Zprávy ECRI nejsou výsledkem průzkumu nebo svědeckých výpovědí, uvádí se v předmluvě. Jsou analýzou, vycházející z množství informací, získaných z široké škály různých zdrojů,. Zpráva ECRI konstatuje, že česká vláda v některých oblastech dosáhla pokroku. Avšak v předchozí zprávě ECRI byla celá řada doporučení, která nebyla realizována. Zejména jde o problémy spojené s potíráním diskriminace na místní úrovni. V situaci Romů nastalo jen pramalé zlepšení a jejich marginalizace ve většinové společnosti nadále nabývá fyzické podoby, ocitají se v ghettech nevyhovujících sídlišť na okraji měst.

Problémy podle zprávy mj. přetrvávají v oblasti trestního soudnictví. Stížnosti na rasově motivované skutky někdy policie zamítá a pokud je akceptuje, zhusta je špatně klasifikuje. K vyšetřování podobných stížností často nedojde vůbec, nebo je neadekvátní. Navíc je policie sama obviňována z páchání aktů rasově motivovaného násilí, což má neblahý dopad na ochotu obětí policii obdobné skutky hlásit. U soudů dochází k častým průtahům, způsobeným nepřítomností obviněných. I v případech, kde je obžaloba úspěšná, bývají často skutky obviněných přehodnoceny jako méně závažné, v rozsudcích pak posuzovány shovívavě a trestány podmíněně.

ECRI je toho názoru, že je nutno podniknout další kroky na všech úrovních trestního soudního systému - u policie, státního zastupitelství i soudů - aby se zlepšila účinost ustanovení trestního zákona zaměřených na potírání rasově motivovaných činů.

ECRI také znovu opakuje své doporučení, že obětem diskriminace bez vlastních prostředků by měla být poskytnuta bezplatná právní pomoc.

Pokud jde o postavení uprchlíků a žadatelů o azyl v České republice, ECRI už ve své předchozí zprávě zaznamenala příklady nesnášenlivých výroků o cizincích bez občanství ze strany některých "veřejných osobností", které sdělovací prostředky rozšířily, a zdůraznila, že podobné výroky přispívají k vytvoření ovzduší napětí. České úpřady mají dohlížet na uplatňování opatření, jejichž cílem je integrace uprchlíků, obzvláště na místní úrovni. Součástí profesionální přípravy úředníků, kteří se zabývají uprchlíky, by měly být programy zaměřené na jiné kultury a na lidská práva.

Četné novely české legislativy v oblasti azylové politiky a přistěhovalectví zpřísnily v poslední době podmínky pro žadatele o azyl. Tyto novely neumožňují uchazečům o azyl po dobu jednoho roku v zemi pracovat a pro ty, kteří zůstávají mimo azylová střediska, se finanční podpora omezuje jen na tři měsíce. I když po uplynutí roční lhůty mají uchazeči o azyl možnost pracovat, zůstávají nadále v nejistém a zranitelném postavení, protože jim cizinecká policie prodlužuje vízum vždy jen o dva měsíce.

Odvolání v azylovém řízení většinou trvá pva a půl roku. Většina žadatelů tráví tuto dobu v azylových střediscích, jsou to většinou bývalá kasárna v osamocených lokalitách.

ECRI doporučuje, aby vzhledem k potenciálnímu dopadu na všeobecné klima a názory na menšiny a na osoby cizího původu a vzhledem k rasistickým a xenofobním extremistickým hnutím české úřady přehodnotily legislativu i svůj postup vůči uchazečům o azyl a emigrantům.

ECRI je znepokojena tím, že migranti, jejichž totožnost se nepodaří prokázat anebo jsou podezřelí, že se budou vyhýbat vyhoštění, jsou běžně umisťováni do záchytných středisek. Podmínky v záchytných střediscích jsou zhusta popisovány jako vězeňské, lidé jsou zadržováni v celách, jejich kontakt s vnějším světem je omezen. V těchto záchytných střediscích jsou zadržovány i nezletilé osoby.

Osoby, které se octnou v záchytných střediscích, nebo se neprokázala jejich totožnost, jsou po šesti měsících propouštěni s vízem pro opuštění země do pěti dnů. Takto se lidé ocitají v situaci, kdy cokoliv udělají, bude nelegální. Nemohou legálně překročit hranici bez osobních dokladů a nemohou také legálně zůstat v České republice. Stávají se tak snadnou obětí převaděčů nebo jsou zneužiti jiným způsobem, například pro sexuální průmysl nebo na černém pracovním trhu.

ECRI znovu zaznamenává poškozující zobrazování Romů ve sdělovacích prostředcích, podporující stereotypy a zdůrazňující chování, jež je odlišné a pro Čechy "problémové". ECRI doporučila, aby sdělovací prostředky přijaly profesionální kodex seberegulace, aby napomohly vyváženějšímu podávání informací o příslušnících menšinových skupin. Etičtěji referují o Romech a menšinách jen některé české sdělovací prostředky, některá většinová periodika a elektronická média i nadále podporují negativní stereotypy o menšinách, obzvlášť Romech, a rozdmychávají tak klima rasismu.

ECRI už ve své předchozí zprávě doporučovala, aby české úřady zřídily nezávislý mechanismus posuzování veškerých obvinění z policejní zvůke. ECRI je obzvlášť znepokojena pokračujícími zprávami o případech hrubého zacházení a násilí vůči příslušníkům romské menšiny, včetně případů úmrtí ve vyšetřovací vazbě. Ačkoliv došlo k jistému vyšetřování a byla vznesena obvinění, nezdá se, že by pachatelé byli předáni spravedlnosti.

ECRI vyjadřuje hluboké znepokojení nad žalostnou situací Romů na místní úrovni. Marginalizace Romů nabývá fyzické podoby především ve sféře bydlení. Běžnou praxí obecních úřadů je např. stanovení kritérií pro přidělování, která jsou na první pohled neutrální, ale diskvalifikují neúměrně vysoký počet Romů, například požadavek stálého zaměstnání a stálého bydliště v dané obci. Dalším příkladem takovýchto kritérií je požadavek na čistý trestní rejstřík, což neúměrně vysoký počet Romů postrádá, částečně díky diskriminaci v jiných oblastech života, jako je výkon spravedlnosti a někdejší postup při získávání občanství.

ECRI hluboce lituje, že většina místních úřadů se nezdá být motivována k akcím, zaměřeným na zlepšení situace Romů. Naopak, někteří místní činitelé se snaží o politické body tím, že rasismu zneužívají a iniciují akce, jež Romy z místního společenství vylučují. Soudní kontrolu nad diskriminačními rozhodnutími brzdí absence účinných nařízení občanského a správního práva, jež by diskriminaci v patřičných oblastech postihovaly.

ECRI je znepokojena, že jsou romské děti nadále posílány do zvláštních škol a taktéž zprávami, že počet romských dětí, které jsou odebírány z rodin a umísťovány do státních institucí je nadále vysoký. Jde prý odhadem až o čtvrtinu všech dětí umístěných v takovýchto zařízeních.

Zpráva ECRI, ač vydána až 8. června 2004, obsahuje stav v České republice do 5. prosince 2003. V souladu s individuálním postupem, jejž ECRI uplatňuje v jednotlivých zemích, byla tato zpráva předmětem důvěrného dialogu s českými úřady. Mnoho jejích připomínek vzala ECRI v úvahu a zařadila do zprávy, praví se v jejím závěru.