Současná Evropa je dnes opravdu drtivou většinou sekularistická a hedonistická a vnucovat společnosti morální zásady na základě náboženství je jistě už do značné míry přežitkem. V této souvislosti je až dojemné, jak starosvětsky - a pro dnešní bělošské Evropany nepochopitelně - se hlubokých etických zásad úzkostlivě přidržují dnešní evropští muslimové, právě především z náboženských důvodů.

Ale i když dnešní evropská civilizace ztratila strach před Pánem Bohem a nemá potřebu dodržovat morální imperativy z náboženského hlediska, to ještě neznamená, že není počestné a solidární chování rozumné z čistě pragmatického hlediska.

Jak už na to přesvědčivě ukázal v devadesátých letech Francis Fukuyama ve své knize Trust (Důvěra), (recenzoval jsem ji v roce 1995 pro časopis Nová přítomnost ZDE; jiná recenze této knihy v češtině je ZDE) společnosti, v nichž se houfně lže a krade a které jsou zkorumpované, se daleko obtížněji propracovávají k ekonomické prosperitě než společnosti, o nichž vím, že se tam kontrakty neudílejí na základě protekce, ale na základě schopností a efektivity, a že v ní mohu důvěřovat danému slovu od partnera a nepotřebuju k tomu rozsáhlé a nákladné, papírové právnické kličky a záruky.

Korupce je ekonomicky neefektivní, protože se při ní nedává přednost nejlepšímu řešení.

Česká společnost si samozřejmě může demokraticky rozhodnout, že je jí úplně jedno, že jsou její vedoucí politikové a podnikatelé zkorumpovaní - vždyť je tak příjemné krást a lhát. Otázka je, zda společnost, která bude všeobecnou nedůvěrou atomizována jen na soubor podvodníků, individuálně ostražitých vůči svému nepřátelskému a obdobně podvodnému okolí, může vůbec systematičtěji fungovat.

Ve světě se samozřejmě také podvádí, lže a krade, avšak většinou podstatně méně než v tzv. postkomunistických zemích. Zejména v západní Evropě pořád ještě existuje určité civilizační minimum a plnění těchto civilizačních zásad se vyžaduje - prostě kvůli právu, zákonnosti, hospodářské efektivitě a - ano, humanitě. Na první pohled se zdá, že je přijemné si sobecky na základě podvodů nakrást, ale ono, když se to všechno sečte, se pak ukáže, že je velmi nepříjemné žít ve - zchudlé - společnosti vzájemně nepřátelských podvodníků, kteří řeší veškeré své problémy silou nebo manipulací - přičemž nejbohatší z nich se oddělují od vnějšího, divokého světa, který pomáhali vytvořit, ve svém luxusu ostnatým drátem, nabitým elektřinou. Na světě je ještě hodně lidí, kteří prostě likvidaci základních etických standardů nepřijímají. Demokracie a slušnost na světě fungují jako ideál, protože jsou zatím ekonomicky nejefektivnější. Je to ideál ledničky.

Byl jsem před několika týdny v Glasgow na semináři pro britské podnikatele, kteří by snad chtěli projevit zájem investovat v České republice. Hovořili tam byznysmeni, kteří už v ČR podnikají. Opakovaně se neslo sálem toto doporučení: Ať už v České republice děláte cokoliv, nikdy si nezačínejte nic se soudy. Soudnictví je neefektivní a - otřesné. Spravedlnosti se nikdy u českých soudů nedovoláte.

Grossův skandál mezinárodní sdělovací prostředky zatím nezaznamenaly. (V googlu naleznete snad jen jediný zahraniční zdroj v angličtině, službu EU, která obsahuje jen odkazy na anglické zpravodajství ČTK. Snad nikdo o Grossových problémech, zdá se, dosud v zahraničí nenapsal v angličtině žádný samostatný článek.) Možná proto, že zahraniční novináře nezaujal virtuální začátek tohoto skandálu, prosazovaný Mladou frontou Dnes. Paradoxně skandál posléze "zreálněli" svépomocí sami Stanislav Gross a jeho manželka až později, až když se začali do problémů sami veřejně z vlastní iniciativy zamotávat. Možná že budou v představení pokračovat a teprve pak to zaujme mezinárodní média.

Můžeme potřebu či nepotřebu dodržování morálních zásad shrnout zcela pragmaticky: Nabude-li Česká republika mezinárodní pověsti, že je zemí podvodníků, kteří si volí případně i podvodnického premiéra, myslíte si, že se i nadále do ČR mezinárodní investoři pohrnou?

Myslíte, že by bylo v Británii přijatelné, aby si manželka Tonyho Blaira Cherie Booth, která je známou právničkou vysokého kalibru, nechala garantovat svůj úvěr od přítelkyně, která pronajímá svou nemovitost bordelu? Anebo že by bylo přijatelné, aby se vůbec Blairovi přátelili s někým, kdo pronajímá budovu pro bordel?