nebylo pravda. Ovšem v době, kdy komunisti skutečně vládli, dalo se toto heslo použít jako úvod k razantnímu upozornění, že jejich teorie se v mnoha bodech rozcházejí s jejich vlastní praxí. Dnes se člověk, který něco takového prohlašuje nápadně podobá hodnému pejskovi, který poslušně a přičinlivě štěká skrz plot.

Máloco se může lišit tak dokonale, jako komunistická a fašistická ideologie. Komunisté vycházejí z představy, staré jako svět, i když často přehlížené, že každý člověk má morální právo na slušný život - samozřejmě pokud je ochotný pro svůj blahobyt něco udělat.

Fašismus je naproti tomu autoritativní režim, ve kterém jediná kvalifikace vládce spočívá v tom, aby byl natolik hloupý, že považuje sám sebe za (alespoň polo) boha a chová se podle toho.

Jediné období, kdy se metody komunistů a fašistů dost podobaly, měla být fáze diktatury proletariátu. To ovšem měl být podle původních představ okamžik. Ihned poté, co byly staré mocenské struktury rozbořeny, měla nastoupit dokonalá demokracie. Ostatně přesně to samé říká Bush, že má nastat nebo dokonce už nastalo v Iráku - hleďme hleďme, po kom se ten pán opičí.

Myslím, že mám důvody k tvrzení, že původní projekt komunistů selhal hned v této první fázi. Metody diktatury "proletariátu" - přesněji řečeno nomenklatury - více nebo méně přetrvávaly, přestože je sami komunisté označili za deformaci socializmu a odsoudili ústy nejvyššího představitele SSSR už v roce 1956.

Kdykoli se tedy poměry v socialistickém režimu komunistického typu a v režimu fašistickém opravdu podobaly, šlo o "socialismus" naprosto deformovaný, kdežto o fašizmus dokonalý, který funguje přesně podle svých vlastních zásad. A to je tedy pořádný rozdíl.

Fakt, že se dost významně lišily marxleninské teorie a praktické poměry v "socialistické demokracii" by mohl a měl být i dnes komunistům předkládán s dotěrnou otázkou, co s tím chtějí dělat, až zase budou budovat lepší příští. Bohužel mohou snadno namítnout, že i dnešní nesocialistická demokracie se dost liší od představy většiny lidí o tom, jak má vypadat slušný režim. Dále "diskuse" obvykle probíhá tím způsobem, že jedni připomínají právo na práci, při které se člověk nestrhal, laciné byty a minimální zločinnost, druzí kontrují frontami na banány a nedostatkem toaletního papíru. Tato podoba diskuse hlupáky uspokojuje, protože je v ní snadné mít vlastní pravdu, ale nikam nevede. Zkusme to tedy jinak:

Princip jakéhokoli socialismu nebo sociálního státu se podobá křižovatce s kruhovým objezdem: Všichni přibrzdí a všichni projedou. Jenže - zatímco kruhový objezd je možno vytýčit a upravit stavebními úpravami a značkami, sociální stát nezachrání ani sebevětší počet příkazů, zákazů a nařízení, jestliže se sami lidé nebudou ochotni uskromnit v zájmu těch druhých. Na nedostatek mezilidské solidarity dnešní sociální státy "dojíždějí" a nedovedu si představit žádné právní úpravy, které by tomu zabránily.

Tohle si komunisté od začátku velmi dobře uvědomovali. Před válkou se v Sovětském Svazu těšily velké úctě děti, kterým se tehdy říkalo "okťábrjata". Narodily se po revoluci a předpokládalo se, že budou jednou žít v komunismu, protože nebyly nakaženy předrevolučním egoismem.

(Ostatně i u nás si pamětníci pamatují snahy o výchovu "nového, socialistického člověka".) "Okťábrjata" většinou zahynula ve válce. Tito mladí zemřeli mimo jiné proto, aby ti, kteří dnes slintají na jejich památku a prohlašují je za horší než fašisty, nemuseli do plynu.

Ovšem někteří z těch, kteří přežili, se zachovali přesně opačně, než se kdysi čekalo: Před časem "rozpustili" socialismus a zlikvidovali Sovětský svaz, aby mohli zprivatizovat společné vlastnictví. Dnes se podle různých náznaků chovají hůř než kdysi carští oficíři. Ostatně nemusíme chodit tak daleko. Také naši budovatelé kapitalismu budují takový kapitalismus, o jakém se učili na seminářích marxismu-leninismu a naši privatizátoři a tuneláři také prošli výchovou socialistického člověka.

Jistě - vždycky se najdou lidé, kteří se s výchovou jaksi minou. Jenže tady se to dělo za mlčení, ne-li nadšeného souhlasu naprosté většiny lidí. Teprve dnes, když se ukázalo, že to dopadlo jako v té říkance, jak vařila myšička kašičku, čili že "na toho maličkýho (spíš na ty miliony maličkých) se nedostalo" začíná ta většina, která pomohla tunelářům nahoru nadávat.

Jinými slovy - člověk by musel být slepý, aby neviděl, že se jak ti, kteří se dostali k moci, tak i ti, kterým bylo vládnuto, chovali úplně jinak, než předpokládaly marxleninské teorie. Nejsem první ani desátý, kdo o tom mluví. Jen si nejsem jist, jestli si toho všimli také komunisté. Milí soudruzi, všimli jste si, že humanistické představy devatenáctého století selhaly a marxistická představa, že člověk je určován výrobními prostředky a socialistické výrobní prostředky automaticky stvoří socialistického člověka se ukázala jako jedna z nejnaivnějších? A jestli ano, co jste z toho vyvodili? Dnešní doba zoufale potřebuje vizi. Máte nějakou?

