Gaza: Cesta k příměří vede přes ofenzívu v Rafáhu

15. 3. 2024

Když Hamás zaútočil a napadl Izrael, učinil tak s vědomím, že dojde k masivní reakci Izraele a operaci v Gaze. Věděl, že mnoho civilistů v Gaze zemře, ve skutečnosti s tím počítal, mluvil o svém obyvatelstvu jako o "národu mučedníků" a byl hrdý na své oběti pro podporu vojenských cílů Hamásu.

Vojenskou strategií útoku Hamásu ze 7. října bylo vytvořit co největší rozsah zvěrstev a přežít izraelský protiútok. Poté, co přežije, měl v úmyslu připravit se na mnoho dalších útoků typu 7. října, a to vše s cílem dosáhnout svého velkého strategického cíle: Zničení Izraele a smrt židovského národa.

Ghazi Hamad, vysoký politický vůdce Hamásu, to prohlásil slovy: "Izrael je země, která nemá na naší půdě místo. Musíme tuto zemi odstranit... Povodeň v Al-Aksá je teprve první a bude podruhé, potřetí a počtvrté. Zaplatíme za to nějakou cenu? Ano, a jsme připraveni ji zaplatit."

Hamás doufá, že opakované útoky, jako byl 7. říjen, nakonec zlomí vůli izraelského obyvatelstva. Aby se to podařilo, musel by Hamás válku přežít.

Obrana Hamásu v Gaze byla vybudována proto, aby udržela Izraelské obranné síly (IDF) ve východních oblastech Gazy. Obrana se také opírala o stovky kilometrů tunelů, které Hamás vybudoval pod civilními oblastmi, chráněnými místy a infrastrukturou Gazy. Při ofenzívě v severní Gaze dosáhla IDF operačního překvapení a vedla si dobře na bojišti. V důsledku toho obrana Hamásu nedržela tak dobře, jak doufal, a tak Hamás přijal dočasné příměří a vrátil téměř polovinu rukojmích. Během tohoto příměří Hamás evakuoval zbývající rukojmí a velkou část svého vedení, aby se ukryl mezi koncentrací civilistů ve zbývajících nevyčištěných oblastech Gazy, jako je Rafáh.

Mezitím tlak doma a utrpení obyvatel Gazy vedly Spojené státy k tomu, aby vyvinuly tlak na Izrael, aby změnil operace během bojů v Chán Júnisu v jižní Gaze nasazením mnohem lehčích sil. Hamás poprvé viděl cestu vpřed.

Pokud by se Spojeným státům podařilo dostatečně znepříjemnit pokračování války proti Hamásu, pak by vyvinuly větší tlak na Izrael, aby ukončil operace. Egypt částečně bezděčně napomáhal strategii Hamásu, když uzavřel své hranice pro palestinské civilisty. To uvěznilo obyvatele Gazy v bojové zóně a zaručilo, že navzdory úsilí Izraele a mezinárodního společenství o humanitární pomoc se utrpení Gazanů příliš nezmírní.

I když se mnoho zemí připojilo k izraelským snahám zvýšit množství pomoci směřující do různých částí Gazy, včetně výsadků a nyní i námořního přístavu, vždy budou existovat omezení, dokud bude Hamás nadále zadržovat rukojmí a útočit na IDF. Kroky Hamásu k omezení pomoci Palestincům nadále zvyšují pravděpodobnost, že Spojené státy budou požadovat další omezení vůči Izraeli – zejména pokud jde o působení v Rafáhu.

Proč tedy Hamás nyní odmítá příměří v Gaze?

Jednoduše: Myslí si, že jejich strategie bude fungovat.

Domnívají se, že Spojené státy udrží Izrael mimo Rafáh, nebo že pokud bude Izrael v Rafáhu operovat, bude riskovat strategickou roztržku se svým jediným spojencem v Radě bezpečnosti OSN. Ať tak či onak, Hamás potenciálně odchází se strategickým vítězstvím.

Bez operací v Rafáhu bude Izrael nucen přijmout bizarní požadavky na návrat rukojmích. Hamás navíc přežije a stane se jedinou palestinskou organizací, která porazí Izrael.

Vzhledem k tomu, že je stále jasnější, že Spojené státy nemají žaludek na izraelský vpád do Rafáhu, Hamás nemá důvod vyjednávat o podmínkách příměří. Nezajímá se o zájmy Gazanů. Hamás může maximalizovat své zisky s vírou, že Spojené státy nakonec uvalí na Izrael příměří. V nepravděpodobném případě, že by se předpoklady Hamásu o Spojených státech začaly ukazovat jako falešné, mohl by se Hamás pokusit o další odklad izraelské ofenzívy v jižní Gaze tím, že se vrátí k jednacímu stolu.

Bez realistické hrozby izraelské operace v Rafáhu nemá Hamás důvod usilovat o příměří a vzhledem ke strategii Hamásu nemůže dojít k žádnému skutečně trvalému příměří, pokud se Hamás dokáže vrátit ke kontrole Gazy.

Dokud se bude zdát, že se Spojené státy staví proti izraelskému vstupu do Rafáhu, může vedení Hamásu relativně klidně spát ve svých tunelech a odmítat vyjednávání.

Strategie Hamásu a jeho neochota vyjednávat v konečném důsledku zcela závisí na tom, zda Spojené státy budou jednat tak, jak si Hamás přeje – což je výsledek, který se zdá být stále pravděpodobnější. To znamená, že klíčovým aktérem při rozhodování o tom, zda Hamás zasedne k jednacímu stolu a zda je možné příměří, není Izrael, ale Spojené státy.

Jinými slovy, zatímco cesta k trvalému příměří v Gaze může vést přes Rafáh, jeho první zastávka je ve Washingtonu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE