Vážený pane šéfredaktore,

využíváme tímto příležitosti k vyjádření nespokojenosti s tím, jak váš list (televizní, rozhlasová stanice) informuje občany.

Věc by byla triviální, pokud bychom mohli přepnout na jiný kanál, nebo si koupit jiné noviny. Z nějakého nám neznámého důvodu se však jedná o problém společný téměř všem hlavním médiím v Česku působícím, je to jako nemoc, která napadá další a další orgány.

Média - a začínáme být již přesvědčeni o tom, že záměrně - udržují ve společnosti stále více atmosféru strachu. Informují pokud možno s patřičnou obrazovou dokumentací o snad každé mrtvole, která se objeví při různých dopravních haváriích a vraždách nejen v České republice, ale po celém světě. A naopak, pokud dojde k velkým katastrofám, jejich hlavní mediální zprávou je - jak jinak - zejména počet mrtvých či pohřešovaných. Jen pramálo se toho dozvíme o tom, proč se vše stalo, proč tak náhle prudce stoupá počet přírodních katastrof a jak a zda vůbec jim lidstvo v budoucnu schopno čelit. Uvítali bychom zejména názory nových, neotřelých tváří, lidí stojících mimo renomované vědecké instituce, neboť jsme si všimli, že média mají často tendence vybrat si toho "svého" jediného odborníka, který se postupně stává "odborníkem na všechno", co jen trochu zavání tématem, někdy ani to ne...

Neinformují o tom, že se denně narodí x dětí, že tisíce rodin žijí spokojeným životem, že badatelé a vědci objevují nové vynálezy a principy.

Informují nás o tom, proč je třeba zaútočit na ten který stát tak, jak pískají naši noví transatlantičtí spojenci, aniž by nás informovala o tom, že existují také důvody proč nezaútočit, které se navíc - ovšem až po bitvě a tisících či milionech mrtvých, že? - ukážou jako jasně převažující. Nikdy jsme z českých deníků a televizních stanic neslyšeli ani slovo omluvy za naprosté zpravodajské selhání v kauze "zbraní hromadného ničení a války v Iráku" a totální ignoraci kritických hlasů, přestože tak některá západní, či dokonce americká média v úctě ke svým čtenářům a posluchačům učinila.

Informují nás o politických stranách, jejich stanoviscích, i když se tato mění jako aprílové počasí. Informují nás, co politik říká právě teď - a on to vskutku říká velmi upřímně a velmi hezky - aniž by nás informovala o tom, zda to je konzistentní s tím, co říkal včera, předevčírem, či před rokem.

Politici jsou lidé, kterých si nevážíme, jsou to postavy, kterými dokonce někteří pohrdáme. Nikoliv ovšem jako lidmi, ale "pouze" tím, co předvádějí ve svých "profesích" za výkony... Češi podle listopadového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) uvedli, že právě profesí poslance a uklízečky si váží z 36 nabídnutých nejméně... Přesto, že rozhovor s uklízečkou jsme neviděli na vašich stránkách a obrazovkách velmi dlouho, rozhovorů s některým z poslanců či jiným partajníkem je tam každý týden x-krát. A to přesto, že politika již zajímá díky prázdným frázím, různým mobilizacím, opozičním smlouvám a imunitním taškařicím, tedy tomu, že se naši zastupitelé přece "vždy nějak dohodnou", když jde o jejich posty a peníze, méně jak 30% obyvatel republiky.

Kauza Gross je jen smutným pohřebním obřadem toho, co česká média z neznámého důvodu opomněla či ignorovala dělat minulých 15 let. Současná zřejmě oprávněná štvanice na Grosse pouze vybuzuje otázky, proč podobnou štvanici neuspořádala média již dříve na Klause, Kočárníka, Dlouhého, Kalouska, Kavana, Čalfu nebo Havla, když byly ještě ve hře několikanásobně větší prebendy ze společných peněz nás všech?

Informují nás, jak nejlépe uložit a investovat své peníze, přestože velká část občanů má problémy jak vystačit s tím, co si vydělá, jen na to nejnutnější...

Média nás sice informují kdo s kým spí, kdo s kým chodí a co měl k pití na večírku, mlčí však již např. o tom, že prudce stoupá počet psychických onemocnění, roste zisk farmaceutických firem ruku v ruce s klesající účinností mnoha druhů léků, nebo že se stále častěji objevují studie zpochybňující bezpečnost mobilní telefonie.

Odmítáme další bulvarizaci a centralizaci českých médií, odmítáme účelové a tendenční informování veřejnosti.

Pane šéfredaktore, žádáme vás naléhavě jako šéfa média, které se podílí více či méně na výše uvedeném, vzpamatujte se dříve, než později, udělejte z média, které vedete, atraktivní a zejména spolehlivý zpravodajský kanál přinášející pravdivé informace pro občany, nikoli jen pohůnka různých politických a ekonomických či show-byznysových skupin. Nenechte důvěru nás, čtenářů, diváků, či posluchačů ve Vámi produkovaný způsob reflexe společenské reality, poklesnout až na naprosté dno....

Přestali jsme věřit politikům. Nyní přestáváme věřit i vám. Pilíře demokratického zřízení jsou tak nyní vážně narušeny a hrozí zřícení celého systému. Zajímá to někoho?

S pozdravem, vaši čtenáři (diváci, posluchači):