                 
Obsah vydání       8. 4. 2005
10. 4. 2005 Edikty Jana Pavla II. usmrtily miliony lidí
10. 4. 2005 Indonésii postihlo další zemětřesení
10. 4. 2005 Dogma, dogma Bohumil  Kartous
10. 4. 2005 Chce se mi zvracet
10. 4. 2005 Kdo páchá genocidu? Boris  Cvek
10. 4. 2005 Vatikán a antikoncepce Boris  Cvek
10. 4. 2005 Britské listy nechápou odkaz člověka Karola Wojtyly Michal  Rusek
8. 4. 2005 Ministr kultury Dostál lobbuje za Rádio Limonádový Joe Štěpán  Kotrba
8. 4. 2005 Jsem (anarchistický) komunista a revolucionář -- zažalujte mě! Ondřej  Slačálek
8. 4. 2005 Výzva k podání trestního oznámení
8. 4. 2005 Jedna poznámka k panu Slačálkovi Boris  Cvek
9. 4. 2005 Michael  Marčák
9. 4. 2005 Vždyť jsme se přece tak snažili... Irena  Ryšánková
8. 4. 2005 Které je vlastně ono "Grossovo" řešení? A která je nejlepší varianta? Štěpán  Kotrba
8. 4. 2005 Kdo je skutečný demokrat Martin  Mrzena
8. 4. 2005 Proč nezakázat KDU-ČSL Jan  Žižka
8. 4. 2005 Třikrát a dost, katolíci Stanislav A. Hošek
8. 4. 2005 Jak brání na Filipínách katolická církev normálnímu životu lidí
8. 4. 2005 Český klérus proti Vatikánu Miroslav  Polreich
8. 4. 2005 Miloš Zeman a jeho definice blbosti Jan  Čulík
8. 4. 2005 Jak český tisk zkreslil smysl Zemanovy knihy
9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005
8. 4. 2005 S Koženým to jde stále ztuha Jan  Sýkora
8. 4. 2005 Jak ovlivnit chování politiků
8. 4. 2005 Zemřel papež, ach jo Bohumil  Kartous
8. 4. 2005 Zlý sen o Janu Čulíkovi Josef  Bouška
8. 4. 2005 Chápu nyní atmosféru politických procesů padesátých let
8. 4. 2005 Hnus tu je
8. 4. 2005 O komunistech jinak Jan  Hruška
8. 4. 2005 Studenti - generační problém? Petr  Wagner
8. 4. 2005 Některé zkušenosti jsou nesdělitelné
8. 4. 2005 Člověk může legitimně odmítat i to, s čím neměl vlastní zkušenost Boris  Cvek
8. 4. 2005 Ještě jednou o štěstí v umírání Jan  Paul
8. 4. 2005 Fidel Castro a Jan Pavel II. Zdeněk  Jemelík
8. 4. 2005 Poslední věci člověka Miloš  Dokulil
7. 4. 2005 Papež chtěl odstoupit už v roce 2000
8. 4. 2005 Závěť Svatého Otce Jan  Pavel II.
8. 4. 2005 Smrt v přímém přenosu Jindřich  Jůzl
8. 4. 2005 Zase budeme "v peci pálit laciný žito -- aby zdražil chleba" Jaroslav  Pour
8. 4. 2005 Máme svůj vlastní krásný kapitalismus
8. 4. 2005 ...tak jsme se konečně dočkali... Oldřich  Průša
8. 4. 2005 Co je tak špatného na pálení obilí?
8. 4. 2005 Pro pána Jáhna! Vladislav  Černík
8. 4. 2005 Rodiče postavili dětem hřiště, městský úřad ho nyní zlikvidoval
8. 4. 2005 Premiér Gross by měl počítat s pohřbem každý den Štěpán  Kotrba
8. 4. 2005 Modrá šance zdravotnictví Josef  Vít
8. 4. 2005 Čím onemocněl svět podle Ruedigera Dahlkeho Stanislav  Heczko
8. 4. 2005 Čipové cestovní doklady s otisky prstů Martin J. Kadrman
8. 4. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 15. - 31. března 2005
8. 4. 2005 Američtí vojáci v Iráku: 13 000 z nás už zahynulo a 49 000 je zraněno
8. 4. 2005 Inpytlopedický týdenní úslovník Lýdie Junkové Lýdie  Junková
8. 4. 2005 Zpáteční lístek do Říma František  Schilla
7. 4. 2005 Lidi v tomto státě, kterým není jedno, v jakém "hnusu" žijí Jan  Čulík
7. 4. 2005 Kde budou lišky dávat dobrou noc? Bohuslav  Sedláček
7. 4. 2005 Čeho jsme se to dožili? Jindřich  Kalous
7. 4. 2005 Papež věrný koncilu Boris  Cvek
7. 4. 2005 Generační problém Josef  Vít
7. 4. 2005 Struktura a funkce Michal  Giboda
7. 4. 2005 Proti rudé hvězdě a proti modrému ptáku Zdeněk  Hrabica
22. 11. 2003 Adresy redakce