NA OBRANU BBC:

Cenzura, nebo redakční práce?

5. 1. 2008 / Jan Čulík

Za hrůzné považuji fakt, že v BBC zcela evidentně přistoupili již na známý "cenzurní-totalitní" model, kde první reakce na nepohodlnou (i kdyby třeba špatnou) informací je to že ji vymažu.

To je fakt šílené. Skutečnost, že světoznámý moderátor zcela ignoroval naprosto zásadní (i kdyby zcela nepodloženou) informací z úst osoby která je z hlediska svých kontaktů v centru dění ... je alarmující. Kdyby se podobně zachoval průměrný podlézavý redaktor z ČT tak to nepřekvapí, ale u moderátora BBC to šok je - protože on to profesionál je a nemohl to přehlédnout,

napsal čtenář Petr Spelina. I Ivan Odillo Štampach si stěžuje na "cenzuru" BBC (a potažmo i Britských listů, viz níže):

Myslím si, že je to zásadní neporozumění novinářské práci - či jakémukoliv "psaní" či "ohledávání skutečnosti".

Realita je neuvěřitelně mnohotvárná a proměnlivá. Skutečnost v její komplexnosti nikdy nenacpete na televizní obrazovku, do rozhlasového pořadu, do knížky.

Každé ohledávání skutečnosti je nutně jen dílčí. Pracovníci médií mají dokonce povinnost vybírat z kontinuálního chaosu, jímž je svět, podle svého profesionálního úsudku to nejdůležitější, nacházet trendy, objevovat souvislosti. Zpravodajství a analýzy rozhlasových a televizních stanic nikdy není úplné.

Před časem jsem se podílel na pořadu rozhlasové stanice BBC Radio 3 (ekvivalent české Vltavy) o Haškově Švejkovi. Literární kaleidoskop na této stanici se chtěl několik minut Haškovi věnovat při příležitosti jakési londýnské divadelní inscenace Švejka. Probíhalo to takto:

Zatelefonoval mi asistent vedoucího produkce, vysvětlil mi, že rádio ode mne chce rozhovor o Haškově Švejkovi a pak se mnou telefonicky o Švejkovi půl hodiny mluvil, aby se ujistil, že mám co říct.

Uplynulo několik dní. Pak zatelefonoval vedoucí produkce literárního pořadu a znovu měl asi půl hodiny o Švejkovi telefonicky interviewoval. Pak uvedl, že si teď jde tu pětisetstránkovou knihu přečíst a že se ozvou.

Za dalších několik dní se ozvali vedoucí produkce s moderátorkou pořadu, pozvali mě do studia a natočili se mnou o Švejkovi asi půlhodinový rozhovor.

Ten pak pro vysílání sestřihali na čtyři a půl minuty.

Opakovaně se ozývají od čtenářů z České republiky stížnosti, že mají lidé pocit, že jsou zahlceni nepřehledným a nezvládnutelným chaotickým množstvím útržků informací o světě, v nichž se neorientují.

Je to proto, že čeští novináři, určitě ti v televizích, neumějí chaotický materiál zpracovat a prezentovat ho tak, aby se jeho konzumací dalo porozumět světu.

BBC je či byla svou podstatou vždycky elitářská instituce. Má své kořeny ve dvacátých letech dvacátého století, kdy byla situace v evropských zemích naprosto jiná než dnes a vzdělané střední vrstvy vnucovaly společnosti svůj názor podle (dnes možná už kontroverzní) zásady, že ten, kdo je vzdělaný, má povinnost pomáhat ostatním orientovat se ve zmatku světa, podle reithovského hesla BBC "Inform, educate and entertain" (Informovat, vzdělávat a bavit). (John Reith byl zakladatel BBC.)

BBC vždycky redigovala a rediguje a je to záslužná činnost. Například volají-li posluchači do diskusního pořadu v rádiu, nejprve jsou spojeni s"gatekeeperem", produkčním pracovníkem, který jejich argment vyslechne a rozhodne, zda je zajímavý a zda má být vpuštěn do vysílání. Stejným způsobem redigují i internetové diskuse na svých stránkách, Je to logické - jinak vznikne nepřehledný chaos.

Médium ovšem musí mít dobrou pověst: divácká obec musí vědět, že vysílatel veřejnost nemanipuluje a že redigování materiálu provádí profesionálně, vyváženě a v dobré víře. To většinou platí a platilo o BBC, i když v roce 2007 došlo k podstatnému pošramocení její pověsti. Rezignovali proto někteří vedoucí pracovníci televize BBC: Dokumentární pořad o královně Alžbětě totiž sestříhal určitou sekvenci tak, že z ní v konečném filmu vyplývalo, že se královna naštvala a odešla z místa natáčení. Ve skutečnosti tomu tak nebylo: záběry královnina naštvaného odchodu byly ve skutečnosti záběry jejího spěšného příchodu. Motivací zjevně nebyla zlá vůle, ale nezkušenost několika mladých televizních pracovníků Stejně to byl pro společnost BBC velký průšvih. Zřejmě proto reaguje není na problém s Frostovým rozhovorem s Bénazír Bhuttovou BBC tak rychle a omluvně.

