BBC: Dívka z Gazy prosila záchranáře, aby nejprve zachránili bratra. Celá její rodina byla zabita

22. 3. 2024

 
Je pokrytá prachem, ale nemá žádná vážnější zranění.

Ptají se, kde je její rodina. Ukazuje na trosky po své pravici a levici.

Po třech měsících vypráví Alma BBC svůj příběh, dlouze a podrobně.

Její strýc Sami sedí opodál. Spolu s ním a jeho rodinou se Alma ukrývá ve stanu v Rafáhu na jihu Gazy.

Její slova jsou přívalem hrůzy a ztráty.

"Vzpomínám si, jak jsem se probudila pod sutinami. Zkontrolovala jsem iPad a zjistila, že je 9 hodin. Doufala jsem, že můj bratr Tarazan bude ještě naživu. Volala jsem na něj a držela se naděje, že někdo z nich bude naživu.

"Cítil jsem pach krve. Kapala na mě. Křičel jsem, aby nás někdo zachránil. Slyšel jsem, jak volají i ostatní."

Když však Almu zachránili, uviděla to, co zbylo po Tarazanovi.

"Zvedla jsem deku, která ho přikrývala. Našla jsem ho v nepředstavitelném stavu," říká, "měl uříznutou hlavu." V tu chvíli zmlkne, pronásledována tím, co nemůže nevidět.

"Když jsem takhle viděla svého bratra, přála jsem si smrt," říká. "Bylo mu teprve osmnáct měsíců. Co v téhle válce zavinil?"

Tarazan nebyl její jedinou ztrátou. O život přišla celá její rodina, zabitá bok po boku - rodiče Mohammed, 35 let, a Naeema, 38 let; bratři Ghanem, 14 let, a Kinan, 6 let; a sestra Reehab, 11 let.

Almini rodiče se ze všech sil snažili uniknout izraelskému bombardování a udržet své děti v bezpečí. Vypráví, že první oblast, kam rodina uprchla, byla bombardována, i druhá. A na třetím místě dopadla bomba na ně.

Příbuzní říkají, že budova, kde spali, byla zničena izraelským náletem. Izraelská armáda sdělila BBC, že bez souřadnic budovy nemůže toto tvrzení komentovat.

"Byli jsme spolu šťastní jako rodina," říká Alma. "Objímali jsme se, když jsme měli strach. Přála bych si, abych je mohla všechny obejmout. Neměla jsem s nimi dost času."

A stále čeká, až je bude moci pohřbít. Nalezeno bylo pouze Tarazanovo tělo.

"V budově bylo 140 uprchlíků [Gazanů vysídlených válkou] a našla se jen některá těla," říká.

"Těla mé rodiny se rozkládají pod sutinami. Toužím je vidět a řádně pohřbít."

Občas Alma dokáže zapomenout - jen na okamžik - na všechno, co ztratila.

Sedí na studené zemi stanu se svými mladými bratranci. Vyrábějí draka z kousků plastu a fantazie. Alma se přidává, povídá si a usmívá se.

Říká, že už pořád nepláče, protože ví, že její rodiče jsou "šťastní v nebi".

V rodině svého strýce Samiho našla útěchu, ale ne bezpečí.

Jako každé dítě v Gaze může být každou chvíli zabita. Zvláště zranitelné jsou děti v Rafáhu, kde Izrael stále hrozí pozemním útokem. Je tu  1,4 milionu Palestinců.

Válku v Gaze vyvolaly útoky Hamásu na Izrael 7. října, při nichž zahynulo přibližně 1 200 Izraelců, většinou civilistů.

Od té doby za to děti v Gaze platí strašlivou cenu.

Dětská agentura OSN Unicef uvádí, že od začátku války bylo v Gaze Izraelem zabito 13 000 dětí, což je míra zabíjení, kterou označuje za "ohromující".

Představitelé ministerstva zdravotnictví na území ovládaném Hamásem uvádějí, že celkový počet obětí války činí nejméně 31 923 osob. Světová zdravotnická organizace považuje jejich údaje za "věrohodné" a tvrdí, že skutečná čísla mohou být ještě vyšší.

Izrael tvrdí, že dělá vše pro to, aby minimalizoval počet civilních obětí.

Palestinci namítají, že mnoho bomb bylo svrženo na obytné budovy, kdebylo mnoho vysídlených lidí,  a zabily rodiny, jako bykla Almina.

A kolik je nyní takovýchto dětí, které přišly  o své matky a otce?

Podle předběžných informací, které shromáždili výzkumníci z Palestinského centra pro lidská práva, válka ke konci února vytvořila nejméně 20 000 sirotků. Jedná se o nezávislou nevládní organizaci podporovanou EU, která působí přímo v Gaze.

Skutečný počet může být podle centra vyšší, ale nelze to potvrdit kvůli obtížnému a nebezpečnému přístupu k informacím v Gaze.

Na kousku hlíny mezi řadami stanů hraje Alma s dětmi svého strýce Samiho hopsačku a skáče ze čtverce na čtverec. Vypadá šťastně a uvolněně. Je to další okamžik zapomnění.

Než jí válka všechno vzala, ráda zpívala a doufala, že se stane lékařkou - jak si přál její otec.

"Měla jsem sny, kterých jsem chtěla dosáhnout," říká Alma, "ale teď už žádné sny nemám. V srdci cítím bolest, která mi zůstane do konce života, protože to byla moje rodina, moji rodiče, sestra a bratři. A všichni odešli během jediné noci."

Jediné, co Alma chce, je utéct z Gazy a dostat se ke své babičce, která žije v zahraničí.