Lidé jsou omylní a samozřejmě dělají chyby. V inkriminovaném rozhovoru Davida Frosta s Bénazír Bhuttovou, který BBC získala od Al Džazíry (Sir David Frost pracuje pro anglické vysílání Al Džazíry pravidelně) bylo z hlediska produkčního pracovníka BBC několik sporných skutečností.

Hlavní, a to neoddiskutovatelnou Frostovou chybou, bylo že Frost vůbec nereagoval na výrok Bhuttové, pronesený jen tak mimochodem, že Omar Sheikh zavraždil Usámu bin Ladina. Frost si toho výroku zcela zjevně nepovšiml - myslím, že je už starý a že mu to nemyslí tak rychle, jako kdysi. To je v natočeném materiálu zásadní problém.

Jak má při přípravě pro zveřejnění rozhovoru, získaného od sesterského média, pak reagovat produkční pracovník BBC? Docela logicky, ale chybně, usoudil, že šlo v případě Bhuttové o přeřeknutí, a dokážu pochopit, že inkriminovanou větu vystřihl. Bylo to samozřejmě, jak píše editor BBC, rozhodnutí nesprávné, za něž se BBC právem omluvila. Prostě chyby se dělají, lidé jsou omylní. Neviděl bych za tím žádné spiknutí. Potíž je, že Bhuttová je mrtvá, takže se už nedovíme, zda to skutečně bylo přeřeknutí a jak to myslela. Původní Frostova chyba je nenapravitelná.

Píše nám Ivan Odillo Štampach:

V Britských listech, jak jsem je četl dnes 5. ledna, jsem se s potěšením dověděl, že BBC se omluvila za cenzurní zásah do televizního rozhovoru s Benazir Bhuttovou. Je ironické, že ve stejný den v BL v článku "Čína: Rovnováha světové moci se rychle mění" datovaném 4. 1. 2008 redakce konstatuje, že je mírně zkrácen redakcí, s tím, že "nesrozmitelné mystické výroky čínského komunistického analytika byly většinou vynechány." Je hezké, že se na rozdíl od BBC redakce BL ke svému cenzurnéímu zásahu přiznává hned a ne až po dotazu zvídavého žurnalisty, ale nenahlížím, kde je ten rozdíl: BBC udělala chybu, jíž je třeba vytknout a BL mohou cenzurovat?

Chápu, že zprávy je třeba upravovat, že na web BL se nevejde všechno. Ale "mystické výroky" jsou zjevným eufemismem pro omluvu ideologické cenzury. Současná čínská kultura je, zjednodušeně řečeno, směsí taoistických, marxistických, neoliberálních a nacionalistických tendencí, je zajímavá a stojí za konfrontaci. Je odlišná od současných západních myšlenkových scémat, ale i od komunistické ideologie, jíž někteří živě pamatujeme. Důvěřoval bych čtenářům, že se s tím poměří a že dojdou k vlastnímu závěru. Domnívám se, že by redakce měla právě v zájmu plurality a diversity kultur zvážit uveřejnění celého vyjádření čínského činitele. Možná se právě o "mystických" aspektech jeho vyjádření rozvine diskuse, která přispěje k lepšímu chápání Číny jako perspektivního a nesnadného partnera Západu.

Milý pane Štampachu, české shrnutí z inkriminovaného článku z listu China Daily jsem připravoval pozdě v noci já. Podobně jako BBC, i Britské listy vybírají z chaosu světa to, co jim připadá zajímavé a nové. Jako v případě BBC i v Britských listech jde o subjektivní příspěvek k ohledávání skutečnosti, jak se kdysi vyjádřil v jednom interview dlouholetý moderátor padesátiminutových televizních Channel Four News Jon Snow: "To, co vám v našem zpravodajství přinášíme, je přece náš subjektivní pohled na svět, podle našeho úsudku, co je zajímavé. Jinak se to nedá dělat. To lidé nevědí? Máme snad před každými televizními zprávami uvádět titulek, upozorňující na tuto banální věc?"

Samozřejmě, že se vždycky snažíme o to, přinést i pohled z druhé strany, ale principem je z chaosu světa vybrat, podle profesionálního úsudku editorů, to, co považují za zajímavé.

Je mi líto, ale podobně jako editor BBC v případě Frostova rozhovoru s Bhuttovou jsem vyhodil formulace, kterým jsem nerozuměl, a předpokládal jsem - možná chybně - že jim neporozumí ani čtenáři. Šlo především o tuto pasáž:

China's long-term strategic principle is peaceful development. We should maintain a balance between the two and avoid overly stressing any of them.

Policies and strategies are the lifeblood of our diplomacy, yet we should not confuse their roles. If we do so, we will face a significant loss in the future.

Dlouhodobým strategickým principem Číny je mírový rozvoj. Měli bychom udržovat rovnováhu mezi oběma a vyhnout se tomu, abychom přehnaně zdůrazňovali jeden či druhý z nich.

Kde je ten druhý princip? Autor zřejmě má na mysli 1. mír a 2. rozvoj, ale napsal to neobratně. Při práci s textem ve dvě hodiny ráno jsem si s tím skutečně nevěděl rady, pozn. JČ.

Politika a strategie jsou životně důležitou krví naší diplomacie, ale neměli bychom si plést jejich role. Pokud to učiníme, budeme v budoucnosti čelit podstatným ztrátám.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.1. 2008